Rakovnický objev Manon Meurt: Písně plné něžnosti i hluku

Když Manon Meurt koncertují, zhasnou se obyčejně v klubu světla a pódium je osvětleno jen bílými světýlky z vánoční dekorace, kterou si členové kapely obmotají kolem svých nástrojů, reproduktorů či stojanu na mikrofon. Je to jednoduchý vizuální nápad, ale má obrovskou sílu. Kapelu doslova spojí v jeden živoucí organismus a posluchačům navodí atmosféru intimního dýchánku, která se skvěle hodí k jejich zasněným skladbám. "Mám takový pocit, že jsme světla poprvé koupili skutečně někdy před Vánoci. Chtěli jsme být nasvětlení nějak jinak než všichni ostatní." říká kytarista Vojta Pejša.

Manon Meurt jsou spojováni s návratem žánru shoegaze, který zažil svůj vrchol na přelomu osmdesátých a devadesátých let a dostal trochu hanlivé jméno po introvertních kytaristech hypnotizujících svoje boty. Tato vlna dorazila díky Ecstasy of Saint Theresa i k nám. K první fázi kapely Jana P. Muchowa se Manon Meurt hrdě hlásí. "Jejich ... Fluidtrance Centauri.., je podle mě to nejlepší, co u nás kdy vzniklo," říká Pejša. Další žánrovou láskou jsou Slowdive, jejichž When the Sun Hits občas hrají jako přídavek. Avčlánku o rakovnickém kvartetu se nelze vyhnout ani zmínce o My Bloody Valentine. Pejša kdysi díky jejich skladbě na soundtracku k filmu Ztraceno v překladu objevil styl shoegaze, a když vloni v červnu dostali šanci předskakovat na jejich prvním českém koncertě, kruh se spojil.

Na pódium Divadla Archa se tehdy dostali díky šňůře šťastných náhod, kterou odstartovala fotka před plakátem irských legend v kladenském klubu Autodafé. Na neznámou českou kapelu v roli předskokanů hrdinů nezávislé scény tehdy koukali fanoušci trochu nedůvěřivě. Kvarteto si je ale získalo suverénním vystoupením, kterým prý zaujali i Kevina Shieldse čekajícího v šatně. Zvukař My Bloody Valentine si pro změnu stěžoval, že hrají moc nahlas. Vřelé přijetí kvarteto nakoplo a šeptanda jim pomohla k úspěšné crowdfundingové kampani, v níž fanoušci sbírali peníze potřebné k natočení debutové desky. Eponymní EP pak vyšlo letos v dubnu na vinylu a jako digitální download.

Příště víc špíny

Při poslechu debutové EP desky jednoho napadne, že škatulkovat Manon Meurt jako shoegaze je vlastně jen zjednodušující novinářská berlička. Samozřejmě, že tu v hojném počtu uslyšíte charakteristické rozostřené kytarové plochy, šestice skladeb ale čerpá i z post-rocku či dream popu. Úvodní To Forget je indierockový epos, který v mžiku mění náladu z ospalosti do bouře kytarových vazeb, In These Eyes těží ze střídání pomalých a tichých pasáží a ’94 nemá daleko k epickým kompozicím islandských hrdinů Sigur Rós. Skladbám obvykle dominuje éterický hlas zpěvačky a kytaristky – devatenáctileté Kateřiny Elznicové, u které vzniká i většina písniček, než je zbytek kapely obalí do hlukových stěn z kytarových riffů. Na koncertech nicméně bývá nejvíce nepřehlédnutelnou postavou bubeník Jiří Bendl a jeho energická rytmika.

Škoda, že na EP se dynamika hudby Manon Meurt trochu ztrácí. Zkušený producent Šmity (mj. zakládající člen kapely Luno) tlačí kvartet do poněkud nekonfliktního zvuku pražské indie scény, který zní až příliš chladně a klinicky. Vyniknou tak delikátní melodie, ale možná by jim více slušela "špinavější" produkce, která by dala větší prostor skoro neslyšitelné baskytaře Símy Kuchárové. Debut Manon Meurt tak můžeme brát jako záznam prvního kroku ambiciózní kapely, který je hlavně velkým příslibem do budoucnosti. Letošní léto zastihlo Manon Meurt na festivalech – Pohoda, Colours of Ostrava či BesedauBigbítu. Zahráli si ale také v chorvatském Záhřebu nebo v Budapešti. Pozitivní ohlasy na debutové EP kapela mezitím sbírá na zahraničních hudebních blozích, jako jsou anglický Just Music That I Like či japonský Muso. Zmínky ve webových médiích není nutno přeceňovat, Manon Meurt přesto mají se svojí anglicky zpívanou hudbou, která navíc zapadá do současného návratu žánru shoegaze, slušné šance výrazněji bodovat i za hranicemi. Sami ale moc dobře vědí, že nic se nesmí uspěchat. Dalším krokem v jejich kariéře by měla být nová nahrávka – "špinavější a zároveň něžnější", jak říká Pejša. Plánují ji nahrát s Ivem Hegerem ze skupiny Toyen – další zásadní kapely české shoegaze vlny začátku 90. let.