Hamlet ve známé hře Williama Shakespeara říká o hercích, že jsou esence a kronika doby. Takto lze chápat divadlo vůbec: jako umění schopné z povahy svého bytí ukázat, předvádět lidský svět. Tak napsal Lang svou hru a tak ji také inscenoval. To „nevelké, nemalebné“ smyšlené, fiktivní městečko Český Bruntál, kde se jeho hra odehrává, „ležící někde v prostoru mezi Prahou a severočeskou státní hranicí“, to jsou současné Čechy a „esence a kronika doby“ jsou dnešní chování a jednání jeho obyvatel – jako strůjců událostí, které se promítají do uspořádání věcí veřejných.
O nic více – myslím si – Langovi jako dramatikovi nešlo, jenom nám chtěl názorně – jak to umí právě divadlo – demonstrovat problémy našeho společného veřejného života. A zároveň s tím – myslím – také vyjevit občanský postoj svůj a celého souboru, jenž může být i nepřehlédnutelnou výzvou, apelem. V tomto duchu Lang napsal svou literární předlohu. Funkce estetická nastupuje až ve scénování, kdy režisér Lang volí nadsázku, která nemá daleko ke grotesce. Koneckonců: i autorský nápad s gynekomastií – jak Lang nazývá to, že mužům, kteří jedí brojlery vykrmované v Českém Bruntále, narůstají ženská prsa – se pohybuje v této rovině, která brání tomu, aby množství témat a motivů z naší každodennosti bylo šedivým popisem reality.
I dynamické proměny jednoduché scény Jana Duška se odehrávají před očima diváků za rytmu dravé hudby, která nezapře, že režisér Lang hrál v různých rockových kapelách, jež – jak se matně pamatuji – neměly daleko k punku. A tak jediné, co – myslím – pozbývá jisté divadelní kvality, jsou v první části představení situace v hospodě, jež svými řečmi připomínají nedávný úspěšný televizní seriál Most!. Ale toho sociologického „obrázku“ českého hospodského života je víc než příliš.
Pronásledování migrantů jako melodrama
Největší problém však nastane po přestávce. K motivům a tématům, které předvádějí složitou tíživost dneška, se přidá jako nejvýraznější téma migrace; českobruntálští občané, vyděšení z uprchlíků, pronásledují černošskou rodinu, která chce do Francie, a jejího člena, otce rodiny, lékaře, umlátí jeden z nich lopatou.
RECENZE: Oni jen tak pozorovali. Inscenace o komunistické tajné policii ztrácela |
Je-li Český Bruntál modelem Česka, pak je to zajisté zřetelná připomínka nechvalně známé hromadné vraždy v Dobroníně. Což by ostatně ještě mohlo být přijatelné, kdyby ten příběh s migranty byl zpracován jinak než v poloze melodramatické: má díky tomuto žánru jistý patos, pracuje s emocemi a morální polarizací (dobro proti zlu) i s důrazem na akci, vzrušení, násilí. Ale to všechno by muselo být nějak tvořivě viděno, traktováno a tvarováno. Tady už absence estetické funkce příliš vadí, je to trivialita, která ve své demonstrativní primitivnosti působí až směšně.
Langova inscenace to nebude mít lehké. Pro intelektuálně a jen trochu divadelně náročné diváky bude nepochopitelnou politicko-ideologickou záležitostí obracející se k širokým diváckým vrstvám. Naopak pro jiné možná bude příliš kritickým seznamem nejrůznějších hříchů české přítomnosti. Nicméně – divadlo tohoto druhu je vždycky aktivním účastníkem společenského dění svým nepříjemným vyprávěním o událostech postihujících nějakou pospolitost; je opravdu divadelní scénickou kronikou a esencí.
P. S. K smrti nerad uděluji v recenzích a kritikách divadlům rady, co mají dělat, aby bylo představení lepší. Ale tentokrát se takové rady nezdržím: vážení, zkraťte to, aby kronika nepohltila nejen esenci, ale i divadelní působivost.
