Pro skvělou australskou skupinu The Drones Praha asi nebyla tou nejpřívětivější štací. Spíš než před davem vystupovali před ne zrovna početnou skupinou, jež se v Lucerna Music Baru trochu ztrácela. Prostor, kde hráli, se navíc pro hudbu The Drones moc nehodil. Koncert navíc začínal v nerockersky časnou hodinu a končil v době, kdy za normálních okolností hlavní atrakce večera nastupují na pódium.
Všechny tyhle nepříznivé okolnosti se ale skupině kolem zpěváka a kytaristy Garetha Liddiarda podařilo obrátit ve svůj prospěch. The Drones, řečeno s Churchillem, vyrvali vítězství ze chřtánu porážky a zvedli na pódiu stavidla proudu, řečeno s hádejtekým, krve, potu a slzí.
Pavouk přisátý k mikrofonu
O hudbě The Drones by se asi nedalo říci, že je bůhvíjak originální. Syrově, impulzívně a přesto sevřeně hrající kapela během jednotlivých skladeb přecházela od velmi volných, v žádném případě však nasládlých pasáží, k zuřivě extatickým vrcholům. Zařadit se mezi představitele hudební progrese, ale zjevně není jejich ambice. Jejich hudba je při vší divokosti a Liddiardově excentrickém projevu obrácená do sebe. Pořvávající a zalykající se frontman nepůsobí jako člověk, který se promlouvá k zástupům, spíš jak poblázněný prorok, jenž se v poryvech vzteku a extáze obrací ke kamenům na nějakém hodně vyprahlém a opuštěném místě.
Nezdravě hubený Liddiard občas vypadal jakou pavouk, přisátý k mikrofonu a nekoordinovaně mávají končetinami v jakési křeči. Člověka mohlo překvapit a snad i trochu zklamat, když zjistil, že se nohama přeci jenom dotýká země. Jeho protipólem jako by byla baskytaristka Fiona Kitchinová, většinou obrácená zády k publiku, kam občas přes rameno hodila nonšalantně znuděný pohled. Kombinace červených šatů kostkovaným vzorem a kozaček jak od Botany Skuteč, byla pádnou odpovědí pro ty, kdo od muzikantů očekávají náležitě "alternativní" image.
Hodnocení LN4 / 5 |
