- 30. dubna 2024 13:00
Celý článek jen pro členy
Chcete číst prémiové texty bez omezení?
Lidovky.cz: Aktéři ukrajinského disidentského hnutí vešli ve známost jako generace „šedesátníků“. Můžete přiblížit, kdo byli šedesátníci?
V době Chruščova se mladí lidé pouštěli do zkoumání historických témat (především zločinů velkého teroru Stalinovy éry), ostře se vymezovali proti národnostní politice sovětského vedení a byli velice citliví na jazykové otázky na Ukrajině.
Ukrajina se totiž tehdy stala dějištěm něčeho, co se dá označit jako „plíživá rusifikace“. Na tomto pozadí, v bohémském prostředí Kyjeva šedesátých let, vzniká skupina mladých lidí, kteří se řídí vlastními morálními principy, obhajují svobodu uměleckého projevu, vytvářejí moderní ukrajinskou kulturu a postupně docházejí k pochopení, že nacionální politika Moskvy je vůči Ukrajině nepřátelská.
Pro mě je příběh šedesátníků především příběhem kritického myšlení. Oni se proměňovali v odpůrce režimu, protože dokázali rozeznat lež a faleš oficiálního systému. Byli obklopeni totalitní propagandou a dokázali se skrz ni prokousat.
Lidé, kteří ještě v roce 1953 mohli oplakávat Stalinovu smrt, již po několika letech ostře kritizovali sovětskou politiku a nevěřili systému. Vyrůstali ve víře ve stranu a nakonec pro svoje humanistická přesvědčení skončili v sovětských lágrech. Někteří se z nich nikdy nevrátili.
Lidovky.cz: V knize píšete, že jejich přínos pro obranu ukrajinské identity a kultury i v současné válce nelze podceňovat. Můžete tuto myšlenku rozvést?
Pokud si poslechnete současnou rétoriku Putina nebo ruské propagandy, není těžké pozorovat jeden z klíčových motivů: popírání ukrajinské svébytnosti, nejenom upírání práva Ukrajinců na vlastní stát, ale popírání samotného faktu existence „ukrajinství“ jako svébytné kulturní entity.
Tato rétorika není jen Putinovou ideou nebo výplodem Dimitrije Medveděva.
Připojte se ještě dnes a získejte: