LN Co vás jako kurátora plzeňské instalace Test Pattern (N°7) na těch pohyblivých obrazech a digitálních zvucích zaujalo?
Je to pro mne osobně velmi niterné dobrodružství. Považuji Ikedu za výsostný příklad interdisciplinárního umělce, kterému se podařilo geniálně skloubit chladnou racionalitu nejmodernějších technologií s lyrikou a hlubokými emocemi, vědecké teorie s uměním a neztratit se v konceptuální popisnosti. Přestože se Ikeda již mnoho let pohybuje na mezinárodní scéně, léta žil v New Yorku, Londýně, nyní v Paříži, jsou pro mne jeho instalace čirou destilací typicky japonského myšlení a tradic.
LN Celoroční Japan Fest 2015 je nakonec jedním z nejvýraznějších mezinárodních projektů v rámci Plzně 2015 – evropského hlavního města kultury. Jak k tomu došlo?
Má to důvody hlubší, ale i prozaické. K těm druhým patří velkorysá podpora japonské proevropské kulturní nadace EU-Japan Fest se sídlem v Tokiu.
LN Japan Fest nespadl z nebe s letošní sezonou Plzně 2015. Jak dlouho už ho pořádáte?
V Plzni se tento rok slaví už pětadvacet let kulturního partnerství s japonským městem Takasaki. V Takasaki se odehrály výstavy historie českého skla a porcelánu, Josefa Váchala či Jiřího Kornatovského. A město Plzeň vybudovalo unikátní japonskou zahradu Šóva-en. Takasačtí lektoři zajíždějí do Plzně přibližovat oblasti, jako je čajový obřad, kaligrafie, umění bonsají, suseki, bojová umění, ikebana. Všechny projekty jsou jakýmsi substrátem, z kterého Japan Fest 2015 čerpá.
Ryoji IkedaNarodil se v Japonsku, ale v současné době žije a pracuje v Paříži. Svojí hudbou a zvukově vizuálními instalacemi Ikeda zkoumá základní charakteristiky reality a zvuku. Velmi často používá tóny a hluky na okrajích frekvencí vnímatelných lidským sluchem; o některých se posluchač dozví až chvíli po jejich odeznění. Vizuálně a rytmicky jsou jeho instalace nepředvídatelně pestré, plné diskrétních šumů, bleskových prostřihů (až několik stovek snímků za sekundu) a záplav binárních vzorů, které představují jakási obrazová a zvuková haiku. Ryoji Ikeda vystavuje v nejvýznamnějších galeriích světa. Za své inovativní a radikální přístupy k elektronické hudbě obdržel v roce 2001 prestižní cenu Zlatý Nica. |
Pro mě osobně je však tento festival výsledkem dlouhé tradice vlivu japonského umění na euroamerickou kulturu. Ztělesňují ho jména Ezra Pound, Alan Watts, Gary Snyder, John Cage, Lafcadio Hearn, Erich Fromm, ale i Zbyněk Sekal. Myslím, že v některých oborech, například v systému gestalt terapie, je více zenu, než si někteří psychiatři a psychologové mají odvahu přiznat.
LN Představujete spíš Japonsko tradic, nebo spíše Japonsko současné?
Ale vždyť to jsou siamská dvojčata! Budu-li parafrázovat Zygmunta Baumana, mají společné orgány a jsou chirurgicky neoddělitelné. Moderní tanec butó nelze zcela uchopit bez porozumění gestům herců na prázdné scéně divadla nó, stejně jako okázalým kostýmům a líčení herců divadla kabuki. Pro docenění hloubky práce Ryojiho Ikedy je výhodou určité povědomí o textech Diamantové sútry nebo Sútry srdce s jejich učením „o prázdnotě“. Proto jsme se snažili, aby byl program vyvážený. Japonské tradice jsou navíc velmi současné a velmi praktické.
LN Dovezli jste i Kjótský symfonický orchestr, který se v Evropě zastavil jen na několika málo místech. Zdá se mi, že se o tom vlastně moc nepsalo a nevysílalo... Je těžké z Plzně zaujmout celostátní média?
Evropské turné k 60. výročí založení tohoto orchestru kromě Plzně vedlo jen do Kolína nad Rýnem, Amsterdamu a Florencie. Koncert v Plzni byl ve velmi krátké době vyprodaný, takže rozsáhlejší kampaň neměla smysl. Mně osobně překvapuje, že o celém Japan Festu 2015, který je v Čechách dosud nejobsažnějším představením japonské kultury v rámci jednoho projektu, referují celostátní média velmi spoře. Je to možná tím, že festivalové téma je natolik široké a „exotické“, že v českém mediálním prostředí obtížně rezonuje. Možná se však jedná jen o můj subjektivní pocit, protože od loňského října jsem neměl čas přečíst si v klidu noviny, natož pustit si televizi.
Ryoji Ikeda: Test Pattern (N°7)
LN Jaký obraz Japonska, nebo možná pocit z jeho kultury si odnese ten, kdo projde pár akcemi Japan Festu?
Japan Fest 2015 není v žádném případě misií japonské kultury do Čech, neměl by se stát ani „oslněním tím jiným“, jak kdysi řekl iniciátor šíření sóto zenu v Evropě Kódó Sawaki. Jsem přesvědčen, že v současném světě se jako stále aktuálnější jeví akceptace jinakosti. Dialog s „jiným“ očišťuje náš pohled a pomáhá nalézt odvahu vidět vlastní kulturní dějiny bez iluzí a historického fetišismu.
Osobně bych si přál, aby se festival stal zdrojem tázání směrem k vlastním kulturním kořenům. Otázka představuje otevřenost a otevřenost je prevencí proti všemožným aktuálním ideologiím – fanatismu, dogmatismu a demagogii. Bylo by dobré, kdyby si na otázky vyvolané návštěvou některé z akcí Japan Festu 2015 odpověděl každý sám za sebe.
