130 let
Vědci zjistili, že agresivita ptáků se přenáší mezi generacemi.

Vědci zjistili, že agresivita ptáků se přenáší mezi generacemi.

Agresivita ptáků se přenáší mezi generacemi

Věda
  •   11:00
PRAHA - Agresivní chování starších jedinců společenství vůči mladým se přenáší do dalších generací. Mladí ptáci, kteří zakusili v raném věku agresivitu předchozí generace, se podobně chovají v dospělosti. Vypovídá o tom americká studie provedená v kolonii terejů tichomořských a zveřejněná v odborném časopise The Auk.

Jde o první výzkum, který potvrdil generační přenos agresivního chování, známý z lidské populace, také mezi divoce žijícími tvory. Terejové tichomořští žijí v tropických oblastech východního Pacifiku.

Hnízdí na Galapágách a na dalších ostrovech západně od Ekvádoru, Peru a Kolumbie. Oba rodiče za jeden rok odchovají jedno mládě, které živí hlavně rybami. Ptáci hnízdí v početných koloniích a jejich vzájemná blízkost vytváří podmínky pro výbuchy násilného chování.

ČTĚTE TAKÉ O NEOBVYKLÉM OBJEVU NA ALJAŠCE

Zatímco rodiče odletí nad moře hledat potravu, dospělí, kteří se právě nestarají o vlastního potomka, obcházejí nehlídaná hnízda s mláďaty. Navazují s nimi kontakt, který není vždy jen přátelský, nezřídka se k nim chovají agresivně.

"V podstatě každé holátko zakusí nějaké nepřátelské chování," tvrdí doktor David Anderson, který s kolegy z univerzity v Severní Karolíně tereje studoval.

Aby lépe pochopili příčinu, sledovali kontakty v kolonii na ostrově Espanola po tři sezóny. Část ptáků hned po narození okroužkovali, aby je mohli v dalších letech dobře identifikovat a sledovat jejich chování. Našli zřejmou souvislost mezi útočným chováním těch ptáků, které v raném věku, ještě když byli bezmocní a osamocení v hnízdě, napadli cizí dospělí jedinci.

Severokarolínští vědci se domnívají, že tento raný zážitek "podmiňuje ptačí chování po zbytek života a má vliv na vývoj ptačí osobnosti". Vylučují genetický základ agresivity, protože násilí, jež holátka zakusí v hnízdě, nepochází od rodičů, nýbrž od ptáků, kteří s nimi nejsou pokrevně spřízněni.

"Dospěli jsme k tomu, že o tom, jak se jedinec chová v dospělosti, rozhoduje zkušenost z hnízda, nikoli genetika," řekl Anderson. Domnívá se, že násilné chování u oběti zvýší hladinu stresových hormonů a že tato hormonální hladina pak později spouští agresivitu u dospělce, čímž se cyklus násilí uzavírá.

Anderson také řekl, že tento cyklus je zřejmě běžnou příčinou odchylek chování obratlovců, protože byl pozorován u lidí žijících v primitivních podmínkách, u volně žijících terejů i u několika druhů savců držených v zajetí. "Model použitý u terejů může být velmi užitečný pro studium těchto jevů, zejména v takových studiích, které nelze provádět s lidmi," řekl Anderson.

Autoři: Lidovky.cz, ČTK