Astronomický ústav AV ČR to uvedl v dnešní tiskové zprávě. Tým vedený Jaroslavem Klokočníkem publikoval výsledky v časopise Earth, Planets and Space.
Útvar se nachází ve východní části Antarktidy pod oblastí označovanou jako Wilkesova země. Poprvé kráter navrhl už v roce 1962 Paul G. Schmidt, o 44 let později von Frese s kolegy publikovali výsledky gravitačních anomálií odvozených z měření družice Grace, jež byly tehdy pokrokové z hlediska znalosti gravitačního pole Antarktidy.
V Antarktidě za 25 let roztály tři biliony tun ledu. Rychlost tání se v současnosti ztrojnásobila |
Čeští vědci studovali Antarktidu pomocí moderních gravitačních dat už déle a navrhli kandidátky na podledovcové sopky a jezera. „K případnému kráteru ve Wilkesově zemi jsme přistupovali s velkou obezřetností a nedůvěrou. Nevykazuje totiž v tíhových anomáliích a druhých derivacích gravitačního potenciálu typické znaky kráteru, pokud si neuvědomíme, že uprostřed je maskon s kladnými anomáliemi,“ uvedli autoři výzkumu Jaroslav Klokočník, Jan Kostelecký a Aleš Bezděk. Maskon je anomální oblast v kůře spojená s podpovrchovou koncentrací hmoty.
Kráter má podle vědců pokračování v jižní Austrálii. Na Zemi je potvrzeno přes 170 impaktních kráterů a zhruba 600 objektů, které by jimi být mohly. „Největší je Vredefort v Jižní Africe o průměru asi 250 kilometrů. Velmi populární je další velký kráter Chicxulub na severu Yucatánu nebo Popigaj na Sibiři. Neměli bychom se tedy divit, kdyby některý z takových kráterů byl i v Antarktidě a vzhledem k jejím současným podmínkám by byl nejspíš přikrytý ledem,“ uvedli vědci ve zprávě.
Kráter s průměrem nad 500 kilometrů bývá označován jako pánev a mívá středový maskon, tj. anomální oblast v kůře spojená s podpovrchovou koncentrací hmoty. Takové útvary byly dosud známé na Měsíci, nikoli na Zemi.
