Pověrčivý uzenář (1958)
„Vlez jednou kominík do komína,
leč nevzpomíná si kudy.
Nikdy se nevrátí,
musí tam zůstati uprostřed tmy a nudy.“
Pramínek vlasů (1959)
„Když měsíc rozlije,
světlo své po kraji
a hvězdy řeknou,
že čas je jít spát...“
Marnivá sestřenice (padesátá léta)
“Měla vlasy samou loknu,
jé jeje,
ráno přistoupila k oknu,
jé jeje...“
Dítě školou povinné (1960)
„Dítě školou povinné,
dovede to, co my ne.
Dejme tomu v elektrice,
průvodčí se rozplyne,
dítě bloumá po Africe,
loví lvice a my ne.“
Malé kotě (1962)
„Malé kotě, spalo v botě,
nehas co tě nepá-nepálí.
A my jsme kotě spáti v botě
po robotě necha-nechali.“
Oči sněhem zaváté (1963)
Píseň napsal Jiří Suchý a složil Jiří Šlitr, ale do repertoáru ji zařadil Karel Gott. Ostatně i tato píseň s nezaměnitelnou Suchého poetikou vynesla v roce 1963 Gottovi jeho prvního Zlatého slavíka.
Blues na cestu poslední (1964)
“Můj milej nebožtíku,
když nemáš na muziku,
poslechni mou radu trochu nevšední...“
Tři tety (1965)
„Nejpodivnější ze všech tet je ale teta třetí,
má jeden žaludeční vřed a asi sedm dětí.
Ta pije whisky se sodou a někdy taky bez
a tahle teta náhodou má hrozně ráda jazz.“
Krajina posedlá tmou (1965)
„Krajina posedlá tmou,
vzpomínky do sedla zvou,
nutí mě vrátit se tam,
kde budu na věky sám.
Kde místo úsměvů Tvých,
čeká jen řada snů zlých
a místo lásky nás dvou -
krajina posedlá tmou.“
Babetta (1965)
„Babeta až se zpátky vrátí,
pozná, že chybila
a bude chtít mně vyplnit,
co kdysi slíbila.“
