Pondělí 29. dubna 2024, svátek má Robert
130 let

Lidovky.cz

Bojovníci o Hrad. Kdo je prezidentský kandidát Marek Hilšer

Česko

  17:47
PRAHA - Během téměř pětiletého úřadování Miloše Zemana na Hradě se leccos změnilo. Ale bude jeho éra pokračovat? Nebo se prezidentem stane někdo z jeho vyzyvatelů? Jak boj o pozici hlavy státu dopadne, se dozvíme o víkendu 12. a 13. ledna, případně o dva týdny později. Server Lidovky.cz vám přináší před volbami jejich profily.

Marek Hilšer foto: Archiv Marka Hilšera

Profily kandidátů ZDE

Lékař a aktivista Marek Hilšer se nejprve ucházel o kandidaturu na Hrad s pomocí podpory občanů. Od té ho nakonec (i díky pomoci Michala Horáčka, jehož tým pro Hilšera hlasy také sbíral) dělilo jen necelých 8 tisíc podpisů. Do závodu ho nakonec poslalo 11 senátorů. Kandidaturu oznámil jako vůbec první kandidát již v červenci 2016. Ve svých 41 letech je nejmladším uchazečem o prezidentský úřad.

Hilšer se narodil 23. března 1976, v létě 1989 s rodiči na krátkou dobu emigroval do Španělska. Vystudoval mezinárodní vztahy a medicínu na Univerzitě Karlově, od roku 2007 pracuje jako pedagog a vědecký pracovník na 1. Lékařské fakultě UK, působil i v akademickém senátu univerzity. Ve výzkumné práci se zabývá bojem s rakovinou. V letech 2011 a 2012 se zúčastnil lékařské mise s organizací ADRA, jako dobrovolník působil v Keni.

Marek Hilšer byl prvním, kdo oficiálně oznámil zájem kandidovat na Hrad.

Širší veřejnost Hilšer poprvé oslovil v roce 2014, když na sebe upozornil aktivistickou činností. Při tiskové konferenci na Úřadu vlády se svlékl do půl těla v rámci happeningové akce skupiny oMen spolu s Holanďanem Otakarem van Gemundem. S vlajkami NATO a Evropské unie tehdy protestoval proti ruské anexi Krymu. Krom toho demonstroval například i v roce 2008 proti Topolánkově vládě, když chtěla privatizovat fakultní nemocnice a v roce 2012 protestoval proti Dobešově reformě vysokých škol.

Hilšer nikdy nevstoupil do politické strany. Jeho zkušenosti s politikou jsou limitované na stáž u předsedy Zahraničního výboru Poslanecké sněmovny v roce 1997, které také připisuje svou touhu odložit politické ambice a věnovat se medicíně.

Autor: