"nestranná" bramboračka

I když opožděně, přece jen musím pane Meisnere Váš příspěvek komentovat. Podle toho, s jakým despektem a povýšenou přehlíživostí se vyjadřujete, soudím, že jste mladý člověk. Proto mne překvapuje, že se ptáte po významu slova ekologista, přesto, že si jeho význam můžete lehce zjistit na internetu. Dodávám jen to, že ekologista se obvykle nezabývá ekologií, jako vědou, ale spíše jako aktivista prosazuje ochranu přírody jako ideologii. V případě NPŠ, který se stal opravdu silně medializovanou kausou, se bohužel stalo, že i někteří akademici, významní "ekologové", z významných institucí, se dostali ve svém zaujetí pro PŘÍRODU na pozice ekologistů. Ekologie je exaktní věda, kde jako argument neobstojí etický postoj k přírodě, horování pro divočinu, pustinu a prosazování "nezasahovat". Při tom se dopouštět zásadních omylů (viz. např. Mrkva,Omyly vědců, Žlutý pes) a prosazovat minimálně velmi diskusní přístupy. Píši-li o blamáži, pitvoření a lžích, mám na mysli právě např. ony účelové výzkumy a tvrzení, jejichž předem stanoveným cílem bylo potvrdit to, co zapadalo do vymezené doktríny. Problém Šumavy patrně nesledujete dlouhodobě a nevím, zda by jste byl schopen s nadhledem hodnotit vše, co se zde odehrálo. Nejsem však jistě daleko od pravdy, když se domnívám, že Národní park Šumava se stal od samotného vyhlášení jedním z našich nejvýznamnějších "bitevních polí" při prosazování, podle mne značně deformované ideologie ochrany přírody. Ochrana přírody měla u nás dlouhodobou tradici, postavenou na vědeckých základech a "obohacovat" ji o fenomén divočiny, divoké přírody, či pustiny atd. nebylo třeba.Ještě k použitému termínu "frustrovaný intelektuál". Přemýšliví lidé (viz Wikipedia - intelektuál) jsou nepochybně zneklidněni rozvojem industrializace a pohlcením krajiny civilizací, které začalo drasticky již od počátku 50.let minulého století a překročilo ve snaze o ochranu přírody do současnosti. Tato skutečnost, zabírání posledních zbytků přírody, byť to byla hlušina, či úhor nebo lesík v našem okolí, smog a výstavby nových obchodních megacenter, je frustrující a zneklidňuje zejména intelektuály, zvláště pak žijící ve městě. Ti pociťují nedostatek "panenské přírody" nejvíce. Shodou okolností to byli právě oni, kteří se začali "bít o divočinu na Šumavě", aniž o lesích, přírodních lesích, jak je poznat a pod. cokoli věděli.  Klasickým příkladem může být divadelní kritik, pan Just a jeho mediální angažovanost. Bil se za divokou přírodu na Šumavě a její ochranu jen proto, že mu tak velelo srdce, aniž by o problémech a dosahu nezasahování cokoli tušil, neřku-li věděl.Lásku k přírodě lze chápat a sám přírodu miluji, jinak bych se nestal lesníkem, ale zároveň se ji snažím porozumět, vidět ekosystém celostně, v případě oněch horských smrčin brát v úvahu jejich historii, evoluční trendy, způsoby vývoje, adaptace a vnímat potřeby všech organismů, které jsou jejich součástí.