Tady je jiná, vážnější, otázka
Tady je jiná - podstatnější a vážnější - otázka: vyrovná se český národ se svou totalitní minulostí? Bude o to vůbec usilovat, anebo na to rovnou rezignoval?Z hlediska budoucnosti to není otázka nevýznamná. Západní Němci se vyrovnali se svou nacistickou minulostí. Byl to nepochybně velmi bolestný proces, vyžadoval sypání soli do vlastních otevřených ran a sebeponížení, trval řadu let, ale celkem úspěšně se jim podařil a umožnil společnosti jít dál bez křivd a nutkání k pomstě, ale i bez mindráků. Podobně se Britové vyrovnali se ztrátou pozice světové mocnosti a považuje se to za jeden z nejlépe zvládnutých příkladů ústupu ze slávy a dominance v historii a důstojného nalezení nového místa (ne-li nejlepší příklad), i zde bez ukřivděnosti, nutkání k odvetě, pocitů zhrzených ambicí, ale také bez "pádu na ústa", bez propadu ve vývoji společnosti ve všech jejích civilizačních charakteristikách.Východní Němci, na rozdíl od svých bývalých spoluobčanů, kteří žili v zóně západních spojenců, si takovým vyrovnáním neprošli. Komunistickou nadvládu vzali jako zástěrku "k popření hovna" (když cituji autora a M. Kunderu), a vyšli z ní pocitem, že svou minulost 30. a 40. let si už za komunistů odsloužili a s ničím se už vyrovnávat nemusejí.Český případ je z jiného soudku než britský, ale z podobného jako německý, nicméně pro zdravý rozvoj společnosti by ani té české vyrovnání s vlastní minulostí neuškodilo. Vyrovnání se s faktem, že čeští voliči v r. 46 ve svobodných volbách opravdu komunisty zvolili do parlamentu, že většina přijala myšlenku Národní fronty a odstranění konkurence politických stran a idejí a že i když mnoho lidí v období 1948 až cca 51 se bránilo nástupu tvrdého tolalitního režimu (za vysokou cenu), mnoho dalších se ze zbabělosti, kariérismu, anebo zaslepenosti postavilo nejen na stranu komunistické ideologie, ale i totalitních nástrojl jejího prosazování a vynucování, politických procesů, justičních vražd, krádeží majetku, zastrašování a tvrdého potlačování lidských práv. také vyrovnání se s tím, že v pozdějších generacích už nemlčeli jen někteří, ale skoro všichni.Totalitních režimů bylo i v moderní historii po světě mnoho, ale období jejich nástupu není ničím, na co by kterýkoliv národ byl, nebo snad měl být, pyšný. Potřebuje to vstřebat, potřebuje se se svými šedými místy historie vyrovnat, potřebuje vybudovat mechanismy, aby příště před nástupem totality sám sebe uchránil. ÚSTR mohl v takovém procesu sehrát významnou roli, dovedu si to dobře představit. Nesměl by se ovšem od počátku zpolitizovat. Možná byl opravdu od počátku směřován k tomu, aby vytvořil hůl na opozici, anebo zástěrku "k popření hovna", případně na střídačku obojí, což se zřejmě staloPodstané ale je, zda bez ohledu na ÚSTR - s ním, anebo bez něho - máme rezignovat na vlastní vyrvnání se s totalitní minulostí? Vždyť už dnes v příliš mnoha instancích vidíme, že se nám to hrubě nevyplácí.