Nohama si v půdě obstarávají potravu, a to především rostlinnou. Hlavně v mládí si však občas pochutnávají i na hmyzu, měkkýších či drobných obratlovcích.
V minulosti patřili všichni zástupci hrabavých ptáků mezi lovná zvířata, postupně však z české přírody téměř vymizeli, a zařadili se tak mezi ohrožené druhy.
Jeřábek lesní (Bonasa bonasia)
Když „startuje“, rozbzučí se. Tedy přesněji řečeno jeho křídla vydávají při vzletu bzučivý zvuk. Často ho však neuslyšíme, protože jeřábek není nijak hojný, a navíc žije poměrně skrytě, vyhledává především horské a podhorské lesy. Velikostí připomíná koroptev polní, dorůstá až 40 centimetrů. Je zbarven rezavohnědě, ocas má šedý s černou páskou na konci. Samce poznáme podle sytě černého hrdla a prodloužených per na temeni. Hnízdo buduje na zemi a často ho ukrývá pod větvemi stromů a keřů.
Tetřívek obecný (Lyrurus tetrix)
Ozývají se ostrým hlasem, spouštějí křídla a roztahují ocas. Samci tetřívka brzy ráno a někdy i večer na vybraných místech tokají. Předvádějí se před přihlížejícími samicemi.
Polygamně žijící opeřenec obývá lesy, které se střídají s volnými plochami, případně pastviny s roztroušenými remízky, oblíbená jsou i rašeliniště a další vlhčí lokality. Samec dorůstá až téměř 60 centimetrů a váží bezmála dva kilogramy. Je černý s modrým nádechem a má bílou pásku přes křídla, vnější ocasní pera jsou lyrovitě zahnutá, nad okem ho zdobí sytě červené plochy. Samice je menší, rezavohnědě kropenatá. Tetřívek konzumuje bobule a semena, v létě i hmyz.
Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) Klepání, trylek, výlusk, který připomíná vytažení zátky z láhve či mlasknutí, a nakonec zvuk podobný broušení kosy. Tak během toku láká samičku tetřev hlušec. Při poslední fázi, tedy při broušení téměř, nebo dokonce vůbec neslyší. Proto ostatně získal jméno hlušec. Během toku se tak tetřev stával snadnou kořistí myslivců. Nyní je celoročně hájen a patří mezi ohrožené druhy. Samec dorůstá velikosti krocana, délka těla může dosáhnout 90 cm, hmotnost se blíží pěti kilogramům; je tmavý, na hrudi pak zeleně lesklý, u oka má červenou skvrnu.
Samice je menší, strakatá, zbarvená červenohnědě. Náš největší hrabavý pták se během dne zdržuje převážně na zemi, nocuje však na stromech. Živí se bobulemi, jehličím, pupeny, larvami a drobnými bezobratlými živočichy.
Koroptev polní (Perdix perdix)
Zavalitý pták s krátkým ocasem a zakulacenými křídly žije zpravidla v trvalých párech. Létá nízko, střídá rychlé třepetání křídly s klouzáním. Hnízdí na
zemi. Konzumuje především semena a zelené části rostlin, pro mláďata je však důležitá živočišná strava - jídelníček
si zpestřují hmyzem. Koroptev je o něco větší než holub, dorůstá třiceti centimetrů a dosahuje hmotnosti až půl kilogramu. Je šedivě zbarvená s rudohnědými křídly i ocasem, a žlutohnědou přední částí hlavy. Samec má na břiše navíc kaštanovou skvrnu. Mladí ptáci bývají hnědí téměř celí.
Bažant obecný (Phasianus colchicus)
Hrabavý pták původem z Asie se na naše území dostal v 11. století a úspěšně se zde zabydlel. Je významným lovným zvířetem, ještě před 2. světovou válkou odstřelili myslivci více než dva miliony kusů ročně, nyní klesl jejich počet na zhruba 50 tisíc. Bažant dorůstá až 90 cm a jeho hmotnost se pohybuje kolem jednoho kilogramu. Samec má dlouhý špičatý ocas. Je zbarvený červenohnědě, s tmavou hlavou a červenými ploškami kolem očí. Samice na první pohled mnoho pozornosti nevzbudí: je šedohnědá, s kratším ocasem. Většinu života stráví bažant na zemi, vzlétne, jen když mu hrozí nebezpečí.
***
VÍTE, ŽE... v lese se nesmí „řvát jako na lesy“?
Les je veřejně přístupný. To ovšem neznamená, že si v něm můžeme dělat, co chceme. Základní pravidla chování v lese stanovuje zákon o lesích (289/1995 Sb.) Ten v lesích výslovně zakazuje: rušit klid a ticho, provádět terénní úpravy, budovat chodníky, ploty a jiné objekty, vyzvedávat semenáčky a sazenice lesních stromů a keřů, těžit stromy a keře nebo je poškozovat, sbírat semena lesních dřevin, jmelí a ochmet, sbírat lesní plody způsobem, který poškozuje les, jezdit a stát s motorovými vozidly, vstupovat do míst oplocených („oplocenek“) nebo označených zákazem vstupu, vstupovat do porostů, ve kterých se těží, zpracovává nebo přepravuje dřevo, mimo lesní cesty jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních, kouřit, rozdělávat nebo udržovat oheň a tábořit mimo vyhrazená místa, odhazovat hořící nebo doutnající předměty, narušovat vodní režim a hrabat stelivo, pást dobytek, umožňovat výběh hospodářským zvířatům, znečišťovat les odpady a odpadky. A platí ještě jedno nepsané pravidlo: Chceš-li vidět, nesmíš být viděn, chcešli slyšet, nesmíš být slyšen. Tomu, kdo se jím řídí, připraví les spoustu nezapomenutelných zážitků.
