Mluví rozvážně, moudře a kromě šperku, své hlavní domény, se nebojí hovořit o zvycích, složitých životních momentech nebo o tom, jak na její bohémskou profesi nahlížejí technicky zaměřené děti a manžel. Šperky Dany Bezděkové totiž nejsou jen krásnými doplňky ze stříbra a zlata. Jsou to bez nadsázky otisky jejího prožívání. Pokud vám to zní jako klišé, užijte si ho, dokud můžete. Příběh šperkařky Dany Bezděkové je do jisté míry vymezením proti prvoplánové kráse, ukázkou, že ke šperku, disciplíně, jež má ze své podstaty zkrášlovat a zdobit, se dá přistupovat i jinak. S humorem, mírnou ironií, lehkostí, promyšleným konceptem, ale zároveň s technickou dokonalostí a respektem k zákazníkům a jejich potřebám.
„Svým přístupem ke šperku jsem si asi dost zkomplikovala život,“ říká mi Dana Bezděková vesele v showroomu SmetanaQ na pražském Smetanově nábřeží. Zde má designérka vystavené kousky z posledních několika kolekcí, které tvoří v ateliéru v Praze 8. „Celé to začalo už asi na škole,“ vysvětluje mi svůj ojedinělý náhled na tvorbu a v myšlenkách se vrací ke studiu na střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově, kde studovala zlatnictví a design šperku.
 |
Právě tam si Dana Bezděková, dnes stálice na české šperkařské scéně, uvědomila, že chce tvořit doplňky, které budou technicky náročné na výrobu, a navíc se budou bránit nekomplikované dekorativnosti. „Na škole jsme hodně modelovali z vosku a mně došlo, že cokoliv z něj odlijete, vypadá hezky. Uvědomila jsem si, že je to vlastně trochu švindl. A to mě nebaví. Já nechci švindlovat. Mě naopak baví to, co je náročné,“ říká ke svému preciznímu přístupu, který mnohdy vyžaduje složitější techniky, než je ve šperkařské praxi běžné, například použití jemného šroubového závitu místo letování.
A nejen technik, ale i materiálů.
Dana Bezděková pracuje s klasikou, tedy stříbrem, zlatem a drahými kameny, ale také s ryze netradičními šperkařskými surovinami: rezavými trubkami, objekty nalezenými na smetišti a ve sběrných dvorech nebo s jedovatými kovovými prvky, třeba se rtutí. „Dělám šperk už dlouho a dalo by se říct, že pracuji v takové středověké dílně,“ říká mi krátkovlasá designérka v prostorném showroomu, který sdílí s několika dalšími českými tvůrci.
Ear Cuff z kolekce Triffid
„Myslím si, že nová generace je asi lépe vybavená než já, ale mně to takhle vyhovuje. To ale neznamená, že se pořád nesnažím zkoušet nové věci,“ pokračuje v myšlence. Naráží tak na fakt, že i ona, stejně jako mnoho dalších tuzemských zlatníků, pravidelně pracuje s technikou 3D tisku. Ta se u ní objevila například v kolekci Nemesis, jež vychází z inspirace kosmem, nebo v experimentální řadě Spektrum odvozené od odlesků slunce v kovové konstrukci silničního kola.
Slovo experimentální nepoužíváme ve spojení se jménem Dany Bezděkové jen tak. Šperky této designérky se dají rozdělit do dvou svébytných kategorií: na jednom pólu stojí právě experimentální tvorba, z níž vycházejí záměrně nenositelné, excentrické, scénické šperky, na tom druhém jsou pak deriváty těchto experimentů, minimalistické, snadno nositelné a mající za cíl co nejlépe splynout se svým majitelem.
Bohémský šperk
Šperkařka Dana Bezděková, rodačka z Liberce, pochází z umělecké rodiny. Její tatínek byl operní pěvec, maminka kostýmní výtvarnice. K tvorbě tak měla designérka blízko odmala. I proto se rozhodla jít ve šlépějích svých rodičů a zkusit obor na střední uměleckoprůmyslové škole. Že je to pro ni správná cesta, se prý rozhodla na dni otevřených dveří, kde ji uchvátili tehdejší studenti školy, mezi které chtěla patřit. „Škola byla skvělá. Všichni jsme tam byli bohémové. Měli jsme úžasného profesora výtvarné výchovy, který nás nechal tvarovat všechno, co jsme chtěli. To tam jsem nabyla dojmu, že ve šperku je možné úplně všechno, na co si vzpomenete,“ říká ke svým studentským letům.
Dana Bezděková
Že je v designu šperku povolené opravdu vše, si vyzkoušela hned v rámci své maturitní práce. Tu tvořila v roce 1975. „Mám ji děsně ráda. I po těch letech. Jsem na ni pyšná,“ říká Dana Bezděková, když mi na telefonu ukazuje vlastnoručně focené černobílé snímky výrazného náhrdelníku z broušeného křišťálu. Připomíná srdce. „Prototyp šperku je řetízek se srdíčkem,“ osvětluje svůj motiv. Přistoupila k němu ale s originalitou sobě vlastní: nastudovala si anatomii nejdůležitějšího lidského orgánu a vytvořila náhrdelník se stylizovaným srdcem, do nějž lze nahlédnout. Jeho součástí byl navíc i hodinový strojek z hodinek po babičce, který při natažení díky odrazům křišťálu vytvářel dojem tlukotu srdce a proudění krve.
I když od absolventské práce uběhlo skoro půl století, přístup k práci se u designérky nezměnil. „I v současné době je moje tvorba o hloubání,“ říká k hledání námětů Dana Bezděková. Teď například pracuje na kolekci TRIFFID, s jejíž tvorbou začala během koronavirové pandemie. A je to velká novinka. Dříve se totiž designérka inspirovala technickými výdobytky, přístroji, hudebními nástroji, mobilními telefony nebo mechanikou, v nejnovější řadě naopak pracuje s motivem květin.
Náhrdelník z kolekce Spectrum
I tyto květiny v sobě ale ukrývají technicistní přístup, futuristickou jednoduchost a kosmickou střídmost, tedy charakteristické rysy autorčiny tvorby. V kolekci jde o fiktivní květiny inspirované sci-fi románem Den trifidů britského spisovatele Johna Wyndhama. „Téma mi vnukl covid,“ říká k novým šperkům designérka. „Vždycky jsem si myslela, že květy jsou pro šperkaře něco jako písně o lásce pro hudebníky. Že se všem líbí. Já jsem se proto do toho nikdy neměla potřebu pouštět. To až nebezpečí vyvolané pandemií mi změnilo názor. Teď mě zajímají květiny, které nikdy nemůžu spatřit,“ dodává.
Kontrasty mě dráždí a přitahují. To se odráží i v mé práci, říká šperkařka |
V roce 2020, kdy nové téma fiktivních, mimozemských a neexistujících květin začala zhmotňovat, vytvořila velké květinové objekty, na 3D tiskárně vzniklé náušnice. Na ně pak navazovaly nositelné modely a prsteny.
„Když jsem šperky prezentovala, všichni byli překvapení. Nikdo to ode mě nečekal,“ říká k reakci okolí. Od tématu ji to ale neodradilo. Na podzimním Designbloku šperkařka prezentovala další čtyři typy prstenů z kolekce TRIFFID novus. Jeden symbolizuje semínko květiny, zárodek života, druhý klíčící rostlinku, třetí plně vykvetlou fiktivní květinu a poslední typ je čistý kruh symbolizující koloběh života.
Životní cyklus a s ním spjaté znovuobjevování důležitých myšlenek a nápadů je ostatně téma, jež je designérce blízké. Například v kolekci PRINTI vzniklé před několika lety, jež vycházela z otisků nalezených struktur, pracovala šperkařka s motivem, který se jí rodil v hlavě od jejích třiadvaceti let. Právě v té době dostala Dana Bezděková nápad na zpracování zrezlých objektů, jež jí tehdy připadaly krásnější než ty nové.
Ear Cuff z kolekce Tirffid novus
Před několika lety se tak vydala na sběrné dvory, aby našla objekty, které obtiskne do svých šperků. „Majitel sběrného dvora blízko mého bydliště mě vyhazoval s tím, že to tam nefunguje jako v samoobsluze,“ směje se zpětně. Našla si proto menší smetiště, kde rezavé věci mohla sbírat bez problémů. „Sbírat materiál mi pomáhala i moje vnoučata,“ říká designérka k originálním strukturám na povrchu prstýnků. Ty si podle jejích slov oblíbili i muži, kteří oceňují jejich upřímnost a výrazovou přísnost. „Jednou mi někdo řekl, že moje šperky vypadají, jako kdyby je dělal chlap,“ směje se Dana Bezděková.
Neobvyklá inspirace
Nebyly to jen rezavé trubky, ale i dětská autíčka nebo hlavy plastových panenek. S těmito předměty Dana Bezděková během své kariéry pracovala. A to i proto, aby vyjádřila nesouhlas s oblibou přespříliš dekorativních, výrazných šperků. „Byla jsem překvapená, že se v roce 2010 nosil hodně ozdobný šperk. Tehdy byly všude samé korálky a kytičky. Z toho důvodu jsem se rozhodla také navléknout korále. Jen jsem na ně připnula angličáky,“ usmívá se při vzpomínání na oblíbenou experimentální kolekci s výmluvným názvem Autobizzare.
„A pak jsem ještě navázala šperkem z průsvitných koulí z plexiskla, do kterých jsem umístila hlavy barbín,“ říká k jinému uměleckému projektu. Dalším experimentem je projekt Šach mat, na němž zase spolupracovala s módní návrhářkou Zuzanou Kubíčkovou.
Náhrdelníky z kolekce Triffid
Ne vždy ale měla Dana Bezděková takto volné ruce. Při našem rozhovoru vzpomínala například na období, kdy se jí narodila dvojčata, a ona se tak rozhodla svou kreativní dílnu na čas opustit. „Chtěla jsem se na to vykašlat. Po šperku se mi zas tak nestýskalo, protože jsem měla možnost vyjádřit se jinak. Šila jsem například naprosto báječné oblečky pro děti,“ říká s odstupem. „Když jsem pak šla po letech do dílny, nevěděla jsem, jak začít. Bylo to takové nejisté období,“ myslí si zpětně. Nakonec ho ale překonala.
„Došlo mi, že šperk je moje jediná životní jistota. Všude jinde musím dělat kompromisy. Je to celoživotně věrný partner. Mám štěstí, že ho mám. I když to neznamená, že mám jednoduchý život,“ říká s úsměvem Dana Bezděková.
S tvorbou tak rozhodně v dohledné době končit nehodlá. V hlavě nosí nespočet nápadů.
„Nedávno jsem byla v jednom pořadu v televizi a fascinovalo mě množství přítomné techniky. Pak si také vzpomínám na jeden koncert, kde jsem zase nemohla spustit oči z pojízdné kamery pod pódiem,“ uzavírá naše povídání a jako by tím lákala na další možná témata nadcházejících kolekcí.
