Odborně se střeše, která kryje plavecké dráhy v Českých Budějovicích, říká hyperbolický paraboloid. Běžná lidská představivost jí ale častěji přisuzuje podobu „prohnutého bramborového lupínku“. Každopádně jde ale o elegantní a jedinečné řešení.
Průkopníkem lanových konstrukcí střech ve světě byl polský architekt a konstruktér Maciej (také Matthew) Nowicki (1910–1950).
Už na konci čtyřicátých let navrhl víceúčelovou halu v americkém městě Raleigh v Severní Karolíně. V roce 1950 však bohužel zahynul při leteckém neštěstí. Hala Dorton Arena (díky svému tvaru zvaná také Paraboleum) pak byla podle jeho plánů zbudována inženýrem Williamem Henleyem Dietrickem v letech 1950–1953 a stala se světovou senzací. Právě toto dílo pak bylo napodobováno v řadě zemí a dalo základ celému novému odvětví velkorozponových stavebních konstrukcí.
Olympionici v sedle
Podobných střech (Angličané je nazývají „saddle roof“ vzhledem k tomu, že tvarem také připomínají koňské sedlo) pak vznikla řada. V Nowického rodné zemi byla například postavena v letech 1954–1962 menší budova varšavského nádraží Ochota. V Bratislavě pak sportovní hala Pasienky z let 1958–1962, jejíž autoři – architekt Jozef Chovanec a ing. Jozef Poštulka – vycházeli z předlohy v Raleighu. Z novějších realizací je známá další sportovní aréna v kanadském Calgary – Olympic Saddledome, která byla postavena v letech 1981–1983; o pět let později pak hostila klání hokejistů a krasobruslařů při zimní olympiádě. Nádhernou ukázkou „sedlové střechy“ je také londýnský VeloPark architekta sira Michaela Hopkinse z let 2009–2011, v němž příznivci sportu mohli sledovat soutěže v dráhové cyklistice během letních olympijských her v roce 2012.
Dobové černobílé fotografie zachycují skokanský bazén s elegantní věží.
A co u nás? Ve stejné době jako v Bratislavě – tedy v roce 1958 – vznikl podobný projekt také v Českých Budějovicích. Pro jeho realizaci byla vybrána mimořádně krásná parcela – na Sokolském ostrově, poblíž bývalého sportovního areálu, ale také kousek od historického náměstí.
Právě proto, aby nová budova neclonila výhled na významné památky, rozhodl se autor stavby, absolvent pražské techniky a pracovník českobudějovického Stavoprojektu architekt Bohumil Böhm (1926–2004), použít lanovou konstrukci střechy. V tomto případě jsou lana kotvena do prohnutého železobetonového prstence, který je podepřen štíhlými podporami a stěnami. Jde tedy o trochu jiný systém, než jaký použil Maciej Nowici v americkém Raleighu.
Náročnost zadání a malé zkušenosti s podobnými stavbami však vedly k několikaletému odsunu realizace. Stavba totiž vyžaduje složité statické výpočty a zkoušky na zátěžových modelech a musí být dimenzována tak, aby nedošlo k destrukci třeba vahou napadaného sněhu (to se stalo například u sportovní haly Sparty v pražské Bubenči). Stavba se tak postupně rostla až v letech 1966–1971. Rozměr zastřešení 54 × 64 metrů je ovšem mimořádný. Uvnitř jsou tři bazény – plavecký, skokanský a dětský a tribuny pro celkem 850 diváků. Dále je zde vestibul s prosklenou stěnou k bazénům, lázně, sauna, šatny a další služby. Počítalo se i s televizními přenosy, pro něž je zde připravené nutné zázemí. Stadion je certifikovaný pro mezinárodní závody a po dokončení se záhy objevil i v zahraniční odborné literatuře.
Památka jako inspirace
V letech 1995–1998 prošel celkovou rekonstrukcí, která bohužel některé původní prvky změnila, například prosklené průčelí, které bylo původně transparentní a stavbu tak vylehčovalo, nahradily stěny z reflexního skla. Také některé zásahy do přestavěného nízkého křídla se zázemím nebyly šťastné a celkově dům ztěžkl. To jsou ale věci, které lze v budoucnu napravit. Řada originálních prvků včetně skokanské věže nebo detailů v takzvaném bruselském stylu zůstala na původních místech.
Exteriér haly s lanovou střechou.
Stavba slouží dobře svému účelu i dnes. Vlastníkem je Český svaz tělesné výchovy v Českých Budějovicích a nyní se jedná o památkové ochraně areálu. Návrh vypracovala Eva Erbanová z Územního pracoviště Národního památkového ústavu, která rovněž uvádí, kde všude v zahraničí i u nás byla tato mimořádná stavba publikována. Zdůrazňuje jak jedinečnost lanové konstrukce zastřešení haly, tak její citlivé umístění v rámci městského urbanismu.
Z logických důvodů ne vše, co vzniklo v komunistické éře, si zaslouží památkovou ochranu. V případě českobudějovického bazénu by ale bylo jistě nespravedlivé, pokud by mu ochrana byla odepřena. Právě tato stavba totiž dokazuje, že naše země i v této nelehké době disponovala kvalitními architekty a výbornými inženýry, kteří dokázali vytvořit díla srovnatelná se zahraničními vzory. Lanové konstrukce střech jsou navíc stále živým tématem světové architektury, dávají tvůrcům mimořádné tvarové možnosti, a je proto dobré se těmi, které už máme, inspirovat.
Zobrazit celou fotogaleriiProhlédněte si pohodlně všechny fotografie |
