Neděle 29. ledna 2023, svátek má Zdislava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Pavilon se zlatou hvězdou na čele. Šedesátá léta byla návratem k odkazu meziválečné architektury

Pohled Zdeňka Lukeše

  6:33
Za uplynulých sto let formovali tvář republiky politici, vědci, umělci i vojáci. Snad nejvýrazněji se ale na její fyzické podobě podíleli architekti. Krátký seriál připomíná styly, které na našem území po roce 1918 dominovaly.

Zázrak v Bruselu. Po letech stagnace překvapilo Československo na světové výstavě v roce 1958. Skvělý pavilon (vpravo), budova restaurace (vlevo) i vtipně upravený prostor mezi nimi. Na úspěchu se podíleli představitelé meziválečné avantgardy i mladší generace, jež pak dominovala v 60. letech. foto: ČTK

A také jména těch, kdo jim na rýsovacích prknech dávali konkrétní podobu. Po stalinistické sorele je dnešní díl věnován stavbám ze svěžích 60. let.

Světová výstava, kterou v roce 1958 hostil Brusel, přinesla československým umělcům a architektům jedinečnou příležitost poměřit své síly s kolegy ze svobodného světa. Vítězný soutěžní návrh na československý pavilon byl dílem tří představitelů meziválečné avantgardní architektury – Františka Cubra, Josefa Hrubého a Zdeňka Pokorného.

Podivuhodný svět rytíře z Vlastimilu. Nekonvenční architektura a osobitý rukopis

Zejména druhý z nich měl už za sebou významné stavby, například projekt funkcionalistického obchodního domu Bílá labuť (1938–1939). K principům funkcionalismu se pak vrátil i v letech 1956–1957, během nichž navrhl Dům módy na Václavském náměstí. Pavilon pro bruselské Expo byl ale již příkladem nejmodernější soudobé architektury a vyrovnal se i skvělým kreacím zahraničních projektantů. Měl ocelovou konstrukci, plášť byl pak vyveden ze skla a zlatavé skleněné mozaiky. Objekt tvořily tři hranoly propojené prosklenými křídly. Ještě odvážnější byla sousední restaurace, jejíž elegantně prohnutá partie byla vyzdvižena nad terén subtilními ocelovými sloupy.

Rafinovaná byla i expozice složená nejen z ukázek špičkových strojírenských výrobků, ale i řady artefaktů. Na těch se podíleli například výtvarníci Jiří Trnka, Vincenc Makovský a Alois Fišárek společně se skláři Stanislavem Libenským, Jaroslavou Brychtovou nebo René Roubíčkem.

Až v 70. letech byl pak dokončen ikonický televizní vysílač s hotelem a...
Plavecký pavilon v pražském Podolí patří k nejlepším příkladům architektury 60....

Součástí naší expozice byla i novátorská Laterna magika Alfréda Radoka kombinující prvky divadla a filmu. Porota výstavy ocenila i celkovou koncepci, včetně libreta Jindřicha Santara. V mimořádně silné konkurenci Čechoslováci překvapivě uspěli a získali Zlatou hvězdu za nejlepší prezentaci. Samozřejmě měl ale náš pavilon i své stinné stránky. Exponáty byly většinou vyrobeny jen pro výstavu a nedaly se zakoupit. Řada umělců, kteří měli po letech půstu a izolace konečně možnost vycestovat na Západ, se navíc musela ještě před zahájením akce vrátit.

Komunističtí papaláši takový úspěch nečekali a nevěděli, jak se k němu postavit. Doma se o něm proto víceméně mlčelo. Rozsáhlá publikace o EXPO v Bruselu vyšla až po několika letech a s velmi tendenčními texty.

Ikona nad Libercem

Džin byl však vypuštěn z lahve a cesta do Evropy se nakonec přece jen pootevřela. V následujících letech představitelé mladší generace postupně ovládli zkostnatělé umělecké svazy a dogmatici ztratili své dominantní postavení. Na prahu šedesátých let se navíc podařilo úspěšné atributy z Bruselu přestěhovat do Prahy – pavilon byl znovu smontován v areálu Výstaviště (tehdy ovšem Parku kultury a oddechu Julia Fučíka), kde stál až do roku 1991, kdy ho zničil požár. Restaurace Praha EXPO ’58 stojí dodnes v Letenských sadech, i když dnes slouží jako administrativní objekt. Laterna magika zakotvila v paláci Adria a nyní funguje na Nové scéně Národního divadla.

Design z výstavy byl natolik populární, že se pro něj dokonce vžil název bruselský styl a vliv si zachoval ještě po celou následující dekádu. Byl vlastně dokonalým opakem sorely – pracoval s moderními materiály, jako byla ocel, sklo a plasty, byl pestře barevný a nevyhýbal se ani organickým tvarům.

Černého nové věže kostela Panny Marie v Emauzích na Novém Městě v Praze, na...

V šedesátých letech se navíc znovu otevřela možnost cestovat – byť omezeně – na západ od našich hranic. Českoslovenští architekti se tak mohli bezprostředně seznámit s novými trendy a styly, které se tam začínaly prosazovat: strukturalismem, metabolismem, skulpturalismem a brutalismem. Pár zdejších staveb z té doby pak dosáhlo skutečně mezinárodní úrovně, byť jejich autoři neměli k dispozici sofistikované západní materiály, a kvalita provedení tak pokulhávala za ideálem. Neúnosně se navíc protahovala i doba výstavby.

K mimořádným dílům z té doby patří například pavilon Z brněnského výstaviště (Z. Alexa) nebo lanová konstrukce plaveckého stadionu v Českých Budějovicích (B. Böhm). V Praze pak stojí za zmínku makromolekulární ústav AV (K. Prager), skořepinové věže kostela na Emauzích (F. M. Černý), Edelův Parkhotel, plavecký stadion v Podolí (R. F. Podzemný) nebo nové letiště v Ruzyni (K. Filsak). Vysokou úroveň vykazuje i budova Strojimportu na Vinohradech (Z. Kuna), podobně jako Federální shromáždění tamtéž (J. Kadeřábek – K. Prager – J. Albrecht). V Londýně a Brazílii navíc vyrostly zajímavé budovy našich ambasád. Přesto se ovšem ikonickou stavbou československé moderny stal především Hubáčkův hotel s vysílačem na Ještědu.

Stejně jako ke každé jiné epoše patří ale i k šedesátým létům také sporné počiny. Celosvětově to byla éra určité pýchy: příliš se nedbalo na kontext a ohled k často kvalitní starší zástavbě byl malý. Mnoho nových budov nerespektovalo měřítko a charakter místa, alespoň z dnešního úhlu pohledu. Snad největší problém ale představovala bytová výstavba. Na rozdíl od Západu u nás dominovala panelová sídliště, která přinesla uniformitu i banální urbanismus. Dlužno ovšem říci, že ta první ještě byla poměrně kvalitní – například Lesná v Brně (V. Rudiš a kolektiv) nebo Invalidovna v Praze (J. Polák – M. Rejchl a další).

Dá se tedy říci, že šedesátá léta byla jakýmsi návratem k odkazu meziválečné architektury. Bohužel jen krátkým, neboť následujícími dvěma dekádami takzvané normalizace přišla opět hluboká stagnace.

Autor:

Vánoční kolotoč 2022 se dotočil: Jaké dárečky vám udělaly radost?
Vánoční kolotoč 2022 se dotočil: Jaké dárečky vám udělaly radost?

Už po čtrnácté jsme na konci roku roztočili oblíbený Vánoční kolotoč. Opět to bylo velkolepé. Pojďme se za Vánočním kolotočem 2022 ohlédnout a...

Mohlo by vás zajímat