10. června 2018 5:03 Lidovky.cz > Relax > Design

Stoly, židle i pohovky. Tvoříme lidem hezčí domov, říká šéf e-shopu Bonami

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
”Přiznávám, že když jsem do Bonami nastoupil, žádný vztah k nábytku a bytovým... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy ”Přiznávám, že když jsem do Bonami nastoupil, žádný vztah k nábytku a bytovým... | foto: David Turecký

Druhým rokem David Šiška (30) šéfuje e-shopu Bonami, který nabízí hlavně produkty do bytu. Stoly, židle, pohovky, křesla, lampy, vázy… V obchodě ale objevíte i ponožky nebo třeba dámské kabelky.

Bonami není pouze obchodem, ale je oázou odpočinku a inspirace,“ říká jeho ředitel David Šiška. E-shop pronikl již do čtyř evropských zemí (kromě Česka je na Slovensku, v Polsku i v Rumunsku) a letos se chystá dobýt pátou, jíž je Maďarsko. „Tvoříme lidem hezčí domov. Nabízíme denně stovky nových designových produktů do domácnosti a tisíce jich máme skladem,“ charakterizuje Bonami David Šiška.

Takových e-shopů je víc. Čím se lišíte? 
Tím, že každý den přicházíme s novými výrobky, které jsou originální, a často jsme první, kdo je představuje. Snažíme se je prezentovat lidskou, zábavnou formou. Usilujeme také o to, abychom stále zjednodušovali služby, které s výběrem a doručením zboží souvisejí. Spustili jsme například mobilní aplikaci s 3D modely. V Rumunsku naši zákazníci překvapivě využívají daleko více tablety a telefony než počítače. Kontakt s Bonami je prostřednictvím mobilní aplikace daleko rychlejší a prohlídka daného výrobku plastičtější. Zákazník okamžitě vidí, jak se křeslo nebo pohovka hodí do jeho bytu.

Zaměřujete se na bytové doplňky a nábytek. Proč nabízíte i dámské kabelky?
Přes devadesát procent našeho zboží tvoří nábytek a bytové doplňky, přitom nábytek dělá polovinu našeho sortimentu. Kabelky, ale třeba i sluneční brýle a hodinky jsou zastoupeny pěti procenty. Lze je u nás nakoupit, protože devadesát pět procent našich zákazníků jsou ženy ve věku od pětadvaceti do pětapadesáti let. Je to pro ně jakýsi bonus, o který mají zájem.

Je lepší začínat skromně a „ohýnek“ rozfoukávat postupně a ne opačně. Nenašli jsme si investora, který by s námi do toho šel. Potenciální zákazníky, což byly vysoké školy, jsme oslovovali po internetu, místo abychom je osobně navštívili.
David Šiška

K nákupu křesla přihodí i sluneční brýle?
Zjistili jsme, že webové stránky Bonami jsou místem, kam si ženy chodí odpočinout. Jsou pro ně únikem z každodenního stresu a shonu. Chtějí se podívat na pěkné věci, prolistovat si magazín, hledají na Bonami inspiraci… Nemusí hned nakupovat. Zaměstnáváme bytové architekty a designéry, spolupracujeme i s externími architekty a blogery, kteří nám pomáhají tvořit obsah webových stránek.

Co ještě víte o vašich návštěvnících?
Jsou to většinou ženy, které mají rodinu, mají už děti nebo je očekávají. Vědí, že budou více času trávit doma, a chtějí se tam cítit příjemně. Místo aby investovaly do cestování, do zážitků, investují s příchodem dětí do rodinného zázemí, svého „hnízda“. Jsou nejen z Prahy a Brna, ale i z menších měst a vesnic.

Jakým způsobem jste to zjistili?’
Zákazníkům posíláme dotazníky. Ty, kteří souhlasí, zveme k nám do firmy. Osobně jsme se nedávno potkali s asi čtyřiceti zákaznicemi. Ptali jsme se jich i na to, kdyby Bonami byl člověk, jaký by byl. Představují si ho jako třicátníka, který má rád lidi a spojuje je. Rád se baví, má spoustu nápadů, které dokáže realizovat. Není to jenom snílek.

Víte, proč si nepředstavují Bonami jako ženu?
Nevím. Také mě to překvapilo. Ptali jsme se také, jací lidé by podle jejich představ žili na planetě Bonami, jak by se k sobě chovali. Obyvatele Bonami vnímaly jako přátelské, kreativní lidi. Zajímalo nás také, jak by třicátník Bonami obstál na pustém ostrově. A samozřejmě koho považují za naše největší konkurenty.

Koho?
IKEA a Westwing, který ale nemá tak pestrý sortiment, skladové zásoby a služby jako my.

Nevadí zákazníkům, že si nemohou zboží prohlédnout?
Určitě jich je spousta, kterým to vadí. Uvažovali jsme kvůli tomu o kamenné prodejně, ale zatím jsme od této myšlenky ustoupili. Nemohli bychom v ní mít tolik zboží, kolik nabízíme on-line. Zvažujeme teď, že bychom ty nejpopulárnější produkty přece jenom na nějakém místě ukázali. Napadlo nás, že by to mohly být kavárny zařízené některými našimi produkty.

Možná jsem „staromódní“, ale třeba barvu monitor počítače ani displej telefonu věrně nezobrazí. Čím tenhle nedostatek vyvažujete? 
Věříme, že stále více zákazníků si nákup na Bonami vyzkouší, a když si jej osahá a získá k nám důvěru, riskne i nákup dražšího nábytku. Vrátit jej do devadesáti dnů může zdarma.

Jakým způsobem oslovujete dodavatele a výrobce?
Nákupní tým čítá dvanáct lidí, kteří jezdí po veletrzích, vyhledávají zahraniční dodavatele na internetu, oslovují výrobce na zahraničních webech. Jsme již poměrně velcí, a proto jsme pro výrobce a dodavatele zajímaví a často se nám hlásí i sami. Pomohlo nám také, že máme vlastní sklad v Jenči u Prahy, a můžeme tak nakupovat některé produkty ve větším množství, abychom zákazníkovi zkrátili cestu od nákupu po doručení zboží. Týká se to hlavně hodně žádaných výrobků, jako jsou například lehčí sedačky od dánské firmy Karup či designové produkty do kuchyně od britské značky Joseph Joseph. Populární jsou také poličky do koupelny bez vrtání, které zákaznice rády nakupují, protože nemusí čekat na to, až si manžel nebo partner udělá čas a vezme vrtačku do ruky. Máme patnáct set dodavatelů, od nichž nabízíme celkem přes dva a půl tisíce značek. Aktuálně máme v nabídce přes čtyřicet tisíc produktů.

Uvedení Bonami na Slovensku, v Polsku a v Rumunsku jste měl na starosti ještě dřív, než jste se stal ředitelem. Kde jdou prodeje nejlépe?
U nás, na Slovensku a v Rumunsku. Nejhorší, i když tam také rosteme, je to v Polsku. Zjistil jsem, že podobně jsou na tom i naši kolegové z jiných e-shopů, kteří v Polsku prodávají. Více než padesát procent zboží se v Polsku prodává přes platformu Allegro, což je obdoba našeho Aukra, a zbytek trhu je hodně fragmentovaný. Většina Poláků zamíří při internetovém nákupu nejprve na Allegro, kde inzerují také e-shopy, a pak vyhledají srovnávače cen, protože pro Poláky je rozhodující cena.

”Přiznávám, že když jsem do Bonami nastoupil, žádný vztah k nábytku a bytovým doplňkům jsem neměl.“

Liší se vkus zákazníků v jednotlivých zemí?
Ve vzorech a v barvách. Rumuni mají rádi barevné a květinové vzory, Češi preferují moderní, barevně nepřehnaný design a jednoduchost, Slováci čistý design a Poláci mají rádi usedlejší vzory. Nabídka v jednotlivých zemích se od sebe výrazně neliší, o některé zboží ale v té které zemi není zájem, tak je tam už nenabízíme. Například Poláci nechtějí kabelky. Rumuni nakupují méně koberce.

Jak jste připravovali aktuální expanzi do Maďarska?
Stejně jako ty předchozí. Dopředu si musíme udělat analýzu trhu, jaká na nás čeká konkurence, za kolik se obdobné výrobky v dané zemi prodávají. Setkáváme se s tamějšími kolegy, kteří také podnikají v e-shopech, s dopravci, blogery, kteří se zaměřují na bytové produkty. V Maďarsku hovoříme i s lidmi z obdobné organizace, jako je u nás Asociace pro elektronickou komerci. Od každého získáme nějaké informace a podle toho se rozhodujeme. Těsně před spuštěním prodeje musíme najít spojence, kteří nám pomohou vyhlásit tu informaci do světa, což jsou obvykle novináři a blogeři.

Neuvažujete o pobočkách v zahraničí?
Pro mne je důležité, abychom byli všichni pospolu. I s kolegy z ostatních zemí, kteří se starají o překlady, marketing a zákaznickou podporu. Každou zemi zastupuje šest sedm lidí, kteří pracují v lokálním jazyce. Pouze tým zákaznické podpory je pro Česko a Slovensko jeden. Složitější je to se skladem. Zatím se nám vyplatí mít sklad pouze jeden a z něho rozvážet zboží na hranice, kde balíky předáváme místním dopravcům, kteří je dovezou zákazníkovi.

Rozšířit prodej i do západních zemí vás neláká?
Rozhodnutí ještě nepadlo. Postupně obsazujeme největší trhy ve střední a východní Evropě. Ve Slovinsku, Chorvatsku nebo Bulharsku bychom neměli velkou konkurenci, ale vzhledem k počtu obyvatel pro nás nejsou zajímavé. To už by bylo lepší vyzkoušet některou ze západních zemí.

Asi by nebylo moc chytré nakoupit pohovky dánské značky Krup, přivézt je do skladu v Jenči a odtud je dopravit zákazníkovi zpátky do Dánska, že?
V současné době by to nešlo udělat jinak. Dovést zboží od dodavatele přímo k zákazníkovi zatím neumíme. Za rok za dva budeme řešit i to.

Firma Bonami byla založena v roce 2013. Vy jste u toho nebyl. Co jste v té době dělal?
Pracoval jsem na projektu Kouzelná almara. Jeho mottem bylo „Balíček čeká na vás, ne vy na balíček“. Chtěli jsme zavést skříňky, které by byly na poštách, v nákupních centrech nebo třeba na benzinkách, kam by e-shopy uložily zakoupené zboží a zákazníci by si je mohli kdykoliv vyzvednout. Balík by na zákazníka čekal v „kouzelné“ schránce a po zadání PINu, který by obdržel po telefonu, by schránku otevřel. Neodhadli jsme, že skříňky omezuje jejich velikost, a pokud si zákazník objedná větší výrobek nebo více produktů najednou, e-shop těžko odhadne, zda bude skříňka dostatečně velká, aby se do ní objednané zboží vešlo. Podobně teď fungují Alzaboxy. U Alzy to má ale smysl, protože vědí, jak velké jejich zboží je. Na projektu jsme pracovali osm měsíců, než jsme jej stačili rozjet, prodali jsme ho. Musel jsem se tedy rozhodnout, co budu dělat. Jednou z možností bylo pracovat v Bonami, za níž stojí česká internetová společnost Miton, titíž investoři jako za Kouzelnou almarou, Heurekou, Slevomatem, Dáme jídlo a dalšími projekty. Imponovalo mi, co všechno dokázali a přitom zůstali normálními kluky, kteří si na nic nehrají. Lákalo mě podílet se na jejich projektech, pomáhat jim. Jejich zásluhou jsem se také potkal s Vaškem Štruplem, který Bonami spoluzakládal a byl jeho prvním ředitelem.

Co považujete za největší úspěch poslední doby?
Přestože firma poměrně rychle roste, meziročně o padesát procent, a zaměstnává stále více lidí, daří se nám udržovat otevřenou a přátelskou atmosféru.

Kolik vás je?
Sto dvacet.

Do kolika zaměstnanců se dá udržet přátelská atmosféra?
Doufám, že do co nejvíce. Udělám všechno pro to, aby to tak zůstalo. Nechtěl bych pracovat ve firmě, kde místo toho, aby si lidé vzájemně pomáhali, by politikařili a nechodili rádi do práce.

Sto dvacet lidí není tak málo. Jak často se potkáte se všemi?
Vidíme se každý měsíc. Říkáme tomu „all hands“ setkání, kdy se proberou výsledky za poslední měsíc, plány na budoucí a každý se může na cokoliv zeptat. Přijedou k nám i zástupci ze skladu. Pak je na programu přátelské pivo a podle chuti lze pokračovat dál. Mnoho lidí potkám také každý den na chodbách.

A co se vám nepovedlo?
Chtěl jsem dát dohromady kvalitní manažerský tým.

Tým snů, který visí jako obraz hned u vchodu do firmy?
Ano. Tým, který mi pomůže naplňovat moji vizi. Vloni jsem ale neměl při výběru kolegů šťastnou ruku, a proto jsem některé členy týmu začal od začátku roku vyměňovat. Manažeři musí být lidé, kteří s ostatními budou pracovat, pomáhat jim v dalším rozvoji, což někteří nedokázali. Už vím, že výběr nesmím uspěchat. Zjistit si dopředu, zda je adept týmovým hráčem, zadat mu konkrétní úkol, abych se přesvědčil, že není jenom člověkem, který práci rozdává, a sám není schopný a ochotný něco dělat. Musí také rychle pochopit, jak náš byznys funguje. Mohu se na něho poptat i u bývalých zaměstnavatelů. Také už vím, že svoje kroky musím lidem neustále dopředu vysvětlovat, aby věděli nejen to, co dělám, ale také proč to dělám.

”Máme patnáct set dodavatelů, od nichž nabízíme celkem přes dva a půl tisíce značek. Aktuálně máme v nabídce přes čtyřicet tisíc produktů.“

Nakupoval jste sám na Bonami?
Objednal jsem si téměř celý obývák. Sedací soupravu, konferenční stolek, stolek pod televizi, knihovnu, jídelní stůl se židlemi a na terasu stůl se židlemi a gril. Chtěl jsem mít osobní zkušenost, jak s produkty, které prodáváme, tak s jejich dopravou. Přitom jsem si uvědomil, že nestačí zboží zákazníkovi vynést pouze do patra. Když jsem vše vybalil, měl jsem kolem sebe hromadu kartonů, papíru a igelitu, a to nemluvím o tom, že některé kusy nábytku je nutné smontovat. A kam se starou sedačkou nebo stolem? Najednou musíte řešit spoustu věcí, které vám radost z nového nábytku kazí. Proto teď hledáme spolehlivého partnera, který by tyto služby zákazníkovi zajistil, což u nás není snadné. Doufám, že s nárůstem on-line prodeje nábytku poroste i tlak na dopravce, kteří by tyto služby poskytovali.

Nakolik vám záleží na sortimentu, který nabízíte? Prodával byste se stejným zaujetím míchačky na maltu nebo traktory?
Přiznávám, že když jsem do Bonami nastoupil, žádný vztah k nábytku a bytovým doplňkům jsem neměl. Pro mne byl důležitý samotný projekt, který přinášel na trh něco, co tu chybělo a měl ambici zlepšit zákazníkům život. Postupně jsem si uvědomil, jak moc ty věci, které nabízíme, člověka podvědomě ovlivňují. Možná pětaosmdesát procent života trávíme v budovách, ať už doma, nebo v práci, a působí na nás vše, čím jsme obklopeni. Věřím tomu, že i taková drobnost jako pěkná váza či hrnek může člověku udělat radost.

Máte za sebou i neúspěšný projekt Universator. O co v něm šlo?
Při studiu na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity v Brně jsem pracoval v neziskové organizaci AIESEC, která zapojuje studenty vysokých škol do mezinárodních výměnných programů. Chodili jsme do českých firem a nabízeli jim praktikanty ze zahraničí a českým studentům naopak zahraniční stáže od dvou měsíců po rok a půl. S kamarádem a spolužákem Janem Kolářem, který se vrátil z Erasmu, nás obě zkušenosti inspirovaly k založení start-upu. Chtěli jsme vytvořit globální databázi vysokých škol a studijních programů – širokou platformu, kde by byly profily jednotlivých škol, publikované zkušenosti jejich studentů, zveřejněné náklady na studium i život v tom kterém městě, kde škola stojí. Myšlenka to byla dobrá, pracovali jsme na projektu dva roky, a nakonec se vzdali. Udělali jsme mnoho chyb.

Jakých?
Je lepší začínat skromně a „ohýnek“ rozfoukávat postupně a ne opačně. Nenašli jsme si investora, který by s námi do toho šel. Potenciální zákazníky, což byly vysoké školy, jsme oslovovali po internetu, místo abychom je osobně navštívili. Neměli jsme jasný model, jak budeme vydělávat, a zvolili jsme technologie, pro které bylo těžké najít kvalitní tým. Také nám došlo, že vysoké školy nebudou chtít zveřejňovat svůj profil, když je na stejném místě budou hodnotit studenti – a jejich názory nemusí být jen pozitivní. Obavy z upřímného vyjádření by ale mohli mít i studenti, pokud by na škole ještě studovali. Otevřený model ve stylu TripAdvisor by asi nefungoval. A tak bych mohl pokračovat dál.

Litujete, že projekt skončil dříve, než začal běžet?
Určitě ne. Projekt Universator byl nejlepší školou. Sice musím připustit, že naše „školné“ nebylo zrovna levné, ale šel bych do toho znovu. Potkal jsem spoustu zajímavých lidí, získal neocenitelné zkušenosti, bez nichž bych nebyl tam, kde jsem dnes. Občas si na to ještě tu a tam vzpomenu. Myslím si, že je dobré neuspět, pokud se z toho poučíte. V posledních dvou třech letech se naštěstí začíná otevřeně mluvit a psát nejen o úspěších, ale také o prohrách. Pořádají se i konference na toto téma. Jsem přesvědčen, že bez nich by nikdo těch úspěchů nedosáhl. Když jsme o tom s Honzou hovořili před těmi sedmi lety, lidé nás za to obdivovali.

Ještě máte na mobilu tapetu skenu zdravého mozku a nápis „Neber to tak vážně“?
Mám. Nepřímo to souvisí s mým neúspěchem v podnikání. Stejně otevřeně by se mělo mluvit i o nemocech. V roce 2014 jsem prodělal operaci nádoru na mozku. Začalo to tím, že jsem zničehonic upadl na ulici a na chvíli ztratil vědomí, později jsem zjistil, že to byl epileptický záchvat. Moc jsem se tím nezabýval, jenže podobné situace se opakovaly stále častěji, a tak jsem šel k doktorovi. Po sérii vyšetření jsem uslyšel diagnózu. S bratrovou pomocí jsem se dostal na vědecké pracoviště v německém Heidelbergu, kde mě operovali. Dopadlo to dobře a teď každý rok chodím na vyšetření. Změnil jsem životosprávu, zhubnul asi patnáct kilo, chodím běhat a medituji. A v situacích, kdy si myslím, že se všechno pokazilo a nejde najít řešení, se podívám na mobil.

Olga Myslivečková
  • 0Diskuse




Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!