Pamatujete? Přibližně před rokem proběhly časopisy obrázky Café B. Braun, a my všichni milovníci prací Evy Jiřičné jsme zajásali. Je to krása, mít na "Pavláku" kavárnu, které vévodí jedno z jejích proslulých schodišť vypadajících jako ledová spirála plující prostorem. Kavárna už zvenčí láká vývěsním štítem, který s důstojným půvabem evokuje dvacátá léta – tehdy právě na tomto místě vznikl Lékařský dům. Funkcionalistická architektura našla v nové kavárně noblesní pokračování. Trhlina v čase, ve které slovo "noblesa" bylo považováno za sprosté, jako by ani neexistovala.
Interiér Café B. Braun navrhla přední architektka Eva Jiřičná.
Bohužel, ze snění nad krásným prostorem vás vytrhne už na internetu vyvěšené denní menu, které nabízí mimo jiné pokrm nazvaný "vanilková zmrzka a šlehajda" a hromadu pravopisných chyb. No co, řeknete si, když vás přejdou mdloby, to ještě nemusí nic znamenat.
Jedlíci do přízemí, kavárníci do schodů
Druhý duševní zmatek ve vás vyvolá obsluha, která vás odchytí hned za dveřmi, a aniž by vás nechala nejprve usednout, už loví odpověď na otázku "co si dáte". Upřímně, radši bych se nejdřív podívala do jídelníčku. Jenže v tom bylo jádro pudla: číšník mi mile oznámil, že jídlo se podává jen dole. Zřejmě proto je nutné návštěvníky rozřadit ještě před usednutím – na přízemní jedlíky a patrové nejedlíky.
Interiéru Café B. Braun dominuje skleněné točité schodiště
Ačkoliv jsme s kamarádkou zvolily soukromější prostory v patře, nakonec jsme tam jídlo dostaly. Konec dobrý, všechno dobré, dalo by se říci, jenže... Lososový quiche byl dobrý a vláčný, bohužel při ceně 99 Kč trochu podměrečný, možná se spíše měl jmenovat "kíšek". Salát s uzeným lososem (120 Kč) byl ochucen jen lehce citronem, zato velkoryse pepřem. Složení salátu (lollo biondo, ledový salát, cherry rajčátka a zelené vypeckované olivy – ano, přesně ty, co prodávají za 8 Kč v každém diskontu) by si žádalo výraznější dresing. Po vyzobání kousků lososa už chyběla chuť ponořit se hlouběji do hromady nakyslého listí.
Lososový quiche byl vláčný, bohužel trochu podměrečný.
Při další návštěvě nás už jiný číšník nechal usednout do patra a ochotně nám tam vynášel jídlo i pití, jen na sebe občas nechal déle čekat. Boloňské lasagne působily jako zbytek od včerejška a navíc jich při ceně 99 Kč byla opět menší porce, než je běžné.
Naopak zapečené panini s brie a brusinkami (119 Kč) byly sytou porcí jídla, a byly by i velmi chutné, kdyby použitá bageta byla čerstvá – bohužel ani zapečením se jistá tuhost odstranit nedá. Naopak za dobrý zvyk Café B. Braun považuji přiložení "minisalátku", který má svou vlastní mističku, takže na rozdíl od běžné zeleninové oblohy vám jídlo nepromáčí.
Zapečené panini s brie a brusinkami byly dobré, škoda že použitá bageta nebyla čerstvá. Skvělý nápad je přiložený „minisalátek“.
Káva nebyla ani špatná, ani skvělá. A to je škoda – měla by být skvělá. Zato čokoládovo-karamelový dort za 79 korun byl výborný, vrstvy čokoládového těsta a karamelového krému nebyly přeslazené, dort byl pevný, a přitom vláčný, a čokoládová poleva měla správnou konzistenci na ukrojení lžičkou. Jen jeho porce byla obrovská, což mě vrátilo k mé časté kavárenské úvaze: nebylo by lepší, kdyby se dorty prodávaly za poloviční cenu v polovičních dávkách? Každý si rád smlsne, ale zároveň se všichni snažíme sladké omezovat. Malý dortík bych si dala ráda pokaždé, ale k tomu velkému se možná příště neodhodlám...
Třeba v bílém plášti, ale aspoň s nějakým nápadem!
Kavárna vznikla v nevyužitých prostorách Lékařského domu a přestavbu financoval výrobce lékařských nástrojů, společnost B. Braun. Architektka se lékařského tématu striktně držela, proto můžete mít v interiéru, kombinujícím bílou barvu, sklo a kov, trochu nemocniční pocit. Ten je umocněný naturalistickou dekorací v podobě skutečných lékařských nástrojů na stěnách. Tipuji, že na většinu návštěvníků bude působit stejně děsivě jako na mě – což musela architektka jistě vědět a vsadila na návštěvníkův smysl pro humor.
V interiéru, kombinujícím bílou barvu, sklo a kov, můžete mít trochu nemocniční pocit.
Při originálním designu kavárny je škoda, že se nad gastronomickou koncepcí nikdo moc nezamýšlel. Nabídka postrádá jakoukoliv odlišnost od řady dalších kaváren. Ráno si můžete dát croissanty, müsli nebo klasický snídaňový talíř, přes den zapékané panini, saláty, sendviče, dva druhy lasagne a polední menu. Přitom stylově vyhraněný prostor by mohl tvůrce menu vést hned dvěma směry. Prvním je gastronomická tradice prvorepublikových kaváren, druhým důraz na originálněji pojatou zdravou kuchyni. Jsem přece v Lékařském domě, od stolku koukám na zarámovaný skalpel – tak proč mi ke kávě nenabídnou i jiná sladidla než bílý cukr? Maličkost, ale udělala by velký dojem.
Nejen kavárna, i vinotéka
Dobře naopak působí vinný lístek, který nabízí výběr evropských vín z mnoha regionů – najdeme na něm řadu oblastí Francie i Itálie, jednoduchý výběr ze Španělska, Německa a Rakouska i moravská vinařství Šalša a Sedlák.
Také rozlévaná vína si můžete vybrat, přičemž dvě deci moravského (opět Šalša nebo Sedlák) stojí o deset korun více (69 Kč) než francouzská alternativa. Protože Café B. Braun funguje i jako vinotéka, při zakoupení zavřené láhve platíte o sto korun nižší cenu. Dobrý nápad.
Café B. Braun by mohlo patřit ke kultovním kavárnám. Prostředí je unikátní, nechybí wi-fi ani denní tisk, večer tu pořádají jazzové koncerty. Bylo by smutné, kdyby taková šance zůstala nevyužita. Café B. Braun má na víc.
