Jedlé, často divoké květy mají v kuchyni stejně nespoutané využití, jako jsou ony samy, a voňavé fialky, kterých teď v parcích i na lukách kvetou celé koberce, jsou v tomhle směru doslova první mezi prvními. Kromě mnohého jiného se hodí k přípravě ochuceného cukru.
Jeho příprava je až hravě snadná. Cukr smícháme s okvětními lístky a v hmoždíři, mixéru či jiném drtiči spojíme do pastelově fialové voňavé směsi. Čím víc květů, tím tmavší barva a intenzivnější vůně; základní rozpis počítá s asi 100 gramy bílého cukru na dvě vrchovaté lžíce čerstvých fialek.
Kdo nemusí, nebude je před mixováním oplachovat ani jinak mýt, trochu tím ztrácí na vůni, ale není od věci zbavit kvítky případného drobného hmyzu. Pokud se mytí nechceme nebo nemůžeme vzdát, je potřeba nechat květy před smícháním s cukrem zase důkladně proschnout, jinak bude směs hrudkovatět.
Kandované květyČerstvě natrhané květy fialek se nejprve zlehka potřou klasickým cukerným sirupem, nepříliš hustým (cukr svařený s vodou v poměru 1 : 1). Dobře se k tomu hodí jemný štěteček, ale je možné květy do sladké vody i prostě namáčet. Pak se rozloží na plech (nejlíp vyložený pečicím papírem) a znovu pocukrují – tentokrát moučkovým cukrem. A dál už se jen suší – v troubě, při 60 stupních asi 20 minut, podobně jako pusinky. Uchováváme v uzavíratelné krabičce – podobně jako fialkový cukr. |
Alternativně je možné hrst fialek s krystalovým cukrem jen promíchat a nechat rozvonět v uzavřené (skleněné) nádobě, podobně jako lusk vanilky. Proslazené fialky se pak – stejně jako samotný cukr – dají přidat například do čaje. Kouzelná barva, kterou si fialkový cukr získá každého, kdo se do jeho přípravy pustí, ale v tomto případě pochopitelně chybí.
Pastelově zbarvené krystalky cukru připraveného první popsanou metodou, tedy v mixéru nebo hmoždíři, naopak najdou využití hlavně při zdobení: efektně dotáhnou „nahý“ dort, tartaletky i jiné zákusky.
Dobře vypadá kombinace několika odstínů fialové i dalších barev (květů), stejně jako nachový cukr doplněný o čerstvé nebo kandované kvítky – o těch víc v boxu. Nejvíc parády udělá cukr čerstvý. V uzavřené nádobě vydrží i několik měsíců, časem ale bledne v barvě i chuti a vůně může být trochu „trávová“.
Měchuřinou obvázaná
Vyšší dívčí je fialková huspenina, dnes bychom možná řekli spíš rosol či želé. Milada Benešová a Mařka Kašparová radí ve své prvorepublikové kuchařce Nakládání, zavařování a používání všeho ovoce i zeleniny (1932) postupovat při její výrobě následovně.
Fialkový sirupNěkolik hrstí fialkových květů zalijeme litrem vroucí vody a necháme odstát do druhého dne. Výluh přecedíme přes jemný cedník a rozmícháme v něm 1 kg cukru. Pro delší uchovávání vše svaříme na cca 80–90 stupňů a horké přeléváme do lahví. |
„Několik hrstí čerstvě natrhaných fialkových lístků se dá do 2/9 litru vody, kdež se ponechají přes noc státi. Druhého dne se zvaří 1/2 kg cukru za stálého sbírání pěny, přidá se k němu šťávy dvou citronů a vše ponechá ještě několik minut vařiti. Pak se cukr sejme z ohně, fialky s vodou se k němu přidají a vše ještě chvíli ponechá státi. Potom se procedí sítkem. Za chvíli procedí se huspenina ještě jednou jemným ubrouskem a dá se do sklenic. Sklenice nutno opatrně obvázati, aby vzduch neměl k huspenině přístup.“
A kdo nerad sladké, může zkusit kyselé – fialkový ocet, znovu podle Milady Benešové a Mařky Kašparové: „Čerstvě natrhané fialkové květy zbaví se všeho zeleného, načež se asi čtvrt litru květu dá do skleněné láhve na slunce. Pak přileje se na květy 1 l dobrého vinného octa a vše ponechá asi 14 dní státi. Patnáctého dne procedí se ocet, který má krásnou barvu a velice příjemnou chuť, čistým plátnem a uchová se v lahvičkách.“
