Šéf podniku Nicholas Nauman tvrdí, že ho inspirovalo stravování ve společnosti mlčenlivých buddhistických mnichů v Indii, kde strávil jistý čas. "Je to prostě příležitost těšit se z jídla způsobem, jaký jste nemuseli znát," říká a ujišťuje o "silné energii", kterou lze cítit v okamžicích, kdy není slyšet nic víc, než jen škrábání příboru po talíři a šramot z kuchyně.
ČTĚTE TAKÉ: |
"Jako matka dvou patnáctiletých kluků to považuji za fantazii," míní o nápadu vyrazit si na tichou večeři do restaurace Tanya Steelová, šéfredaktorka gastronomického webu Epicurious. "Ale jako osoba, která vše nakonec zaplatí, si myslím, že bych se cítila jako v němém filmu. Bylo by to neskutečně namáhavé."
Jedlý lístek a meditace potmě
Tiché večeře mohou podle expertů představovat další z neotřelých způsobů, jak podnik může na sebe upozornit v tvrdé konkurenci. V chicagské restauraci Moto hosté smí pozřít i jídelní lístek. V Paříži, Londýně, Barceloně i Moskvě se zase vyskytují podniky "Dans le Noir?", které v souladu s názvem servírují potmě.
Každopádně strávníci v Eatu naposledy chroupali saláty a srkali polévky docela potichu. Jeden z klientů dokonce vyšel za dveře, aby si odkašlal bez porušení pravidel. A jeden pár se zase snažil mimikou nahradit slova.
"Je to něco jako meditace. Ticho mluví samo za sebe," říká majitel restaurace Jordon Colon.
