"Naším cílem bylo, aby to tu zas bylo útulné," říká známý vídeňský kavarník Berndt Querfeld, který si od rodiny majitelů kavárnu letos pronajal. Podle něj je nyní zařízení podniku z 90 procent identické s tím, které v něm bylo od 30. let. Tehdy interiér navrhl architekt Josef Zotti. Vybavil ho okrouhlými sametovými boxy.
Café Museum leží mezi operou, pavilonem Secese a akademií výtvarných umění.
Čistší a modernější forma
Na tomto ideálním místě se otevřelo před 111 lety. Interiér tehdy navrhl proslulý Adolf Loos. Střídmé zařízení bylo protikladem rozbujelé secese. V moderním podniku bývali častými hosty malíři Gustav Klimt, Egon Schiele či Oskar Kokoschka, spisovatel Karl Kraus, skladatel Franz Lehár i architekt Otto Wagner.
Ve 30. letech, kdy už Loosovo zařízení dosluhovalo, oslovili majitelé architekta Josefa Zottiho. Před sedmi lety měkké sezení nahradil tehdejší provozovatel znovu replikami původního Loosova nábytku. Kavárna ale neprosperovala a loni se musela zavřít. Nový nájemce Querfeld se vrátil k Zottiho návrhu. "Tradiční stav je to, co jsme si vždy přáli a vždy jsme chtěli, jen v trošku čistší a modernější formě," říká Alexander Rokitansky z rodiny vlastníků.
Originály Zottiho sedadel jsou podle Querfelda ve vídeňském muzeu nábytku.
Vybavení se tedy muselo nechat vyrobit na zakázku podle starých fotografií.
Model červené židle z roku 1911
Návštěvníci kavárny si tak posedí na červeném sametu u stolků, jejichž nohy se nyní znovu odlily podle původního vzoru. Doplňují je černé židle thonetky - model z roku 1911. Celkem je v podniku 207 míst.
Architekt Hans-Peter Schwarz, který na obnovení kavárny pracoval, zachoval podle svých slov i Zottiho "převratný koncept osvětlení". O to se starají nástěnné lampy a devět velkých zavěšených ocelových koulí. Světlo z nich směřuje ke stropu, odkud se odráží. "Je to neuvěřitelné svítidlo. Když člověk neví coby, tak v nich může pozorovat okolí," říká Querfeld.
Na architekta čekal i technický oříšek. "Prostory pro kuchyni jsou velmi, velmi malé. Museli jsme ji vybudovat na ploše dva krát čtyři metry čtvereční," říká šéfka podniku Irmgard Querfeldová. Podle ní Museum nechtělo nabízet "jen párek, toast a gulášovku", ale chtělo plnohodnotný jídelní lístek. "Museli jsme proto vybudovat hi-tech kuchyni a vše zařídit tak, aby to opravdu fungovalo. Čím menší kuchyně jsou, tím jsou bohužel taky dražší," posteskla si. Tradiční vídeňská kavárna chce držet krok s dobou nejen v gastronomickém provozu, ale i v lokále. Nabízí tedy Wi-Fi připojení k internetu. Za všemi sedačkami jsou elektrické zásuvky. Celkem jich hosté mohou využít pět či šest desítek. "Bylo to téma v našem jiném podniku. Host si tam přinesl prodlužovací šňůru. Nechtěl jsem ji tam, aby o ni nějaký jiný host nezakopl," říká Querfeld, který provozuje ve Vídni ještě několik dalších známých kaváren.
Café Museum by se podle své šéfky chtělo ale vrátit i k někdejší tradici, kdy se v něm hrávaly karty či šachy.
Přestavba měla stát půl milionu eur (asi 12,27 milionu Kč). Podle Querfelda se rozpočet překročil. Kavárník věří, že to ale byla dobrá investice. Jaký obrat podnik bude mít, prý netuší. "Myslím, že Café Museum má před sebou pěkných 30 let. Pak už budu v penzi," dodal.
Většina káv v legendární kavárně vyjde na 4,40 eura (asi 108 Kč). Za ně host dostane třeba takzvanou vídeňskou melanž neboli napůl kávu a napůl zpěněné mléko.
Do znovu otevřeného Musea je možné zajít nejen na kávu, ale i na snídani, oběd či večeři. Podnik má otevřeno od 08:00 do půlnoci. Den se tu dá odstartovat za sedm eur (asi 172 Kč) kávou s pečivem, máslem, vejcem a marmeládou. Polévky jsou k dostání od čtyř eur (asi 98 Kč), nejlevnější hlavní jídlo stojí deset a půl eura (asi 258 Kč).
