Středa 22. května 2024, svátek má Emil
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

PAVLÍK: (Ne)motivace jako sprosté slovo

Jídlo

  5:10
Když se člověk kolikrát běžně prochází, třeba po parku a sleduje čas od času děti a jejích rodiče, v mnoha případech je to hodně silný impuls k zamyšlení. Prcek, co se učí na kolečkových bruslích, spadne, máma se k němu sklání, uklidňuje ho a „CHVÁLÍ”, jak je šikovný a že je na něj moc pyšná. Nebo holčička, která měří necelý metr a půl, vyleze na strom o větev výš, než jak to tady zvládla před týdnem. Dokázala to. Doběhne k rodičům a ti ji „POCHVÁLÍ”, že je skvělá, že jsou šťastní, jak je jejich dcera šikovná a že jí milují.

Pavol Pavlík foto: Archiv Pavola Pavlíka

Chvály od rodičů jsme většina z nás v dětství dostávali hodně a já se ji jako otec snažím dávat svým dětem ve velkých dávkách. Z velice jednoduchého důvodu. Chvála totiž motivuje být v dané a konkrétní věci lepším. A je to tak neuvěřitelně silný nástroj pozitivního dopadu na lidi a okolí, který nás navíc nestojí vůbec nic! Já jsem už vyrostl, mojí rodiče už tady bohužel taky nejsou a jejich motivace pro mě odešla s nimi.

Lidé nejsou nástroj

Stojím už nějakou řádku let v kuchyních a neustále přemýšlím, jak by bylo fajn, kdyby každý nový člověk k rondonu, ve své nové práci hned fasoval i tu čistou a dobře míněnou a mířenou motivaci. To už snad na ní nemáme jako dospělí nárok? Gastronomie je nesmírně těžká pracovní disciplína. Není divu, že lidi často v téhle branži končí u alkoholu, v depresích, v dluzích a v horších případech i v kriminálu. Vztahy bývají hodně často napjaté. 

Právě v takových chvílích vypjetí by měli ideálně zakročit kompetentní, manažer, šéfkuchař, ředitel a ukázat proč jsou ve své funkci, z pohledu lidskosti a dát těm lidem reálný obrázek toho, co pro ně jako tým znamenají. Že nejsou jenom jejich nástroje na generování zisku, ale součástí úžasného celku, který by ani bez jediného z nich nemohl a nemůže zdravě fungovat!

PAVOL PAVLÍK

Má za sebou již bohatou kuchařskou historii. Vše začalo v rodném Slovensku. Rozhodl se vydat cestou kuchařského řemesla a stal se jedním z nejlepších. Působil v nejprestižnějších hotelových zařízeních ve Vysokých a Nízkých Tatrách a propracoval se až na vrchol tehdejší tamní gastronomie. Poté zamířil do Prahy. Vyzkoušel podniky jako Flambeé, hotel Boscolo, restaurace Alchymist, Le Patio a 9 let v slavném Le terroir. Bistrot 104, který snad není zapotřebí nikterak představovat a pro který získal ocenění Bib Gourmand, byl podle jeho slov zatím vrchol jeho kuchařského života. Následovalo angažmá v restauraci Benjamin, kde byl součástí nastolení ojedinělého a nového kulturně sociálního konceptu stravování. Nyní pokračuje dál a můžeme se těšit, co v Zámku Ratměřice a tamní restauraci Sequoia svým hostům připraví.

V kuchyni bývá stres dennodenní součástí každého, kdo se tam pohybuje a vše je to o ideálním načasování. Správný šéfkuchař by měl umět motivovat lidi kolem sebe a ve svém týmu v kuchyni, nejideálněji i mimo ní. Učit je, naslouchat, nechávat jim prostor, vytvořit pocit sebejistoty a navézt je směrem, který si sám představuje, bez emocí, výčitek a napětí. Obrovskou výhodou je přirozená autorita, kterou umí správně používat a dávkovat, chválou, podáním ruky, podporou a pochvalou v kritických situacích nešetřit. Snažím se o to, aby v mé kuchyni byli lidi motivovaní k lepším a lepším výsledkům. Hodinu po hodině, den po dni. Aby je práce motivovala něčeho profesně dokázat, i když by mělo jít jenom o posun v pozici v kuchyni. Je to jedno, ale musí ze mě cítit sami tu podporu, důvěru a ochranu. Já jsem v tu chvíli jejich hlavní hnací motor, motivátor, palivo, energie…

Věřím ve svůj tým a nemluvím jenom o kuchyni. V celý a kompletní tým, v místě kde teď působím. V jejich potenciál a schopnosti. A budu je ochraňovat. Vždy pokud budou plnit a dělat to, co po nich žádám a chci. A nenechám si to jenom pro sebe, ale dám jim to vždy najevo. Ráno u příchodu, během příprav, servisu a pak večer u odchodu. Ano, to „DĚKUJI” nás stojí tak málo a tak strašně moc dokáže a znamená…

Paradoxně se dnes navíc pak už celkem běžně setkávám s tím, že díky tomuto přístupu dokážu i z gastronomicky nezkušených zájemců dostat výsledky a produkt, že se mnozí rádoby odborníci a mistři svého oboru drbou za uchem. A jde vlastně jenom o tu jemnou a příjemnou komunikaci, při které zároveň nikomu nepodlézáte. Senzitivně musíte odhadnout všechny povahy vašeho týmu a ke každému přistupovat zvlášť a osobitě. Všichni jsme originál a všichni přijímáme okolí a konkrétní situace rozdílně a jinak citlivě. 

KUNC: Druhý nejlepší ďábelský trik? Dát Čechům burčák

Dokážete zacílit na správný okamžik a i prostým poplácáním po zádech nebo obyčejným pokývnutím, oceníte snahu a dobrou práci daného člena vašeho mančaftu. Nebude už žádným překvapením, že nápaditost, iniciativa, i ve volném čase, tvořivost, přístup, chuť, kreativita a v neposlední řadě celkový přínos pro tým, bude na denním pořádku a každodenní součást naší práce.

V mojí kuchyni totiž motivace, poděkování a srdečné podání ruky není a nikdy nebude sprosté slovo.

Autor:

Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění
Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění

Spousta důchodců si dnes přivydělává, aby zvládli zaplatit stále rostoucí výdaje a nemuseli se spoléhat na pomoc svých blízkých. Podobně tomu bylo...