Víno z čarovného kopce. Obsáhli jsme vše, co se z révy dá ‚vymáčknout’, říká vinařka

Mladé vinařství nedaleko Litoměřic pod vrchem Radobýl založili manželé, které láska k vínu vedla až k uskutečnění snu. Jejich Vinařství pod Radobýlem, které se věnuje výrobě suchých odrůdových vín, navazuje na místní vinařskou historii. Lucie Popovič se o chod rodinného vinařství stará sama. Její nejoblíbenější víno je Ryzlink rýnský, ale ráda ochutnává vína z i různých oblastí světa.

Je víno lék? Jeho užitek je nicotný, převažují škodlivé účinky, zjistili francouzští vědci

LN: Co vás vedlo k založení vinařství?
Já i můj manžel jsme vždy byli velkými fanoušky vína. Pocházíme z nedalekých Teplic. Nejbližší vinný region s velkou historií byla litoměřická podoblast. Logicky jsme se s místními víny seznamovali. Tento kraj se nám líbil víc a víc. Zlom nastal ve chvíli, kdy se objevila zpráva o tom, že pozemek, na kterém dnes stojí vinařský dům, je na prodej. Řekli jsme si, že do toho půjdeme a vsadíme na to všechno.

LN: Co je na tomto pozemku tak zajímavého?
Kopec Radobýl je opravdu magickou záležitostí. Karel Hynek Mácha tam chodíval psát své básně a Karel IV. jej v roce 1359 věnoval obyvatelům Litoměřic, aby tam začali pěstovat révu. Byly tu vinice po staletí. Když jsme se pod Radobýlem objevili my, což bylo před sedmi lety, tak jsme se setkali s kopcem, jehož stráně byly úplně zarostlé – šípky, trnky, bezinky i spousta nepořádku, který lidé nanosili. Pustili jsme se do toho, abychom vrátili Radobýlu tehdejší rozkvět.

LN: Pocházíte z vinařských rodin?
V rodině nemáme žádné předchůdce, kteří by se věnovali pěstování nebo výrobě vína. Ani my jsme nestudovali vinařské školy, víno pro nás nebylo v té době tématem. To až s věkem. Z legrace říkávám, že vinařství vzniklo z lásky k vínu, ale ono to tak doopravdy bylo.

LN: Kde jste čerpali informace a zkušenosti?
Vyrobit víno je věda se vším všudy. K tomu vinařské vzdělání potřebujete. Od počátku nám bylo jasné, že potřebujeme profesionálního vinaře a našli jsme ho ve chvíli, kdy vznikal projekt vinařského domu. Konzultovali jsme s ním, jaké technologie budeme používat, abychom tomu přizpůsobili veškeré prostory. Pan vinař je tady hlavní osobou a mozkem stojícím za vznikajícími víny.

LN: Kdo navrhl tuto budovu?
Autorem projektu vinařského domu je architekt Petr Sedláček z Teplic (Atelier MISE). Z architektonického hlediska má velmi podobný vkus jako my. Milovník šedé barvy a pohledového betonu. Přišel s mnoha velmi chytrými nápady, které nás nestojí peníze navíc, ale jsou velmi praktické z hlediska funkčnosti domu jako celku.

LN: Jaké víno jste vyrobili jako první?
Všechny vinohrady jsme budovali od prvopočátku, což je velmi zdlouhavá a časově i finančně náročná záležitost. Chvíli trvalo, než jsme byli schopni vysadit nový vinohrad. Naše první panenská sklizeň byla v roce 2016. S tím souvisí i první vína – Pinot Noir a Fratava. Zároveň jsme v první výsadbě sázeli pro litoměřickou podoblast legendární odrůdu MOPR.

LN: Na jaké rozloze hospodaříte?
Obhospodařujeme dvanáct hektarů půdy. Deset hektarů tvořily zarostlé plochy, které jsme složitě přeměnili ve vinohrady. Měli jsme možnost koupit další dva hektary už vzrostlých vinohradů ve vedlejších vesničkách – Velkých Žernosekách a Michalovicích. Jedná se o zhruba třicet pět let staré keře. Takže k našim úplně novým výsadbám a mladým keřům máme v portfoliu vína z těchto starých vinic, kde vše velmi krásně vyzrává.

LN: Všechny pozemky jsou tedy vaše?
Tohle pracné shromažďování pozemků jsme dělali právě proto, že jsme chtěli být vlastníky. Z hlediska dlouhodobých investic je to jediná správná cesta, i když jsme museli využít bankovní úvěry. Pronajímáme si jen malinký vinohrad o rozloze 0,11 hektaru. Sousedí s naší novou výsadbou. Dáma, které ten pozemek patří, nás oslovila, jestli bychom se o něj mohli postarat. Prodat ho nechce, protože to má jako rodinnou vzpomínku na otce, který už nežije.

LN: Provázejí pěstování révy nějaké potíže?
Letos i loni jsme velmi znatelně pocítili sucho. Radobýl je čedičová hora. Čedič funguje skvěle v tom, že vám akumuluje teplo ze slunečního svitu a následně vyhřívá vinohrad i v době, kdy slunce nesvítí. Nicméně poslední dva roky je tu slunečno a sucho víc, než bychom si přáli. Čedič působí opačně. Vzrostlý vinohrad je zakořeněný hluboko, tudíž nějaký teplejší rok nebo sucho vás nijak nerozhodí. Bohužel pro nové výsadby, kde teprve vzniká kořenový systém, je to velmi složité. To, co jsme vysadili a neujalo se, stále dokola obnovujeme a bojujeme se suchem.

LN: Setkali jste se s krádežemi révy?
Loni poprvé. Přes víkend nám někdo očesal půlhektarovou terasu. Do té doby jsme řešili jen problémy s divokou zvěří. Proto jsme všechny vinohrady oplotili.

LN: Jaká vína vyrábíte?
Chceme se dopracovat k suchým vínům vhodným do gastronomie. Zároveň s nimi manipulujeme co nejméně, aby ve výsledku chutnala maximálně přirozeně. V láhvi byste měli cítit to, co se tady v přírodě na svazích Radobýlu podařilo. Naší výhodou je, že jsme do nového vinařského domu pořídili tu nejmodernější technologii, aby nám to vydrželo dlouhou dobu dopředu.

LN: Čím se odlišujete od jiných vinařů?
V České republice se spousta vinařů věnuje vínům se zbytkovým cukrem, což ve světě nevidíte. Ve chvíli, kdy vyrobíte víno suché a zbavíte ho zbytkových cukrů, tak odhalíte odrůdu, což je to nejlepší, co můžete udělat. Věříme, že to je cesta kvality a vytrváme.

LN: Jak u vás probíhá výrobní proces?
Liší se u vín bílých, růžových i červených. První, co réva vidí, je mlýnkoodstopkovač. Slouží k oddělení bobulí od třapin. U bílých a růžových následně putuje réva do pneumatického lisu. Dále je potřeba vína odkalit v odkalovacích nádobách a pak už s čistým vínem pracujete dál. U vín červených je proces složitější. Trvá déle a je i finančně náročnější. Vínům červeným se věnujeme se vší péčí právě proto, abychom pomohli zbořit mýtus, že se v Čechách nedá udělat červené víno světové úrovně. Používáme nerezové vinifikátory ke kvašení a zároveň máme i krásné dřevěné dubové sudy, které také používáme k samotné vinifikaci, což je velmi specifický proces zpracování.

LN: Čím se odlišují červená vína vyráběná v nerezových tancích a v dubových sudech?
Chutí. Nerezové tanky podpoří přirozenou svěžest révy, tudíž výsledné víno je ovocité, šťavnaté. Víno, které vznikalo v dubových sudech, má jiný projev. Máme dubové sudy ze dvou různých materiálů. Používáme francouzský dub a slavonský dub. Každý dá trošku jiný výsledek. V závěru tyto tři způsoby zpracování spojíme a máme jednu šarži červeného vína.

LN: Čím jsou vaše vína typická?
Regionálním projevem a zároveň tím, že mají velmi čistý profil. Nemanipulujeme s aromatikou ani s chutí a snažíme se, aby přirozenost a odrůdovost hrála první housle. Každá odrůda má svůj profil a když ho necháte vyniknout, tak v tom je ta zajímavost.

LN: Které je vaše nejoblíbenější?
To je těžké. Snažím se, abych měla ráda všechna stejně, ale i tak jsem fanouškem Ryzlinku rýnského. Zároveň Pinot Noir je nepřekonatelná záležitost. Můj manžel se více věnuje vínům červeným, takže Pinot Noir je jeho favoritem.

LN: Jaké máte produkty?
Začali jsme s víny tichými od bílých přes rosé k červeným. Naším snem bylo postupně portfolio rozšířit i o další výrobky, které z révy lze získat. Dopracovali jsme se k našemu prvnímu sektu, který kvasí tradiční metodou v láhvi dvanáct měsíců. Vyrábíme i zmíněný Pinot Noir, což je dle nás ta nejnoblesnější záležitost. Zároveň jsme po dvou letech máme i první fortifikované víno. V průběhu procesu zpracování víno posílíte o pálenku z révy, čímž vystoupí alkohol, ale zároveň zůstane přirozená sladkost moštu. Inspirovali jsme se tradiční metodou, kterou používají v Portugalsku při výrobě Porta. Dalším z výrobků, které jsme v loňském roce zkusili poprvé, je pálenka z révy vyráběná způsobem, který používají Italové u výroby grappy.

LN: Výroba sektu je docela složitá...
To ano. Jako vstupní surovinu pro náš první sekt jsme zvolili Pinot Noir. Tudíž ve výsledku je lehce narůžovělá barva. Nejdříve u nás zpracujeme tichý klaret vyráběný z Pinotu Noir. Ve chvíli, kdy je hotový, tak se nalahvuje do silnostěnných lahví, které jsou schopny udržet následný tlak šesti barů. Přidá se zákvas podle tradiční francouzské receptury a dvanáct měsíců jsme nechali ležet ve sklepě. Na finální odstřelení kalů je potřeba odvést láhve do setřásacího stroje. Spolupracujeme s firmou Sekt Jan Petrák v Kobylí. Po odstřelení kalů se nám sekt vrátí již s uzávěrem, jaký znáte u sektu.

LN: Je přeprava na odstřelení složitá?
Musí být velmi šetrná. Jedeme velmi opatrně a pomalu. Pak to trvá zhruba jeden měsíc, než kal uvnitř setřesete k hrdlu, které směřuje dolů.

LN: Jak odstřelení probíhá?
Láhev se podchladí na minus deset stupňů, hrdlo na minus třicet. Ve chvíli, kdy sekt odzátkujete, odtřelí se jen trošička s kalem, která čeká hned za zátkou.

LN: Jak vznikly etikety?
Nápad přišel snadno a rychle. Vybavili jsme si okamžik, kdy jsme sem přišli a nad námi se tyčila hora. Vrch Radobýl jsme tedy použili jako motiv. Pro letošní nové výrobky jsme záměrně zvolili jiné etikety. U sektu, který se jmenuje po dceři Gabriele, je na etiketě dívka v bublinkách. U portského jsme zvolili černou etiketu, protože jsme k uzavření použili Vinolok v černé barvě. Je to velmi elegantní. Název Forto napadl mého manžela u skleničky vína, kdy jsme si pohráli s původním názvoslovím Porto a názvem odrůdy Fratava.

LN: Účastníte se soutěží?
Účastníme se Národní soutěže vín. Loni jsme soutěžili s Pinotem, který získal zlatou medaili v nominačním kole a letos s MOPR, který získal také zlatou.