Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Zdeněk Pohlreich: Člověk zestárne a vyměkne, už jsem nechtěl někomu dělat ze života peklo

Jídlo

  9:00
PRAHA - Více než deset let byl Zdeněk Pohlreich jednou z nejpopulárnějších postav televizního vysílání. Přitom ještě před padesátkou by ho ani nenapadlo, že by mohl před kamerami radit i spílat majitelům restaurací. "Můj život to změnilo úplně z gruntu," říká s tím, že nikdy není pozdě zkusit něco nového. A mladým doporučuje: "Vyjeďte do ciziny."

Zdeněk Pohlreich. foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Trochu obhroublý zemitý sympaťák, který ovšem vždycky jedná na rovinu. Tak nějak jsem si představovala Zdeňka Pohlreicha před naším rozhovorem. Po něm bych ještě doplnila: opravdový profesionál. Na naši schůzku v Café Imperial dorazil sice s chřipkou, ale i s dostatečnou časovou rezervou a dobře naladěn. Během rozhovoru ještě stíhal zdravit stálé hosty.

LN: Kdyby vám bylo znovu patnáct a rozhodoval jste se, co se životem, dal byste se znovu na kuchaře?
Kdyby, kdyby... To je věc, na kterou neumím odpovědět. Kdybychom měli ten rozum, co máme dneska, a mohli jsme ten život žít znovu, tak nevím, pro co bych se rozhodl. Já to neumím říct. Je to otázka, která má spoustu odpovědí, protože kdyby... Kdyby nikdo neví. Každopádně si myslím, že gastronomie je pořád dobrá volba. To řemeslo je z jedné strany daleko snazší, než bývávalo, není tolik namáhavé, je zábavnější... Alespoň podle mě. Je to taky podstatně líp zaplacené, než to kdy bylo, a myslím si, že to není špatná volba. Ve finále, když o tom tak přemýšlím, klidně asi jo.

LN: Jakou radu byste dal někomu, kdo o kuchařině vážně uvažuje?
Dobře si to rozmyslet. Nenechat se odradit tím, že vás někde nepustí k tomu, k čemu si myslíte, že by vás pustit měli. A do budoucna přemýšlet v delším časovém úseku. Protože gastronomie nepochybně bude, koneckonců jako každé řemeslo, vyžadovat od lidí, aby prožili zahraniční praxi a naučili se to někde pořádně. Tady se to prostě moc dobře neučí. Já si myslím, že vyjet do zahraničí je prakticky nezbytné.

LN: Takže i vám pomohlo, že jste strávil několik let v cizině?
Jasně, přece jenom se to tam dělá pořád ještě trochu jinak. A vývojový proces se tím dá zrychlit.

LN: Sedíme spolu ve vaší restauraci. Měl jste ambice vést vlastní podnik už od mládí?
Vy jste mladá, takže nevíte, jaké to tehdy bylo. To, že budu mít restauraci, bylo asi stejně nepředstavitelné, jako že poletím na Měsíc. Byla úplně jiná doba, kdy nebylo v co doufat. Jen jedna velká deprese. Abyste o něčem vůbec mohla snít, musíte to znát.

LN: Kdy jste o tom začal uvažovat?
Poté, co jsem se vrátil z ciziny, jsem samozřejmě uvažoval o tom, že si chci otevřít vlastní podnik. Ale není to všechno tak jednoduché. Copak otevřít, to je to nejjednodušší. Ale vydržet, to je úskalí. Tady se otevírá deset hospod týdně, a nic to nemusí znamenat. Ale dělat to za své vlastní peníze a dlouhodobě, v tom je to nejtěžší. Podnikatelské vzdělání vám nikdo nedá, to si musíte protrpět.

LN: Téměř deset let jste radil majitelům restaurací v pořadu Ano, šéfe!, se kterým jste loni skončil. Už vás to nebavilo?
Já vám to vysvětlím. My jsme natáčeli stále dál, já jsem na to koukal a říkal si, takhle už pokračovat nechci. Zažil jsem tuhle situaci devadesátkrát a už ji nechci řešit pojednadevadesátý. Já jsem úplně fyzicky cítil, že od toho musím pryč.

LN Čím to bylo, že v posledních dílech jste byl mnohem shovívavější než na začátku?
Člověk zestárne a vyměkne. Navíc mě začal víc zajímat lidský a podnikatelský faktor. Na začátku jsme hodně šli po vaření a jídle, pak už jsme se snažili víc vidět věc jako celek. A já už jsem prostě neměl chuť dělat někomu ze života peklo.

LN Je zvláštní, že nejdřív lidem vadilo, že jste moc vulgární, pak zase to, že jste příliš měkký.
Lidem se nezavděčíte. Všichni diváci milujou, když někomu nadáváte, to se líbí každému. To by si chtěli zkusit všichni. Jenže já už jsem neměl chuť nikomu zásadně nadávat. Myslím, že jsme to ukončili právě včas, jestli už nebylo o chvilinku později.

LN Zasáhly vás některé příběhy i lidsky?
Minimálně. Postupem času jsem se naučil si to nějak resetovat, a když skončilo natáčení, dokázal jsem si hlavu vyprázdnit. Nemůžete nést stovku osudů.

LN Co jste se za těch deset let dozvěděl sám o sobě?
O sobě jsem se dozvěděl to, že jsem vlastně docela šikovnej. Že si umím poradit. Zřejmě jsem docela schopný rozpoznat lidi a odhadnout, jací jsou. Tohle, si myslím, mi šlo dobře. Něco jsem vydržel, ono to nebylo všechno tak úplně zadarmo.

LN Začínáte po skončení pořadu novou životní kapitolu?
To asi ne. Já myslím, že je to prostě jedna z věcí, která z mého života odpadla. Ale asi to nebude něco, co můj život změní. Mám víc volného času, což je asi jediný hmatatelný poznatek.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...