Koko se narodila stejně jako řada dalších silně ohrožených goril nížinných v zajetí. Když v se v roce 1971 v zoologické zahradě v San Franciscu podařilo odrodit zdravé gorilí mládě, předpokládalo se, že ho čeká běžný život v tlupě spolu s ostatním příslušníky jejího druhu.
Vše se ale změnilo, když bylo Koko půl roku. Už několik měsíců po narození se u mláděte začaly projevovat zdravotní obtíže. Bylo podvyživené a vypuklo u něj několik dětských chorob. Kvůli zdravotním obtížím musela být nakonec jako šestiměsíční mládě ošetřovateli dočasně umístěna do karantény.
Pro studentku Standfordské univerzity Francine Pattersonové se tím otevřela jedinečná příležitost k realizaci připravovaného výzkumu. Pettersonová pracovala v té době na své disertační práci v oboru psychologie. Už dlouhodobě ji dráždila myšlenka, jestli je možné mluvit se zvířaty. Takový přístup byl v 70. letech revoluční a u odborné veřejnosti vzbuzoval silnou nedůvěru.
Od kreselní po skle ke znakové řeči
Pettersonová se dohodla s ošetřovateli zoologické zahrady a začala za nemocnou Koko pravidelně docházet s cílem naučit mladou gorilu znakovou řeč, která by jí umožnila souvisle komunikovat s lidmi. „Každý ví, jak těžké je udržet malé díte soustředěné na zadaný úkol, teď si představte, jak složité je to s gorilou. Neustále jsem se snažila Koko přimět, aby se zaměřila na své ruce. Dýchala jsem na sklo v jejím výběhu a do vysráženého dechu jsem kreslila hvězdičky a andílky. Koko se to líbilo, začala na sklo dýchat také. Celé jsme to opakovaly pořád dokola,“ řekla Pettersonová o začátcích svého výzkumu pro magazín Commonweal. Po dvou týdnech práce začala Koko používat první znaky.
Nakonec výsledky zcela přesáhly očekávání. Koko ze naučila používat znakovou řeč speciálně vymyšlenou pro gorily a dokázala porozumět dvěma tisícům anglických slov. Znalost jazyka umožnila také provedení upravených testů inteligence. IQ Koko se pohybovalo mezi 75 a 95 body. Průměrná lidská inteligence je 100.
První dva roky pracovala Pettersonová s Koko v prostorách zoologické zahrady. Jejich vztah se prohloubil a v roce 1974 se Pettersonové podařilo dohodnout přesunutí gorily do Standfordu. Ke zlomu došlo po dalších pěti letech. Koko dospěla a zoo v San Franciscu zažádala o její navrácení. Chtěli ji zařadit do svého chovného programu, Petersonová se ale obávala, že Koko, která nebyla zvyklá žít v gorilí tlupě, bude mít mezi ostatními zvířaty problémy. Nakonec se jí podařilo získat nezbytných 12 500 dolarů a Koko si oficiálně osvojila. Podmínkou bylo, že musí do svého výzkumu zařadit také gorilího samce a tak do rodiny přibyl Michael. Vědecký výzkum se nakonec protáhl na téměř padesát let společného soužití.
Koko a mediální úspěch
Světoznámou se Koko stala na začátku 80 let, kdy se její fotografie objevila na titulní straně časopisu National Geograophic. Fotografii tehdy pořídila Koko sama, když se fotoaparátem vyfotila v zrcadle. Rozpoznání sebe sama v odraze je pro většinu zvířat nesplnitelný úkol a nezvládne ho ani většina goril.
Koko the gorilla, who appeared on our cover, could chat, tease, and even argue with scientists using sign language. She has died at the age of 46. https://t.co/JX9vlFzpiI
Známá byla také její láska ke kočkám. Ve své péči jich měla hned několik a vybudovala si k nim intenzivní vztah, všechny kočky sama pojmenovala. Nejznámější je případ kotěte All Ball, které nešťastnou náhodu srazilo auto. Když to Koko zjistila, podle Pattersonové vyznakovala „špatné, smutné, špatné“ a „mračit se, plakat, mračit se, smutné“.
Její životní styl byl blíže spíše světu lidí, než světu ostatních goril. Pettersonová pro svou svěřenkyni pořádala oslavy narozenin. Koko i Michael ve volném čase malovali. Jejich kresby se dají zakoupit na webové stránce www.koko.org a pohybují se v cenovém rozmezí 100 až 350 dolarů.
  |
Samotný výzkum provázela také kritika. Někteří výzkumníci poukazovali na fakt, že informace o Koko se sice často objevují v mainstreamových médií, v odborných periodikách je ale informací výrazně méně. Podle dalších nevyjadřovala Koko co si myslí, ale spíše předváděla naučené cviky, aby získala odměnu. I přes kritiku ale Koko nakonec významně ovlivnila vnímání veřejnosti ve vztahu k primátům, a také otevřela otázku možnosti komunikace lidí a zvířat.
Koko zemřela ve spánku v úterý 19. června ve Woodside v Kalifornii ve věku 46 let.
