- 12. ledna 2024 12:00
Jan Koller | foto: Michal Sváček, MAFRA
Celý článek jen pro členy
Chcete číst prémiové texty bez omezení?
Jana Kollera není snadné přehlédnout. Zároveň je přesně takový, jak jsem si ho představoval. Bodrý, přímý, lidový. Nic ze sebe nedělá. Mluví výrazným hlubokým hlasem, a když mi v kavárně na pražském Andělu vypráví o zážitcích s brazilským vtipálkem Robertem Carlosem, anglickým hezounem Davidem Beckhamem nebo francouzským elegánem Zinédinem Zidanem, osazenstvo okolních stolků má zcela nepokrytě nastražené uši.
Zní to celé jako pohádka. Tenhle něžný obr je i čtrnáct let po konci kariéry stále nejlepším střelcem české i československé fotbalové reprezentace. V reprezentačním dresu, který poprvé oblékl v únoru 1999, nasázel celkem pětapadesát gólů, a o parník tak za sebou nechává slavné kolegy Milana Baroše či Pavla Kuku i historické kanonýry Zdeňka Nehodu a Antonína Panenku. Na „Honzu ze Smetanovy Lhoty“ to není špatné!
Na začátku to ale vypadalo spíš jako pohádka bratří Grimmů. Koller mi vypráví i o těžkých začátcích ve Spartě, dobách, kdy se mu všichni smáli, nebo traumatech, jež musel celý život překonávat. Definitivně ho změnilo až natáčení dokumentu o vlastním životě, kdy v sobě celou bolestivou kapitolu definitivně uzavřel. „Dokonce jsem si založil Instagram,“ odtuší pověstný introvert pobaveně.
Lidovky.cz: Jak se žije mezi Monakem a Smetanovou Lhotou?
Je to teď spíš pendlování mezi Prahou a Smetanovou Lhotou. Do Monaka jezdím výrazně méně než v minulosti. Má starší dcera Hedvika odešla na studia do Kanady, takže tam teď jezdím jen za mladší Kateřinou – vyjde to tak jednou za měsíc a půl, dva měsíce.
Ve Smetanově Lhotě máme s přítelkyní chalupu, kde bydlíme, a v Praze mám většinu pracovních schůzek, padel (sport na pomezí tenisu a squashe – pozn. red.) a hokej, který pořád ještě hraju.
Lidovky.cz: Ani v tomhle mrazivém pražském počasí byste nechtěl být v Monaku?
Připojte se ještě dnes a získejte: