Důchodce sedí na lavičce v parku a rozdrobenou houskou krmí holuby, kteří se k němu slétli ze všech stran. Děti zvídavě pozorují tyto ptáky, pijící z kašny na náměstí. Turisté se s nimi fotografují u památek. Obrázky z mnoha větších i menších měst jsou ovšem jednou částí holubího života.
Na druhou stranu tu totiž máme označení holubů za „krysy s křídly“, které je třeba potírat, protože roznášejí ošklivé nemoci, ulice a fasády jsou jich plné, jejich trus poškozuje památky, a městu tak jedině škodí.
Vztah k těmto ptákům je nejednoznačný už velmi dlouho. Máme je nechat být, nebo se snažit jejich počty snižovat? A když ano, jsou i jiné cesty než prosté hubení?
