130 let

Režisérka Irena Pavlásková | foto: Tomáš Krist, MAFRA

Premium

Rozhovor

Bohdalka tě převálcuje, tvrdili mi. My jsme si ale rozuměly, ona si nebere servítky, říká režisérka Pavlásková

Magazín
  •   12:00

Celý článek jen pro členy

Chcete číst prémiové texty bez omezení?

Předplatit
Nemůžu si pomoct, ale když v kavárně spatřím Irenu Pavláskovou, okamžitě si vybavím, jak coby záletná paní tramvajáková svůdně točila neviditelnou klikou od tramvaje v Obecné škole. Velký výkon stydlivé ženy!

Dnes má Irena Pavlásková na svém kontě řadu úspěšných filmů, nasbírala mnoho filmařských cen, zvláště za první snímek, točený ještě za „totáče“ – Čas sluhů. K herectví, jak říká, se už rozhodně vracet nemíní. Ale ojedinělá role v Obecné škole pro ni důležitá byla, protože od té doby prý přesně ví, co herec od režiséra nejvíc potřebuje.

Lidovky.cz: V kinech právě běží Vánoční příběh, její nový film plný hereckých hvězd. Říkáte o sobě, že jste byla „introvertní plachá dívka s vadou zraku“. Jak se slečna, která se děsí většího počtu lidí, rozhodne, že bude režisérkou?
Já vám vůbec nevím. Já jsem se opravdu narodila s nedovyvinutým očním nervem, dokonce jsem chodila do mateřské školky pro slabozraké a dodneška nevidím úplně dobře. Ve škole jsem ke všemu vždycky musela sedět v první lavici, abych viděla na tabuli. Byla jsem nejvyšší ve třídě a seděla jsem v první lavici, umíte si to představit? Ta vada mě svým způsobem omezovala. Nicméně možná proto jsem byla na některé věci citlivější. Hodně jsem si malovala, psala si různé povídky... A postupem času, jak jsem vyzrávala, se ta oční vada lepšila.

Jistotu u filmu, že vám váš záměr stoprocentně vyjde, nemá vlastně nikdo nikdy. Vždycky začínáte znovu.

Lidovky.cz: Kdy vás napadlo, že budete režisérkou?
Já měla na devítiletce kamarádku, která byla strašně vyvinutá, taková velmi „urychlená ve vývoji“. Už v patnácti měla zkušenosti s chlapci a všechno mi to vyprávěla. A já to potom, aniž jsem tedy měla jakýkoli vlastní zážitek, zpracovávala do povídek. Dokonce jsem si to ilustrovala, jmenovalo se to třeba „Martina a Emil“. A pamatuju si, jak jsem si už tenkrát říkala, že by to byl hezký film. Tam někde to možná začalo.

Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium

Měsíční

89
Předplatit
Můžete kdykoliv zrušit

Roční

890
Předplatit
Ušetříte 178 Kč oproti měsíčnímu předplatnému

Dvouleté

1 690
Předplatit
Ušetříte 446 Kč oproti měsíčnímu předplatnému

Připojte se ještě dnes a získejte:

  • Neomezený přístup k obsahu Lidovky.cz, iDNES.cz a Expres.cz
  • Více než 50 000 prémiových článků od renomovaných autorů
  • Přístup k našim novinám a časopisům online a zdarma ve čtečce
Více o iDNES Premium
Máte už předplatné? Přihlásit se