- 24. prosince 2022 12:00
Režisérka Irena Pavlásková | foto: Tomáš Krist, MAFRA
Celý článek jen pro členy
Chcete číst prémiové texty bez omezení?
Dnes má Irena Pavlásková na svém kontě řadu úspěšných filmů, nasbírala mnoho filmařských cen, zvláště za první snímek, točený ještě za „totáče“ – Čas sluhů. K herectví, jak říká, se už rozhodně vracet nemíní. Ale ojedinělá role v Obecné škole pro ni důležitá byla, protože od té doby prý přesně ví, co herec od režiséra nejvíc potřebuje.
Lidovky.cz: V kinech právě běží Vánoční příběh, její nový film plný hereckých hvězd. Říkáte o sobě, že jste byla „introvertní plachá dívka s vadou zraku“. Jak se slečna, která se děsí většího počtu lidí, rozhodne, že bude režisérkou?
Já vám vůbec nevím. Já jsem se opravdu narodila s nedovyvinutým očním nervem, dokonce jsem chodila do mateřské školky pro slabozraké a dodneška nevidím úplně dobře. Ve škole jsem ke všemu vždycky musela sedět v první lavici, abych viděla na tabuli. Byla jsem nejvyšší ve třídě a seděla jsem v první lavici, umíte si to představit? Ta vada mě svým způsobem omezovala. Nicméně možná proto jsem byla na některé věci citlivější. Hodně jsem si malovala, psala si různé povídky... A postupem času, jak jsem vyzrávala, se ta oční vada lepšila.
Jistotu u filmu, že vám váš záměr stoprocentně vyjde, nemá vlastně nikdo nikdy. Vždycky začínáte znovu.
Lidovky.cz: Kdy vás napadlo, že budete režisérkou?
Já měla na devítiletce kamarádku, která byla strašně vyvinutá, taková velmi „urychlená ve vývoji“. Už v patnácti měla zkušenosti s chlapci a všechno mi to vyprávěla. A já to potom, aniž jsem tedy měla jakýkoli vlastní zážitek, zpracovávala do povídek. Dokonce jsem si to ilustrovala, jmenovalo se to třeba „Martina a Emil“. A pamatuju si, jak jsem si už tenkrát říkala, že by to byl hezký film. Tam někde to možná začalo.
Připojte se ještě dnes a získejte: