Šikovný sestřih nejvtipnějších pasáží vykonal své: nejmocnější muž v zemi se začal jevit jako neškodný ťulpas, který si plete brojlery s bojlery, přiznává, že se to s tou socializací přehnalo, a ve své funkci se cítí osamělý jako kůl v plotě.
Generální tajemník Ústředního výboru KSČ rozesmál v létě 1989 celou zemi
|
Pokud si člověk dnes poslechne celý Jakešův projev (na YouTube je k dispozici více než hodinový záznam), pak ho nejvíce nezaujmou známá přeřeknutí ani část o „milé holce“ Zagorové, která bere 600 tisíc ročně třetí rok za sebou, ale úplně jiné pasáže.
Jakeš například cituje, aniž by zmínil autora, Masarykovu větu, že „demokracie je diskuse“. Několikrát zmiňuje, že strana chce věci řešit demokraticky (doslova říká „demograticky“, ale to je detail) a nové zákony předkládat všelidové diskusi. Mluví o „nespravedlivém rovnostářství“ a přílišném zpohodlnění, které je příčinou zaostávání za Západem, kterému se „dobře vede“. Přiznává, že „příliš dlouho trvala nepřirozená stabilita kádrů“. Rozčiluje se nad neefektivními výzkumnými ústavy, které už stát nebude dál platit.
„To není jednoduchý proces“
Pro posluchače v roce 1989 byl Jakešův projev osvobozující. Normální člověk měl unikátní příležitost slyšet, jak mluví komunisté mezi sebou. Generální tajemník se doposud veřejně projevoval jen předem připravenými proslovy v komunistickém ptydepe. Nyní hovořil spatra, a navíc otvíral témata, která byla tabu: vztah k Dubčekovi, roku 1968 a opozici vůbec. To byly věci, o nichž se smělo mluvit jen v propagandistických floskulích.
Když Jakeš „lidově“ kritizoval tehdejší stav, říkal to, co každý věděl. Po jeho projevu ale bylo jasné, že to vědí i ti, kteří jsou za daný stav odpovědní. Komické aspekty projevu, věty jako „to není jednoduchý proces, ta přestavba, není!“, byly pro posluchače dalším bonusem navíc.
Kdo byl muž, který tolik pobavil Čechy? Miloš Jakeš je téměř ukázkovým příkladem aparátčíka, jehož „dlouhý pochod“ institucemi strany vynesl až na její vrchol. Narodil se 12. srpna 1922 v rodině truhláře v osadě České Chalupy obce Nová Ves kousek od dnes světoznámých Holašovic. Ve svých vzpomínkách, které vydal v roce 1996, si dává záležet na tom, aby zdůraznil, jak byla jeho rodina chudá. „Měli jsme dvě krávy, pár slepic a někdy i dvě prasata, z nichž jedno se prodávalo.“ Celé léto musely děti – Miloš, tedy podle křestního listu Milouš, měl čtyři sourozence – sbírat lesní plody a houby. Do školy chodil v dřevácích, doma sladili cukerínem, protože byl levnější než cukr, a máslo chodil prodávat pešky do 24 kilometrů vzdálených Českých Budějovic, protože na trhu ve městě se za něj dalo utržit o 4 koruny více.
No tak řekněme paní Zagorová. Je to milá holka...Některé pasáže slavného projevu Miloše Jakeše krátce po odvysílání v Rádiu Svobodná Evropa zlidověly a později se i staly námětem hudebních parodií. Přinášíme vybrané části: O demokracii
O umělcích
O bojlerech a brojlerech
O komunistické vládě
|
Celý profil najdete v pondělních Lidových novinách.