Sobota 25. května 2024, svátek má Viola
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Nejprodávanější český básník současnosti J. H. Krchovský slaví 60 let

Lidé

  10:00
PRAHA - Dekadentní lyrik J. H. Krchovský, který se narodil 22. dubna 1960, je nejprodávanějším českým básníkem posledních let, jeho sbírek se prodají tisíce kusů v době, kdy ostatním poetům musí stačit náklad v řádu stovek. Jeho básně, které se zrodily v prostředí undergroundu 80. let, jsou plné obrazů smrti, zmaru, bolesti a temnoty. Kritika Krchovského dílo srovnává s tvorbou dekadentů Františka Gellnera či Karla Hlaváčka nebo prokletých básníků Baudelaira a Rimbauda.

Básník J. H. Krchovský. foto: FB J. H. KRCHOVSKÝ

„Jsem asociál a jsem na to pyšnej. Žiju si s ptáčkama, pavoukama, kytičkama a pozoruju, jak všechno kvete, hyne a zase pučí... Nerad vycházím někam do společnosti,“ svěřil se před lety v Reflexu Krchovský, na jehož život měl velký vliv Egon Bondy. Byl to třeba právě tento filozof, který kdysi Jiřímu Háskovi navrhl, aby z bezpečnostních důvodů zvolil pseudonym. Pro inspiraci nemusel Krchovský daleko, jeho oblíbená babička totiž bydlela v Brně v domku u hřbitova.

Ve stejném domku dnes někdejší Pražan bydlí, i když moravskou metropoli tak docela nemusí. „V Brně vůbec nikam nechodím. Brno není moje město a nemám ho rád, mám rád akorát ten svůj domeček. Vadí mi brněnský akcent,“ svěřil se před třemi lety autorce bakalářské práce o literární kritice svého díla. Kritici o Krchovském hovoří například jako o „kultovním autorovi“, „mistru nekrofilní imaginace“, „jednom z nejsuverénnějších českých básníků“ nebo „mimořádně výrazném tvůrci“.

Básník ale tvrdí, že kritiky moc nečte a píše - stále tužkou do bloku, až poslední verzi přepisuje do počítače - sám pro sebe. „Je snad patrný, že ty básničky nejsou psaný pro jiný, neřkuli pro peníze - kdyby byly, tak bych na to dojel. Když něco píšu, tak to píšu hlavně pro sebe a skrze sebe. Kdybych myslel na čtenáře, tak nenapíšu nic,“ řekl před pár roky Hospodářským novinách básník, jehož životním postojem je podle jeho slov „absolutní ignorance“.

Původně se měl stát zedníkem, v učilišti totiž nezapadal a už v 16 letech skončil v psychiatrické léčebně. S diagnózou simplexní schizofrenie brzy dostal invalidní důchod, v léčebně ale také začal číst, hlavně Havlíčka, Ericha Mariu Remarqua nebo Ladislava Fukse. „Co jsem potřeboval přečíst, přečetl jsem kolem dvaceti. Takovou zásadní literaturu, co asi přečtou všichni. Dostojevskij, Klíma, Deml... Většinou to byly knihy na doporučení Egona Bondyho,“ vyprávěl.

Vlastní básně začal J. H. Krchovský psát v 70. letech, ovšem bez ambice, že by snad mohl oficiálně publikovat. Vydával v samizdatu, třeba v Revolver Revue a Voknu, prvního oficiálního výboru se dočkal teprve krátce po třicetinách. Dnes má Krchovský, mimochodem bývalý partner dcery Pavla Landovského Beatrice, s níž má dvě dcery, na kontě desítku titulů. Hraje i v kapele Krch-off band, jeho básně zhudebnily také skupiny Hudba Praha nebo Nahoru po schodišti dolů band.

Autor: