• Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

„Většinu pacientů si nepamatujete. Zapamatujete si obyčejně ty, kde se to nějak komplikovalo. Protože když někoho odoperujete a za týden jde domů, nemáte důvod si ho pamatovat,“ říká v rozhovoru pro LN hrudní chirurg Pavel Pafko. | foto: Jan Zátorský, MAFRA

Premium

Rozhovor

Pavel Pafko o zjemňování chirurgie a krásném slepém střevu. Nemůžu kvůli koronaviru žít ve strachu, říká

Lidé
  •   12:00

Celý článek jen pro členy

Chcete číst prémiové texty bez omezení?

Předplatit
Hrudní chirurg Pavel Pafko, který kdysi operoval prezidenta Václava Havla a od té doby patří mezi mediální hvězdy, se moc nepodobá chirurgům z filmů či seriálů. Tam to totiž zpravidla bývá stokilový chlap v zakrvaveném plášti, který s ponurým výrazem vyjde z operačního sálu a (ve starších filmech) zapálí si. Profesor Pafko je drobný člověk, nekuřák, i teď v nemocnici oblečený do sportovního trička. Je prý extrovert – jedině v tom splňuje obecnou představu, protože to chirurgové většinou bývají.

Že respektovaný lékař bude mluvit bez vytáček, jsem víceméně čekala. Co mě překvapilo, byla jeho skromnost. A ještě něco: minulý měsíc emeritní přednosta kliniky Pafko oslavil osmdesátku. Stále pracuje, i když ubral na tempu. Do motolské nemocnice jezdí na kole nebo na skútru a po ránu často brázdí Vltavu na kajaku. Mimochodem, den před naším rozhovorem ujel v tropickém srpnovém horku na kole sto kilometrů. A nebylo to elektrokolo.

Čechů s novými plícemi přibývá. Transplantace jsou stresující záležitost, říká profesor Pafko

LN: Je pravda, pane profesore, že u sebe nikdy nenosíte peněženku?
Peněženku nemám. Ale teď nedávno jsem si ve Slavonicích poprvé sám vyzvedl peníze na kartu z automatu. Mačkal jsem příslušné knoflíky podle pokynů... Žena mě pochválila.

LN: Vás peníze nezajímají?
Peníze nebyly nikdy smyslem mého života. Nikdy jsem nedělal věci pro to, abych z toho něco měl. Že jsem měl, to je druhá věc. Ano, měl. Ale nikdy jsem to neviděl jako cíl. Taky nemám nic mimořádného, jezdím v octavii, máme chatu, ale to má dneska kdekdo. Mohl bych si teoreticky dovolit víc, ale proč? Viděl jsem kdysi kresbu, na které byla malá kostka a vedle velká kostka. Malá kostka byla Potřeby a velká kostka byla Přání. Pokud si uděláte dvě kostky, které budou přibližně stejné, budete v životě šťastná. Ale když váš soused bude mít mercedes, a vy budete jezdit ve škodovce a budete furt chodit kolem toho jeho auta a říkat si: Jak to, že ho nemám já?, budete frustrovaná. Tím nechci říct, že se nemáme snažit.

Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium

Měsíční

89
Předplatit
Můžete kdykoliv zrušit

Roční

890
Předplatit
Ušetříte 178 Kč oproti měsíčnímu předplatnému

Dvouleté

1 690
Předplatit
Ušetříte 446 Kč oproti měsíčnímu předplatnému

Připojte se ještě dnes a získejte:

  • Neomezený přístup k obsahu Lidovky.cz, iDNES.cz a Expres.cz
  • Více než 50 000 prémiových článků od renomovaných autorů
  • Přístup k našim novinám a časopisům online a zdarma ve čtečce
Více o iDNES Premium
Máte už předplatné? Přihlásit se
Autor: Alena Plavcová