Narodil se 16. dubna 1893 v Plzni v rodině redaktora. Již v mládí projevoval výrazný výtvarný talent. Po ukončení školní docházky proto začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.
Hrdým partnerem rubriky Kalendář hrdinů je společnost Česká zbrojovka  |
V létě 1914 musel narukovat do rakousko-uherské armády. Již v červenci 1915 se ovšem na východní frontě dostal do ruského zajetí. Vzhledem k tomu, že nábor do čs. legií se v té době komplikoval, vstoupil v červenci 1916 dobrovolně do srbské armády, která se formovala v Oděse, a v jejích řadách se účastnil těžkých bojů v Dobrudži. Koncem roku 1917 se konečně dostal k čs. legiím v Rusku. Již počátkem roku následujícího byl však z Ruska převelen do Francie. Na podzim 1918 odjel s 22. čs. střeleckým plukem na frontu a zúčastnil se slavné bitvy u Terronu, v níž byl zraněn.
Talentovaný důstojník. Detail Ciprovy malby Milton Hall u Peterborough, jedné z válečných posádek čs. jednotek ve Velké Británii
Po skončení války, v létě 1919, se oženil s Jeanne Bibbilotovou. Ještě nějakou dobu pak sloužil u čs. vojenské mise v Paříži. Do vlasti se vrátil jen na krátkou dobu a pracoval v uměleckém oddělení Památníku odboje. V květnu 1921 byl v hodnosti kapitána demobilizován a odjel do Francie. Žil v Bourges a později se přestěhoval do hlavního města. Věnoval se především krajinomalbě. Inspirovalo jej Burgundsko, Normandie, Bretaň a údolí Loiry. Svá díla vystavoval především ve známých pařížských salonech: Salon d’Automne a Salon des Independents. Krátce po okupaci zbytku českých zemí na jaře 1939 získal francouzské státní občanství. Ostatně již léta používal pofrancouzštěnou verzi křestních jmen „Jean-Camille“.
Po vypuknutí války se dobrovolně přihlásil k československému zahraničnímu odboji. Dne 12. dubna 1940 byl v hodnosti štábního kapitána prezentován u našich jednotek v jihofrancouzském Agde. Přestože byl existenčně spjat s francouzským prostředím, rozhodl se po pádu Francie pokračovat dál ve vojenské službě a odjel do Velké Británie. Až do konce července 1943 zde působil jako přednosta výtvarné skupiny Náhradního tělesa. V té době se mu zhoršil zdravotní stav a mohl odejít do civilu. To však odmítl a sloužil až do konce války. „Končím svoji práci (…) i svoji kariéru vojenskou v naději, že je to moje poslední válka…“ napsal do válečného deníku Náhradního tělesa v listopadu 1945. Znovu se vrátil do Francie. Žil v Paříži, kde roku 1952 zemřel.
