Na české detektivní scéně se objevil teprve před pár lety, jako čtyřicátník začal psát povídky, potom se vydal na cestu autora detektivních románů. Dnes mu vychází jedna kniha za druhou a může se pyšnit Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku roku a nominací na Cenu Magnesia Litera.
Obě za knihu Hra o přežití, ve které se mu výborně daří vytvářet strašidelnou atmosféru při hraní mobilní hry s chytáním monster, která se velmi snadno mohou změnit v monstra skutečná. Před pár dny vyšla jeho zatím poslední kniha, Vražedná splátka.
Scházíme se v kavárně na Žižkově, kam si David Urban odskočil z práce. Vlastně je v práci pořád, ale v tuhle chvíli jen v pohotovosti. Po rozhovoru se bude zase vracet do policejní kanceláře.
Ve svých knihách se snaží ukázat, jak to u nich doopravdy chodí. Ne náhodou je častou hláškou jeho hrdinů směrem k nepoučeným: „Tohle mají možná v kriminálce Miami, ale u nás ne!“
Lidovky.cz: Co přivede policistu k psaní detektivek?
Vždy jsem si přál něco napsat, už od střední. Až když jsem byl u policie, napadlo mě dávný sen oprášit. V práci píšu hodně úředních záznamů či výslechů, ale to je v policejním žargonu, nic pro čtenáře literatury.
Někdy před sedmi lety jsem na internetu našel soutěž v povídkách a zkusil se zapojit. Napsal jsem jednu, druhou, nejdřív spíše sci-fi a fantasy, ale tam se mi příliš nedařilo.
Až když jsem objevil detektivku, poznal jsem, že to je moje parketa. Když budu psát o tom, co znám, bude se mi psát snadno. Pár soutěží jsem vyhrál a to mě povzbudilo, abych své práce nabídl v nakladatelství.
Lidovky.cz: Jaké detektivky jste měl rád jako čtenář?
Četl jsem spíše sci-fi a fantasy. Z českých současných autorů mě nejvíce zaujal a k psaní vlastních příběhů přitáhl Martin Goffa…
Lidovky.cz: … který je dalším píšícím policajtem.
Říkal jsem si, že bych rád dosáhl jeho úrovně. Inspiroval mě k tomu, abych to riskl. Kromě toho čtu Kristýnu Trpkovou nebo Tondu Mazáče. Mám rád severské detektivky se sériovými vrahy.
Nemusím tolik Agathu Christie, tam jsou ty vraždy moc poklidné. Mám radši krváky. Nejradši mám teď Chrise Cartera či Joa Nesbøho. Ale přečtu si i Michaelu Klevisovou, byť to jsou spíš psychologické romány než detektivky. Mám raději věci, které se blíží realitě policejní práce.
Lidovky.cz: Chtěl jste v knihách ukázat, jak to doopravdy chodí?
