LN: Byl jste nervózní, když jste operoval Petru Kvitovou? Nebo jste si říkal „ruka jako ruka“?
Musí to být „ruka jako ruka“. Operoval jsem tak, jako bych operoval kohokoli jiného. Určitou nervozitu jsem samozřejmě někde vzadu v mozku pociťoval, ale nerozhodilo mě to, to bych byl hodně špatný lékař.
LN: Nemrzí vás, že vaše sláva přišla až s operací slavné pacientky?
Z toho humbuku kolem nejsem šťastný, protože jsme v tomto případě skutečně na začátku cesty. Na tiskové konferenci po operaci jsem říkal, že za sebou máme padesát procent úspěchu, teď, když jsou rány zahojené, je to třeba šedesát procent, ale pořád si nemůžeme pískat, že je vyhráno. Kdyby už bylo všechno zahojené a Petra Kvitová byla zpátky na kurtu, byl bych mnohem radši.
LN: Jak tu náhlou pozornost médií snášíte?
Přiznám se, že špatně. A hlavně je to celé náhoda. Kdyby se mi býval pan profesor Kolář (fyzioterapeut Pavel Kolář - pozn. red.) nedovolal, jestli k nám můžou Petru Kvitovou přivést, dělala byste dnes nejspíš rozhovor s někým jiným.
LN: Na co jste za svou kariéru nejvíc hrdý?
Určitě chcete slyšet nějaké strašně složité věci, ale někdy je nejtěžší udělat správnou diagnózu a zvolit adekvátní postup. Já svou nejzajímavější diagnózu udělal v Portugalsku při skleničce vína, kdy jsem pacienta vůbec neviděl. Kamarádka mi vyprávěla, že má její tatínek čtyřicet let obrovské bolesti prstu. Vyptal jsem se, kde a jak ho to bolí, a řekl jí, že je to malý nádor ve špičce prstu, který tam dělá neplechu. Pak jsme tatínka operovali a za pět minut jsme jeho čtyřicetileté trápení vyřešili. Tyhle případy existují a můžou působit banálně, ale bolesti, které způsobují, mohou pacienta dovést až k sebevraždě.
Nechápu lidi, že můžou něco takového udělat, říká o útoku na Kvitovou Krpálek |
LN: Co bylo v době, kdy jste před pětadvaceti lety končil medicínu, úplné sci-fi v oboru?
Výrazně se změnil třeba přístup ke zlomeninám v oblasti předloktí. To je nejčastější typ zlomeniny, uklouznete na ledu, dáte pod sebe ruku a je to. Tím, že se tyto zlomeniny začaly více otevřeně operovat a vstoupil do toho medicínský průmysl, se v chirurgii ruky objevilo víc peněz, zrychlil se výzkum a obor se posunul dopředu. Obrovským způsobem se taky rozvinula mikrovaskulární chirurgie, v poslední době se začalo používat 3D plánování. Určitě znáte 3D tiskárny, dnes se používají i při rekonstrukcích v oblasti předloktí a ruky.
  |
LN: To se dá vytisknout chybějící kousek kůstky a vyrobit z toho protéza?
To ne, i když vývoj jde i tímhle směrem. Zatím se 3D modely používají především v rámci rekonstrukcí. To znamená, že máte třeba křivé předloktí, udělají vám cétéčko předloktí, vytisknou vám 3D model, na počítači se naplánuje, jakým způsobem se to opraví, podle toho se vytiskne další 3D model. Na počítači se takhle virtuálně připraví celá operace. Vytisknete si řezací a vrtací pouzdra, což jsou pouzdra, která si pak přikládáte na kost a máte krásně předdefinované, kde říznete do kosti, kam navrtáte šroub a podobně. A na konci máte precizní výsledek, jaký bez 3D nemáte šanci dosáhnout, náhle vidíte kosti trojrozměrné. To si myslím, že bude největší posun v současné ortopedii. Plus nové informace, které tím získáme. Prý máme dnes pohyblivější palec než naši předkové, protože pořád něco datlujeme do mobilů.
LN: Mění se anatomie ruky s novými technologiemi?
Když vidím svoje děti, tak určitě. Tyhle věci dnes dokáže potvrdit funkční magnetická rezonance – sleduje, která centra v mozku se aktivují při určitých činnostech. Mozek je jako počítač a neustále se přestavuje, je neuvěřitelně flexibilní. Dá se předpokládat, že člověk, který hodně používá palec při psaní esemesek, bude mít centrum pro palec a malé svaly této ruky v mozku větší než u druhé ruky. Anebo bude větší než u člověka, který pracuje s lopatou a palec používá na hrubý úchop.
LN: Pojďme si zopakovat pravidla první pomoci. Co mám dělat, když si uříznu prst? Umýt ho a šoupnout do pytlíku s ledem?
Pozor, rozhodně ne rovnou na led! To by zmrzl a nedal by se použít k replantaci. Stejně tak je chyba ho zabalit jen tak do kapesníku, to začne teplá ischemie, procesy rozkladu probíhající v mrtvé tkáni a zkracuje se doba, po kterou ho můžete přišít. Prst je nejlepší opláchnout, zabalit do igelitového pytlíku a tenhle balíček vložit do pytlíku s vodou a ledovou tříští. Tak je chráněný proti maceraci a přitom chlazený. A doba na eventuální replantaci se prodlužuje.
Celý rozhovor se špičkovým chirurgem ruky Radkem Kebrlem o operaci tenistky Petry Kvitové, malých rukách Donalda Trumpa a o tom, proč je důležité popadnout raneček a vyrazit do světa, si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází v pátek 13. ledna.
V magazínu dále najdete:
- Do kolika let se budou lidé brzy dožívat, a jaká úskalí se v téhle jinak dobré zprávě ukrývají.
- Rozhovor s cemballistkou Zuzanou Růžičkovou o „andělu smrti“ Josefu Mengelem, hořícím Hamburku a o tom, že muzikant musí být trochu šílenec.
