Do Československé televize Vostřáková nastoupila v roce 1957 a zmizela z ní o dvanáct let později po jediné větě, související s okupací Československa v srpnu 1968. Její návrat na obrazovku v roce 1990 byl velkou slávou. Po několika letech se ale práce v televizi vzdala definitivně.
Zákaz vystupovat
Vostřáková po vítězném hokejovém zápase československých hokejistů s mužstvem Sovětského svazu na mistrovství světa v březnu 1969 totiž divákům oznámila, že normálně pije čaj, ale teď si připije vínem, protože jde o vítězství nejen sportovní, ale i morální. Údajně tak vyzvala diváky k oslavám a vyvolala protisovětské vášně.
Následoval totální zákaz vystupovat nejen v televizi, ale i kdekoliv jinde. Ze známé a populární televizní hvězdy se stala asistentkou scény, která vařila kávu, sháněla hercům ramínka na šaty a chodila pro účinkující do vrátnice. Mnozí se tehdy od ní odvrátili - báli se pomáhat někomu, kdo je na listině nežádoucích.
Nakonec se však všechno začalo obracet k lepšímu. V 80. letech začala konferovat program Milana Chladila a Yvetty Simonové a teprve po roce 1989 se vrátila na obrazovku jako programová hlasatelka.
MILENA VOSTŘÁKOVÁ
|
Milena Vostřáková se narodila 2. března 1934. V roce 1959 debutovala na filmovém plátně, kdy ztvárnila menší roli ve snímku Jiřího Krejčíka Probuzení. V roce 1964 hrála také v komedii Františka Filipa Tři chlapi po roce a po listopadu 1989 ji režisér Milan Šteindler obsadil do televizního filmu Maestro. Po ukončení dráhy televizní hlasatelky moderovala spolu s kolegyněmi pořad Dámský klub na rádiu Frekvence 1, později přešla do Českého rozhlasu 2 Praha a uváděla různé kulturní akce či módní přehlídky, jak o tom loni hovořila v pořadu Všechnopárty Karla Šípa. Se svými bývalými televizními kolegyněmi spoustu let připravovala oblíbené stolní kalendáře s recepty známých osobností. Byla spoluautorkou knížky Tak a je to! aneb Dámy, nejste na to samy, obsahující užitečné rady pro zdraví, vaření a pohodu v domácnosti.Známí viděli Milenu Vostřákovou vždy nabitou elánem, upravenou, zářící a usměvavou. "Nejsem stěžovací typ. Když mám nějaké hoře, schovám se, aby to nikdo neviděl. Nesnáším, aby mě někdo litoval. A taky nechci obtěžovat okolí," uvedla tato nenapravitelná optimistka v jednom z rozhovorů. Řídila se rčením jednoho španělského mudrce, že proti narození a smrti není léků a v mezidobí si má člověk zachovat radost. Ženám doporučovala, aby vždy o sebe dbaly a vedle svých dcer či vnuček nebyly Popelkami.
