Lidé se začali ve velkém stěhovat do měst s počátky průmyslové revoluce na sklonku 18. století. Dnes žije v městech více než polovina lidstva a do roku 2050 by měl podíl městského obyvatelstva stoupnout na dvě třetiny. K živočichům však bývá městské prostředí nepřátelské. Nabízí méně potravy a číhá tam víc nebezpečí. Mnozí tvorové proto města a jejich blízké okolí vyklidili.
Některým živočichům však městské prostředí svědčí. Například holubi nebo potkani našli v městech příhodné podmínky. Co rozhoduje o tom, zda se živočich v městském prostředí uchytí? Důležitost této otázky podtrhávají případy infekčních onemocnění, jimiž se lidé nakazili od zvířat. Husy a kachny z jezírek v parcích se například ukázaly jako rezervoár „ptačí chřipky“, kterou se v roce 1997 nakazilo osmnáct obyvatel Hongkongu. Třetina z nich tehdy nemoci podlehla.
Křídla vhodná pro dálnici
Vědci se dlouho soustředili na to, jak se živočichové životu v městě přizpůsobují. Například americké vlaštovky pestré si podobně jako naše vlaštovky lepí hnízda z hlíny na zdi budov. Počátkem 80. let si ale začaly budovat hnízda na zdech pilířů mostů a nadjezdů na rušných dálnicích. Mnohé z nich zahynuly, když je za letu srazilo rychle jedoucí auto. Za třicet let však klesl počet vlaštovek zabitých auty na pětinu.
Za tu dobu se totiž ptákům zkrátila křídla, a tím se zlepšily jejich manévrovací schopnosti. Vlaštovky se díky tomu dokážou autům vyhnout a život u rušné dálnice už pro ně není tak nebezpečný.
Nebojsové a ustrašenci
Někteří živočichové mají k osídlení měst od přírody lepší předpoklady. Patří k nim zcela jistě americký sýček králičí. Tato drobná sova hnízdí v podzemních doupatech. Často obsazuje opuštěné králičí nory, ale využívá i jiné příhodné díry a dutiny.
Dnes žijí početné populace sýčků králičích například v jihoamerických městech. Sovy se zde dostávají do poměrně těsného kontaktu s lidmi. Je to pro ně stres, ale dovedou se s ním vypořádat. Pro jiné druhy sov se však města „zemí zaslíbenou“ nestala. V čem tedy tkví „průbojnost“ sýčka králičího?
České louky ztichly, z krajiny ve velkém mizí ptáci. Hlavně kvůli chemii v zemědělství |
Významnou roli sehrává vrozená míra bojácnosti ptáků, kterou lze odhadnout podle vzdálenosti, na jakou nechají opeřenci přiblížit člověka. Vědci předpokládali, že nebojácnější druhy budou časté střety s lidmi snášet lépe, a budou proto do měst snáze pronikat.
Sýčci králičí však nejsou ve městech nejúspěšnější „hrdinové“, ale ptáci s průměrným respektem k nebezpečí. Ustrašenci trpí stresem z častých kontaktů s lidmi. Strach jim pak komplikuje shánění potravy, protože k některým vydatným zdrojům si netroufnou se přiblížit. Příliš nebojácní sýčkové zřejmě riskují až příliš a často na to doplatí.
Ptačí Einsteini
Další předpoklad pro úspěšné osídlení měst představuje inteligence. Například japonské vrány černé se naučily čekat u přechodu na zelenou. Dočasné zastavení dopravy využívají k tomu, aby na přechod nanosily ořechy. Jakmile naskočí na semaforu pro chodce červená, vrány vzlétnou a počkají, až se proud automobilů opět zastaví. Pak se snesou zpátky a vyzobou jádra z těch ořechů, jejichž skořápky praskly pod koly aut. Nerozmáčklé ořechy vrány posunou o kousek stranou v naději, že tentokrát už auta svou práci odvedou.
Tým vedený Ferranem Sayolem z univerzity v Göteborgu se pozastavil nad faktem, že holubi jako jedni z nejúspěšnějších opeřených obyvatel měst zvlášť nevynikají velikostí mozku. Co je předurčuje k úspěchu?
Výzkumníci shromáždili data o více než šesti stovkách ptačích druhů v sedmadvaceti velkých městech po světě: Hledali rysy, které je předurčují k městskému životu nebo mu naopak v průniku do města brání. Výsledky studie zveřejnil vědecký časopis Frontiers in Ecology and Evolution.
Početné rodiny
Ferran Sayol došel analýzami dat k závěru, že šance na úspěšný život ve městě se nabízí dvěma typům ptáků. Vědci potvrdili, že s městskými podmínkami se snáze vypořádávají druhy, které mají v poměru k velikosti těla velký mozek. To je důvod, proč se ve městech daří nejen vránám nebo kavkám, ale třeba i rackům, sýkorám nebo sokolům.
Pokud mají v městech uspět opeřenci s malými mozky, musí vynikat plodností a vyvádět každoročně velký počet mláďat. Tak se ve městech prosadili nejen holubi, ale třeba i rorýsi, vlaštovky nebo hrdličky.
Vysoká plodnost a velký mozek naopak nepatří mezi rysy přispívající k prosperitě ptačího druhu ve volné přírodě mimo město. Tam jsou jako doma ptáci s průměrným výkonem v obou těchto parametrech, například koroptve nebo čížci. V městech se možná trochu překvapivě nedaří ani ptačím druhům, které dostaly do vínku jak inteligenci, tak i plodnost.
„Investice do obou strategií je pro ptáky příliš náročná a vyžaduje příliš mnoho energie,“ vysvětluje Ferran Sayol.
Vědci zatím odhalili obecný vzorec pro úspěšnost ptáků ve městech. Nyní by rádi porozuměli mechanismům, které se skrývají v pozadí těchto pravidel. Zajímá je například, které aspekty inteligence jsou pro život ptáků ve městě nejužitečnější.
