Tajná místa?
V posledních dnech si z lesů odnášejí sběrači plné košíky, houbaři mají žně a rozhodně se nezapomínají o radost z plných košíků dělit s ostatními na sociálních sítích. Na houby vyrážejí i před prací a dokonce sdílí s ostatními místa, kde k plným košíkům přišli.
„Tím, že hub roste obecně méně a nyní jsme svědky mimořádného růstu po dlouhé době, tak rozhodně vnímám to, že lidé nečekají na víkend a vyrážejí do lesa kdykoli mohou, před prací, po práci a snaží se zachytit ten růst kdykoli je to možné. Je to velká vášeň a svým způsobem i sport a koníček. Navíc se k tomu díky novým médiím přidává jistá soutěživost a možnost se pochlubit a podělit se s ostatními,“ říká Libor Tmej, předseda Mykologické společnosti Choceň.
‚Je to na kosu.‘ Houbaři vyrážejí do českých lesů, vrací se s plnými košíky |
Debatních platforem na internetu vzniká čím dál tím více, houby nejenže se sbírají, ale také fotografují a lidé se předhánějí, kdo najde první hřib v dubnu či smrže na konci února. „Tím, že je obecně hub méně, ženeme se do lesa v každou volnou chvíli a žene nás soutěživost. Lidé se rádi pochlubí, kolik košíků nasbírali. Nevěřím ale, že by houbař prozradil svá místa. A pokud ano, tak mlží. Místům, která se uvádějí na sociálních sítích bych nevěřil,“ podotýká k tomuto fenoménu Tmej.
Houbaři na FacebookuI houbaři se dovedou na internetu pořádně rozvášnit. Třeba příspěvek uživatele ve skupině s názvem „Houby – a jejich momentální výskyt“ vyvolal diskuzi, kterou moderátor raději po několika hodinách vypnul, protože se v ní objevovaly i nenávistné komentáře. Jednalo se o fotky, v nichž se autor pochlubil mimořádně velkým množstvím nasbíraných hub. „A to opravdu spotřebujete?“ tázali se jej ostatní houbaři. Někteří takové úlovky hodnotí jako „nenažranost“, jiní se ale houbaře zastávají s tím, že se houby často rozdávají celé rodině. Kritikům neušlo ani to, že část hub muž uložil do igelitových tašek. „Ta igelitka je peklo,“ zněla jedna ze slušnějších reakcí. Ve skupinách se mimo jiné často objevují dotazy na to, zde „rostou“ na konkrétních místech. Lidé se tam také často ptají, o jaký typ houby se jedná. Nezřídka se na ně ale kvůli takovým dotazům snese kritika. „Co neznám, to nesbírám a nejím,“ napsala jedna z houbařek k příspěvku. Jindy je houbaři vyčítáno, že bez rozmyslu utrhl chráněný druh nebo že nepozná ani základní druh – hřib hnědý. |
Dobrého pomálu
Problémem však může být, že lidé sbírají neúměrné množství hub. Na Facebooku sdílí fotografie přeplněných košů, které nasbírali za jedno odpoledne. Les tím v podstatě drancují.
„Lidé ale odnáší z lesů příliš mnoho hub najednou. Houby jsou plodnice, slouží k reprodukci výtrusů. Když na určitém místě bude neustálý tlak a lidé les budou doslova „vybírat“, může se stát, že po letech či desítkách let, houby vymizí úplně. Toto je klasický případ příměstských lesů okolo větších aglomerací, kde kdysi houby poměrně hojně rostly, ale dnes už ne,“ varuje před problémem Tmej.
A dodává, že v současnosti lidé za houbami jezdí i do pohraničních oblastí, kde existují vyhlášená místa, kde houby rostou hojně. A i díky internetu o tom houbaři vědí, ale často se pak stává, že na takové místo přijedete a nemáte, kde zaparkovat a o ostatní sběrače v lese pouze zakopáváte,“ usmívá se mykolog.
Hřib nebo babka?
Facebookové skupiny ale neslouží pouze k tomu, aby se lidé pochlubili a ostatním prozradili, kde k houbám přišli. Některé z nich zároveň fungují jako poradny. Slouží tedy ke stejnému účelu jako aplikace na určování druhů hub, které si lze stáhnout do mobilních telefonů. Mykologové jsou ale k těmto „pomocníkům“ skeptičtí. „Aplikace na rozeznávání jednotlivých druhů příliš neuznávám a nemohu je doporučit, je to spíše takové zpříjemnění, můžete si tím maličko pomoci, ale spolehnout se na aplikaci nemůžete. Je to jen jakýsi návod na rozeznání, vždy si musíte potvrdit druh houby v dostupné literatuře a porovnat všechny znaky,“ radí mykolog.
Úbytek hub
Úmorná vedra, málo srážek, těžká lesní technika, sešlapy v určitých místech lesa a odnášení příliš velkého množství hub může podle mykologa zapříčinit do budoucna plošný úbytek hub. „Lesy prochází obrovské množství lidí a to není zanedbatelné. Sešlapávají podhoubí, sbírají plodnice a houby nemohou znovu vyrůst. Nechápu, že lidé, kteří si za odpoledne nasbírají třeba pět košíků se tím ještě na sociálních sítích chlubí. Je to nezodpovědné a hamižné.
‚U nás se lesy doslova drancují,‘ říká mykolog. Problémem je malá odbornost houbařů |
Evropské země mají k houbaření různé přístupy. V Německu, Rakousku a Švýcarsku si houbař může odnést z lesa maximálně jedno až dvě kila hub. V Česku se zatím o omezování sběru hub nemluví, možná se mu ale nevyhneme. „Státy kolem nás se chovají zodpovědněji, v Itálii je například sběr hub omezen jen na určité dny. Do budoucna si tím čeští houbaři podřezávají sami větev. Časem se jistě objeví tlaky, které budou volat po omezování a regulaci sběru. Je to škoda, že jsou houbaři nenasytní a jsou tak sami proti sobě,“ varuje Tmej.