V USA dílko vychází nyní pod titulem Kouzlo úklidu, které vám změní život: Japonské umění pořádku a zbavování se věcí (The Life-Changing Magic of Tidying Up: The Japanese Art of Decluttering and Organizin). Kondová v ní přiznává, jak se jako dítě plížila do pokojů svých sourozenců a vyhazovala jejich nepoužívané hračky i oblečení a jak pořádala smetáky v komoře a knihy v knihovně.
Chcete poradit? Stoupněte si do řady
Z Kondové je nyní celebrita, o níž se točí televizní film a která poskytuje poradenství, jak uspořádat byt. Pořadník je plný na tři měsíce. Tedy byl, protože Kondová přestala přijímat nové klienty a zaměřila se na školení, v němž svým metodám učí ostatní.
S knihou paní Kondové coby návodem, jak se vypořádat se šuplíky plnými ponožek, člověk rychle zapomene na globální katastrofy typu ebola a začne si povídat se svými tričky. Protože Kondová radí v zásadě toto: Zbavte se všeho, co nevyzařuje radost, a než to uděláte, poděkujte těm vyhazovaným věcem za jejich službu. Další poučka zní: Nekupujte si žádné krabice a police, úložného prostoru máte v domě dost.
Nestačí prý jenom otevřít skříň a konstatovat, že hrůzu vám nahání skoro vše, co je v ní. „Musíte vzít každou jednotlivou věc do ruky a zeptat se sám sebe: Vyvolává to radost?“ radí Kondová, byť klást si tuto otázku nad trikem nebo džínami se zdá nemožné. Ale je to účinnější než staré známé vyřazovací triky, kdy člověk uvažuje, jestli daný kus nevyšel z módy, jestli ještě pořád sedí nebo jestli ho člověk měl vůbec v posledním roce na sobě.
A zdá se, že kritérium radostného vyřazování je dobré, protože se tak snadno na hromadu dostane vše, co svědí, je neprodyšné, co na člověku visí nebo dělá faldy.
Ovšem je tu nebezpečí, že se v tom člověk ztratí a Kondové příručku už pod hromadou věcí nikdy nenajde. Po hodinách třídění mu hlavou víří otázky, čím se vlastně liší jeden černý rolák od druhého, k čemu se kupují purpurové věci a nakonec: co je to vlastně radost?
Je třeba dodržovat řád
Kondová radí každý kus pečlivě složit do obdélníku a pak srolovat jako ruličku suši a do uložení do šuplíku vložit celé srdce. „Když vezmeme své oblečení do rukou a úhledně ho složíme, předáváme mu energii, která na ně má pozitivní vliv,“ píše se v knize. Kondová si dala práci a učí tomu také na youtube. Podobně i při ukládání věcí na věšáky je třeba dodržovat řád. Pracovat zleva doprava, přičemž na levé straně mají být tmavé a těžší věci. „Šaty se stejně jako lidé cítí lépe ve společnosti někoho hodně podobného. Když je pořádáme podle kategorií, je jim lépe,“ stojí v knize.
Znalec japonské kultury a estetiky Leonard Koren říká, že tento antropomorfismus je pro japonskou kulturu typický, ale pro západní svět je zjevením. Úcta, již mají Japonci k věcem, je racionální reakcí na zeměpisnou polohu. Skládání věcí je v japonském prostředí hluboce zakořeněno, je to strategie, která se rozvíjela vzhledem k omezenému životnímu prostoru.
Neuznávání duality je podle Korena výrazem přesvědčení, že vše je nevyhnutelně spojeno a v součinnosti, neživé objekty v to počítaje. Respektujeme-li vše, co existuje, pak budeme schopni soucítit i s ponožkami v zásuvce.
Je pravděpodobné, že kdo se pustí do pořádání věcí podle Kondové, skončí s taškami věcí odnesených do charity, s lednicí oproštěnou do prošlých džemů a vyhozenou hromadou rukavic, které nejdou do páru. Zklidnění pak přinese kapitola, v níž Kondová popisuje svého zákazníka, který skladoval 60 použitých zubních kartáčků, nebo jiného, u nějž našla 80 ruliček toaletního papíru. Rekordman byl ovšem klient uchovávající 20.000 vatových tamponů.
