Trest smrti za těžké zločiny byl uplatňován i poté, ale na uzavřených dvorech soudních budov či vězení.
Podle dochovaných historických pramenů se na území dnešních Čech ve středověku popravovalo poměrně často. K výkonu trestu byla tehdy používána celá řada často velmi krutých technik od "obyčejného" věšení na šibenici po nabodnutí na kůl či lámání v kole. Kvůli odstrašujícímu efektu se popravy obvykle děly veřejně, přičemž o publikum při těchto drastických podívaných nebývala nouze.
K přechodnému zrušení trestu smrti došlo za vlády císaře Josefa II. Krátce po smrti tohoto osvícenského panovníka však byl absolutní trest obnoven, nejprve pro zločin velezrady, a posléze i pro další trestné činy, zejména vraždu a loupežné zabití.
ČTĚTE TAKÉ: |
Kontroverzní trest zůstal součástí trestního zákoníku i po vzniku samostatného Československa v roce 1918. V období první republiky ale byla většina rozsudků smrti zmírněna milostmi prezidenta Masaryka, jenž byl jejich principiálním odpůrcem.
Smutnou kapitolou v dějinách absolutního trestu na českém území byla doba nacistické okupace. V pověstné pankrácké sekyrárně bylo oběšeno či na gilotině sťato přes 1000 osob.
Trest smrti byl v Československu vykonáván i po válce. Počátkem září 1945 byl v Praze na Pankráci před zraky přítomných diváků oběšen náměstek primátora z dob nacismu Josef Pfitzner. Jeho exekuce byla poslední veřejnou popravou na českém území.
Trest smrti byl ale za zdmi vězení vykonáván dál. Jen v letech 1949 až 1953 bylo podle údajů Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu popraveno více než 250 odsouzených, z toho téměř 90 procent z politických důvodů.
Trest smrti byl v Československu zrušen v roce 1990. Posledním popraveným se 8. června 1989 v Bratislavě stal vrah Štefan Svitek.
