Lidovky.cz: Kdy jste začala pociťovat první příznaky svého vážného onemocnění?
Bylo to v osmnácti letech a objevily se typické obtíže – žízeň, únava, časté chození na toaletu. Díky tomu jsem poznala, že se něco děje a že to bude nejspíš cukrovka.
Šla jsem za praktickou lékařkou a ta mi udělala testy. I když byly ukazatele hladiny cukru v krvi hraniční, nechala to být. Za půl roku jsem dostala silný zánět ledvin a tehdy se při rozboru krve potvrdilo, že cukrovku opravdu mám.
Lidovky.cz: Netrpíte rozšířenější cukrovkou 2. typu, ale 1. typu. Co to znamená?
Před mojí diagnózou jsem ani já a vlastně ani lidé kolem mě moc nerozlišovali, zda je to 1., nebo 2. typ. Přitom je mezi nimi opravdu velký rozdíl. Lidé mi spílali, že se určitě málo hýbu, že hodně a nezdravě jím, že se cpu sladkým, ale to vůbec nebyla pravda.
Cukrovka 1. typu se stravováním vlastně vůbec nesouvisí – je to autoimunitní onemocnění, kdy tělo začne ničit své vlastní buňky, v tomto případě ostrůvky slinivky břišní. Tehdy to opravdu nebylo úplně jednoduché období – smířit se s tím, že mám takovou nemoc, a ještě bojovat s předsudky a s nepochopením ve společnosti.
Lidovky.cz: Jak se takovým onemocněním žije?
