O imunitním systému vědí lékaři mnohé, ale ne vše, konstatuje Helena Posová, primářka klinické imunologie a alergologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Na covid-19 reaguje totiž tento systém v mnoha směrech zcela odlišně než na jiné koranoviry. Imunologové zatím přesně nevědí, jaké imunitní děje při tomto onemocnění probíhají a které z nich jsou nejdůležitější. Nedokážou proto ani odhadnout, zda tento virus po čase zmizí, nebo udeří znovu.
Paměť s otazníkem
Před vnějšími vetřelci nás chrání nejen vrozená, ale i získaná imunita. Její rozvoj přitom úzce souvisí s tím, s jakými patogeny se během svého života setkáváme. A také jak častá tato setkání jsou. Pokud se náš imunitní systém setká s nějakou bakterií opakovaně, dokáže už na ni obvykle reagovat lépe a rychleji. S běžným původcem nemoci se leckdy vypořádá dokonce i jednou provždy. Jestliže se třeba imunitní systém setká s virem spalniček, dokáže si ho zapamatovat a příště ho rychle zlikvidovat, takže zmíněnou nemocí znovu neonemocníme.
„Jak je to s imunologickou pamětí u covid-19, však prozatím nevíme,“ přiznává primářka Helena Posová. „Výsledky nejnovějších studií jsou přitom dost protichůdné.“
V jedné z nich se severští vědci zaměřili na dárce krve, kteří teoreticky neměli mít s koronavirem nic společného. Ve skutečnosti však u nich testy odhalily docela vysoké procento protilátek. A naopak někteří lidé, kteří už nákazou prošli, tyto protilátky vůbec neměli. Jednoznačně přijatelné vysvětlení vědci ještě nemají. Nicméně i u nás se začínají někteří pacienti s covidem léčit krevní plazmou od lidí, kteří prodělali nákazu, takže v jejich plazmě jsou protilátky proti ní.
Menší ohrožení
Když udeřil covid-19 poprvé, měli imunologové obavy zejména o lidi s oslabenou imunitou. Tedy o pacienty po transplantacích nebo s autoimunitními chorobami, jejichž organismus si nedokáže vytvářet dostatečné množství protilátek.
„Ve skutečnosti se však tito lidé s covidem mnohdy vypořádali stejně rychle jako běžná populace,“ uvádí doktorka Posová. „První dva tři dny měli vysoké teploty a pak nemoc ustoupila.“
Prozatím měla primářka Posová sice možnost setkat se jen s malým počtem těchto pacientů, ale podobnou zkušenost potvrzují i publikované studie.
K nejohroženější skupině od počátku patřili také senioři, jejichž obranyschopnost už obvykle nebývá taková jako zamlada. Praxe však ukázala, že věk nehraje ani zdaleka tak zásadní roli. Daleko víc záleží na tom, v jakém zdravotním stavu starší lidé jsou.
Nemoc měla poměrně často těžší průběh u seniorů, kteří byli obézní nebo trpěli chronickými chorobami. Ať už diabetem, či vysokým krevním tlakem.
Nejméně postižená byla už od počátku dětská populace. Děti jsou zvyklé, že se setkávají se stále novými patogeny. Možná právě to je podle některých teorií před covidem dokázalo doposud ochránit.
Ochránci ukrytí ve střevech
Velká část imunitního systému je umístěna ve střevech. Právě tady žije množství prospěšných bakterií, které mají řadu různých funkcí. Pomáhají s trávením, zbavují nás toxinů, produkují biologicky aktivní látky a také napomáhají s ochranou našeho organismu před škodlivými mikroorganismy. Pro střevní bakterie se dnes používá společný název střevní mikrobiota.
„Pokud máme zdravé střevo obsahující dostatek prospěšných bakterií, dokážeme lépe vzdorovat infekcím,“ říká Petr Tláskal, vedoucí lékař oddělení léčebné výživy Fakultní nemocnice v Praze-Motole a předseda Společnosti pro výživu. „A tedy pravděpodobně i té koronavirové.“
S přibývajícím věkem však podle jeho slov příznivých bakterií ubývá, a tím se snižuje i účinnost obrany. Hodně záleží především na tom, jak se člověk stravuje. Hlavním předpokladem je pestrá strava. Udržovat správnou rovnováhu střevní mikrobioty nám napomáhají zejména takzvaná probiotika. Jejich bohatým zdrojem jsou hlavně jogurty a další zakysané mléčné výrobky.
Pokud jíme nezdravě, riskujeme záněty, které se střevní mikrobiota zpočátku snaží zlikvidovat. Při větší zátěži už ale tuto práci nezvládá a může nastat vážný problém. Změny střevní mikrobioty bývají u různých onemocnění, například Crohnovy choroby či ulcerózní kolitidy.
„Střevní sliznici poškozuje také užívání antibiotik,“ dodává doktorka Posová. „Po skončení antibiotické léčby je proto vhodné užívat probiotika, která napomáhají obnovit narušenou rovnováhu ve střevech.“
Za běžných okolností však nedoporučuje pravidelnou konzumaci probiotik z lékárny. Dávat přednost bychom podle ní měli spíše potravinám, které obsahují prospěšné bakterie v přirozené formě.
Čím vylepšit obranyschopnost
Stres našemu organismu škodí v mnoha směrech. „Bývá spouštěčem autoimunitních i nádorových onemocnění a nepříznivě zasahuje i do imunitního systému,“ vypočítává doktorka Posová. „A zároveň narušuje i jeho spolupráci s endokrinním a nervovým systémem.“
Poškodit imunitní systém ale mohou i některé léky, které se podávají pacientům po transplantacích či s autoimunitními chorobami. Ke známým škůdcům patří i virové infekce. Obzvlášť pokud dojde v jednu chvíli k jejich souběhu. To se stalo v mnoha zemích v průběhu koronavirová pandemie. V evropských zemích, kde se potkala epidemie chřipky s koronavirem, měla nemoc covid-19 obvykle horší průběh.
Kvalitu imunitního systému příznivě ovlivňuje dostatečná konzumace vitaminů D a C a také minerálních látek, zejména pak zinku, selenu, a železa. V souboji s covidem začali někteří lékaři dokonce pacientům podávat vysoké dávky „céčka“ v infuzích. Žádná studie však zatím příznivé účinky zmíněné metody nepotvrdila.
V souvislosti s touto nemocí se na trhu objevila i řada potravních doplňků, které mají údajně lidi chránit před koronavirovou infekcí a zároveň posilovat celkovou imunitu. Ani v tomto případě však neexistuje žádný důkaz o tom, že tomu tak doopravdy je. Většinou sice nijak nepomohou, ale ani neuškodí. V některých případech mohou ovšem vyvolávat u citlivých jedinců alergické reakce. Jejich pravidelné užívání proto primářka Posová svým pacientům nedoporučuje, ale ani nijak nevymlouvá.
Mnohem více imunitnímu systému podle jejího názoru prospěje zdravý způsob života.
