9. dubna 2019 4:39 Lidovky.cz > Relax > Zdraví

Jak držet astma pod kontrolou? Stačí dbát na prevenci

Astma (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Astma (ilustrační foto) | foto: Shutterstock

Před třiceti lety končila řada pacientů s astmatem v invalidním důchodu. Díky moderním lékům dnes může většina z nich žít život téměř bez omezení. Mnozí z nich však zbytečně prodělávají astmatické záchvaty, často jen proto, že zapomínají brát preventivní léky.

Vposledních letech začala u nás opět stoupat úmrtnost na astma. „Astma je nemoc mnoha tváří,“ říká docent Milan Teřl z Kliniky pneumologie a ftizeologie Fakultní nemocnice v Plzni. „Jeho tíži hodnotíme podle toho, jak velké množství léků pacient potřebuje k tomu, aby měl onemocnění pod kontrolou a nebyl limitovaný ve svých aktivitách.“

Některým lidem dá astma o sobě vědět pouze ojediněle, třeba uprostřed pylové sezóny. Jiným způsobuje celoroční problémy, které často souvisejí s celoročními alergiemi na roztoče, plísně nebo domácí mazlíčky. Může mít ovšem také podobu těžkého devastujícího onemocnění, které trvale upoutá nemocného na lůžko. Při dnešních možnostech léčby by se však pacient do takového stadia vůbec neměl dostat. Už proto, že většina astmatiků v České republice trpí maximálně středně těžkými formami tohoto onemocnění. O to překvapivější byla fakta, která koncem loňského roku zveřejnil ve své studii profesor Vladimír Vondra, který nyní pracuje jako alergolog a imunolog na Poliklinice Kartouzská na Praze 5. Zjistil totiž, že v České republice v posledních letech umírá na astma 130–140 pacientů ročně, zhruba o třetinu více než v minulém desetiletí.

Není to angína

O tom, že zemřelí astmatici mají na průduškách patrné zánětlivé změny, věděli lékaři už dávno. Zánět však za podstatu nemoci nepovažovali. „Ještě v minulém století panovala představa, že astma není trvalé, ale opakované onemocnění, takže se dá, podobně jako angína, přeléčit léky, ale v budoucnu se může znovu objevit,“ říká lékař Tomáš Kočí z Astmacentra Česká Lípa. Pacienti proto dostávali při těžších astmatických záchvatech opakovaně silné dávky léků v injekcích a infuzích spolu s kortikoidy (uměle vyrobenými hormony), které dokázaly na přechodnou dobu uvolnit zúžené průdušky. 

Časem však tyto léky přestávaly působit, bylo třeba jejich dávky zvyšovat, a docházelo tak k vážnému poškození vlivem jejich nežádoucích účinků. Pacienti měli narůstající problémy v práci i při sportu a někteří už jako velmi mladí končili v invalidním důchodu. Zásadní objev, který od základu změnil způsob léčby, přišel až v 70. letech minulého století. Britští vědci pod vedením profesora Stephena Holgata přišli na to, že zánět je na průduškách astmatika přítomný trvale. Pokud se ale začne dlouhodobě léčit malými dávkami kortikoidů v inhalačních formách, je možné ho potlačit, a zabránit tak dalšímu akutnímu zhoršení, které způsobuje stažení zanícených průdušek.

Astma (Ilustrační foto)

Novou léčebnou strategii, která se brzy velmi dobře osvědčila, převzala i Česká republika. Podle slov docenta Teřla je dnes u nás péče o astmatiky jedna z nejlepších na světě. Lékaři se při jejich léčbě řídí moderními doporučenými postupy, dobrá je i dostupnost účinných léků. A přesto mají nemocní více potíží, než by vzhledem k moderním možnostem léčby mít měli.

Rizikové podceňování

V současnosti astma postihuje asi 800 tisíc Čechů všech věkových kategorií. U dětí je nejčastější chronickou nemocí, která ale někdy s věkem ve svých projevech ustoupí. Lékaři však prozatím nedovedou předpovědět, kdo bude patřit k zmíněným šťastlivcům. Proto musí i k těmto pacientům přistupovat tak, jako kdyby měli astma na celý život. Pokud se jeho příznaky zmírní, je možné snížit dávky léků a někdy dokonce i léčbu vysadit.

Astma je ovšem i velmi častým onemocněním u dospělých. „Ženy mezi astmatiky převažují, ale proč tomu tak je, přesně nevíme,“ přiznává docent Teřl. „U mužů, mezi nimiž je víc kuřáků než v ženské populaci, se tato choroba často kombinuje i s vysoce nebezpečnou chronickou obstrukční plicní nemocí.“

Řada pacientů s lehčím průběhem onemocnění ordinaci alergologa nebo pneumologa vůbec nenavštěvuje. Opakované dýchací potíže, mylně považované za „infekce“ dýchacích cest, řeší pouze se svým praktickým lékařem. A obtíže „mírní“ obvykle tím, že sníží tělesnou zátěž. Zmíněný přístup k nemoci může být ale velmi nebezpečný. Už proto, že astmatický záchvat někdy přepadne i pacienta s lehčím typem astmatu. A každý takový záchvat trvale poznamená funkci plic. Za určitých okolností může být takový pacient dokonce i ohrožený na životě.

Viníkem není jen genetika

Původ onemocnění není u většiny dospělých astmatiků přesně známý, obvykle však má dědičný základ. Rodinné dispozice sice nijak ovlivnit nemůžeme, mnohé rizikové faktory, které přispívají ke vzniku a zhoršování onemocnění, se však ovlivnit dají. Patří k nim zejména kouření a obezita.

Hodně ovšem záleží i na prostředí, kde astmatik žije a pracuje. Plísně v bytě a cigaretový kouř mohou nemoc zhoršit stejně tak jako smog v ulicích nebo přítomnost řady látek spojených s pracovním prostředím. Také infekce dýchacích cest, které se objevují zejména v zimním období, přispívají ke zhoršení. U dospělých s alergickým astmatem mohou nemoc zhoršit i alergeny, třeba pokud si pořídí nové domácí mazlíčky.

Zapomnětlivost není výjimkou

Příznaky astmatu bývají někdy horší v noci nebo bezprostředně po probuzení. Zhoršují se někdy i při zvýšené tělesné zátěži. Plavkyni Petře Chocové z Plaveckého klubu Česká Lípa se nemoc poprvé ohlásila v 11 letech. „Při plaveckém tréninku se mi hůř dýchalo,“ vzpomíná. „Někdy mě přepadl tak silný kašel, že jsem se musela přidržet kraje bazénu.“

Tatínek, který ji v té době trénoval, zpočátku myslel, že simuluje. „Neflákej se, vidím, že můžeš přidat,“ slýchala od něj tehdy poměrně často. Když ale problémy neustávaly, vypravili se s ní rodiče do ordinace doktora Tomáše Kočího v České Lípě, který u ní diagnostikoval mírnou formu astmatu. Stejnou nemoc tehdy zjistil i u jejího tatínka. Zpočátku se zdálo, že u Petry nebude soustavná léčba nutná, ale po osmi letech, v době, kdy se dostala v plavání na vrcholovou úroveň, ji nemoc začala výrazně omezovat. V té době jí bylo už jasné, že se bez pravidelné preventivní léčby neobejde. S odstupem času přiznává, že nepatřila vždycky zrovna k vzorným pacientům. Občas na své preventivní léky prostě zapomněla a nemoc pak o sobě dala brzy vědět s větší razancí. Právě zmíněná „zapomnětlivost“ v užívání preventivních léků je ostatně jednou z hlavních příčin toho, proč se léčba astmatu nedaří tak, jak by mohla.