16. června 2018 6:37 Lidovky.cz > Relax > Zdraví

Pozor na ochočené opičky. Přenášejí plísně, parazity i bakterie, varuje cestovatele expert

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Makak rhesus, hrdina dvou dlouhodobých amerických studií. Obě jej vystavily... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Makak rhesus, hrdina dvou dlouhodobých amerických studií. Obě jej vystavily... | foto: Shutterstock

Praha Když vyjedeme za hranice, měli bychom si na některá zvířata a kontakt s nimi dávat pozor. Ze souhry přírody a exotických zvířat se můžeme i ledasčemu přiučit, říká profesor Zdeněk Knotek, přednosta Kliniky chorob ptáků, plazů a drobných savců Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně.

LN: Začněme jedovatými hady. Na co si dát pozor?
Při rozumném chování je riziko setkání s jedovatými hady nepatrné. Frekventované turistické trasy a přehledná místa takové setkání téměř vylučují. Riskování, neukázněné vnikání do polí, jeskyní, křovin a do okolí přírodních vodních nádrží naopak riziko setkání s nebezpečnými zvířaty, včetně plazů, zvyšuje. Účinnou prevencí je kontrola ubytovacího zařízení, včetně košů na odpadky, koupelny a toalety. Hadi totiž nejsou zdaleka tak často přítomni na vyprahlé skále, jako spíš ve vlhkém a stinném prostředí.

LN: A když už nás had uštkne?
Had uštkne vždy v obraně. Hadi nikdy sami na člověka neútočí. Potom je třeba ihned vyhledat odbornou lékařskou pomoc. V žádném případě končetinu nezaškrcujte, tento způsob už je zamítnut. Poraněnou končetinu se doporučuje bandážovat, tedy stáhnout plochým obvazem, a hlavně s končetinou nehýbat, aby se omezil žilný návrat krve s dávkou jedu z postiženého místa do srdce.

LN: Je třeba podat protilátku?
Aplikaci antiséra postiženému člověku může provést pouze lékař. Jinak může tento zákrok ohrozit zdraví i život pacienta. Předpokladem úspěchu je navíc správné určení druhu hada, který uštknutí způsobil. Vhodné je natočit si ho pomocí mobilního telefonu. Antiséra mohou být monovalentní, tedy vázaná na konkrétní druh hada, nebo jsou určena pro celou skupinu hadů. S tím mají velké zkušenosti například v Austrálii.

Zmije obecná (vipera berus).

LN: Ve městě a na vesnicích jsou toulavé kočky a psi…
Ano, jsou v řadě zahraničních oblastí běžným jevem. Lze to pozorovat již na jihu Evropy. Těmto zvířatům nikdo neubližuje, dostávají různé zbytky a chodci i řidiči jsou k nim tolerantní. Zvířata ale neprodělala žádné zdravotní vyšetření, a proto nedoporučuji se jich dotýkat. V řadě oblastí světa doposud přetrvává i riziko vztekliny. Proto je vhodné onomu pokušení o pohlazení kočky nebo psa odolat. Koncem loňského roku jsem navštívil turistické centrum ve Východní Asii, kde předtím v nedaleké vesnici dítě smrtelně onemocnělo vzteklinou. Na toto riziko už u nás rádi zapomínáme, neboť patříme mezi země bez výskytu vztekliny.

LN: Co ochočené opičky?
To je snad vůbec nejhorší příklad rizika. Ještě i dnes lze najít na trzích v exotických zemích drobné opičky bez jakéhokoliv zdravotního vyšetření. Nemusí se hned jednat o ebolu, ale za zmínku stojí i úporné bakteriální infekce, plísňová onemocnění dýchacích cest, parazitózy a jiné.

LN: Pojďme nyní ze souše do moře. Zde najdeme také nebezpečné tvory.
Dobrou zásadou, kterou mi vštípil kolega, je zanechat po sobě v moři pouze bublinky vydechovaného vzduchu při potápění a ničeho se nedotýkat. Tím se omezí riziko poranění o korály nebo kousnutí a škrábnutí vodními živočichy. Navíc je zde zdůrazněna zásada ponechání věcí na svém původním místě. Žádné ulámané suvenýry, žádné ukořistěné škeble, které jsou časem pro zápach stejně určeny k vyhození.

LN: Tedy žádný živý suvenýr?
No to v žádném případě! Lidé v Evropě si vůbec neuvědomují, jaké ukrutnosti mají nevědomky na svědomí. Obchod s mnoha živočichy je sice oficiálně regulován a některé ohrožené druhy jsou chráněné, ale skutečná situace je jiná. Kromě vysloveného pašování zvířat se rozmohl takzvaný legální obchod. Na začátku je stejně většinou pytlák, který zvířata odnáší z jejich přirozeného prostředí. Nabízí je přímo na trhu nebo je vyveze až k nám do Evropy. Zvířata v naší přírodě jsou chráněna. Ale pro tropické a subtropické druhy drobných savců, ptáků, plazů, obojživelníků nebo ryb je forma ochrany neúčinná a nedostatečná. V mnoha zemích Evropy je obchod s některými druhy živočichů zakázán, například s takzvanými drápkatými opičkami, psounem prériovým, exotickými druhy ježků, ohroženými druhy papoušků a velkou skupinou plazů. Česká republika má však stále velmi smutnou pověst země, kde lze koupit jakéhokoliv exotického živočicha.

LN: Dá se závěrem říci, kdy se obecně u jakéhokoli zvířete dostáváme do nebezpečí?
Pokud mu nerozumíme a narušíme jeho bezpečnou zónu. Když překročíme hranici vzdálenosti, kterou ještě zvíře toleruje, bude následovat jeden z modelů odpovědi – obranný útěk nebo obranný útok. Pozorujte psy při venčení na louce. Pokud mají velký prostor, vyhnou se vzájemným konfliktům a k žádnému souboji nedojde. Zvířata spolu totiž velmi kvalitně komunikují a včas odvrátí smrtelné poranění. To již lidé zapomínají, a proto se objevují i případy napadení člověka zvířetem. Při cestách po exotických krajinách sledujte přírodu a zvířata a zjistíte, že skutečně žijí ve vyrovnané souhře. Měli bychom se od nich učit.  

MARTIN JEŽEK, Autor je spolupracovníkem LN
  • 0Diskuse