LN Na jaře jste založil internetový projekt a jeho prostřednictvím začal zdarma pomáhat lidem s psychickými problémy. Jaký ohlas váš projekt měl?
Poměrně rychle se ke mně začali přidávat i další kolegové, kteří podobně jako já najednou nemohli přijímat klienty osobně. A přitom věděli, že lidé jejich pomoc potřebují. Obraceli se na nás nejen Češi, ale dokonce i cizinci, kteří se kvůli lockdownu nemohli vrátit domů.
Deprese, úzkosti i nespavost. Koronavirus podle nové studie působí na duševní zdraví člověka |
LN Je ale opravdu možné všechny problémy řešit na dálku?
Před covidem byly postoje k terapii na dálku značně negativní. Během lockdownu jsme se ale museli naučit používat nové nástroje. Najednou nám došlo, že terapie na dálku není zdaleka tak špatná, jak jsme si původně mysleli. Někdy dokonce funguje lépe než osobní setkání s klientem.
LN V kterých případech se to stává?
Zejména u klientů, kteří jsou příliš zatíženi studem. Pokud vás vidí naživo, hodně sledují vaše reakce a jsou dost nervózní z toho, jestli odpovídají v uvozovkách správně. Laicky řečeno jsou příliš nablízku. Když se vzdálenost zvětší, tak se uklidní.
LN Jak vám to pomůže?
Při terapii tak můžeme zajít víc do hloubky a věnovat se i tématům, k nimž bychom se při osobním setkání nejspíš nedostali. Depresivní klienti ale naopak obecně potřebují větší blízkost, v terapii na dálku bývají výsledky horší.
LN Při osobním kontaktu vám leccos napoví výraz tváře nebo řeč těla. Co prozradí hlas?
Určitě je dobrým indikátorem emocí, ovšem jen tehdy, pokud se ho klient příliš nesnaží ovlivňovat. A totéž platí i v případě mimiky nebo řeči těla. Při terapii na dálku jsme ale nebyli vždycky odkázáni pouze na hlas, je možné využívat i videokamery.
LN Co vám nový způsob práce dal?
Určitě jsem si díky tomu musel přiznat, že náš obor je poněkud zastaralý. Umíme sice poskytovat dobré služby, ale virtuální terapii jsme až dosud prakticky ignorovali.
LN Myslíte, že se to teď změní?
Náš obor prochází v současnosti poměrně rychlou digitalizací. V nových projektech, které připravujeme, chceme určitě využít zkušeností, které jsme získali během lockdownu.
LN S jakými problémy se na vás lidé v souvislosti s koronavirem nejčastěji obraceli?
Kupodivu to u běžné populace nebyly obavy z onemocnění, ale potíže spojené se vztahy. Lidé z první linie měli nejen problémy s pracovním přetížením, ale někdy si stěžovali i na nepochopení ze strany svých nadřízených anebo problém s dodržováním nařízených opatření.
LN Řešili jste v první vlně koronavirové krize jiné problémy než teď v té druhé?
Na začátku koronavirové pandemie byl nepřítel jasně definovaný a v populaci panovala obrovská solidarita. Teď se solidarita poněkud vytrácí, přibývá agrese a konfliktů v mezilidských vztazích. Někteří lidé si stěžují na to, že mají jako ovce nosit roušky.
LN Jiným ale možná naopak vadí odmítači roušek?
Skutečně se setkávám s lidmi, které rozčiluje nezodpovědné chování těch, kteří nedodržují stanovená pravidla. Očekávám, že se na nás budou také víc obracet pacienti s prodělaným covidem, jejichž počty se v poslední době stále zvyšují.
LN Bude váš projekt pokračovat dál?
Projekt stále běží, ale v blízké budoucnosti bychom ho chtěli poněkud pozměnit, aby mohl dlouhodobě fungovat. Zjistili jsme totiž, že řada lidí v nouzi jen obtížně hledá svého psychoterapeuta.
LN Čím to je?
Mnozí kolegové nemají zatím své vlastní webové stránky. V polovině listopadu proto klientům na internetu nabídneme portál, jehož prostřednictvím se budou moci objednat u prověřeného odborníka.
LN Bude možné si tímto způsobem domluvit i osobní konzultaci?
Mohou si vybrat, zda se chtějí fyzicky setkat, anebo dávají přednost terapii na dálku. Doposud jsme naše služby poskytovali zdarma, stát nás nijak nepodpořil.
LN Chystáte se to změnit?
Nově zavádíme financování formou fundraisingu. Ti, kdo jsou na tom lépe, by zasílali finanční prostředky do nově vytvořeného fondu. Z něj by bylo možné hradit terapii lidem ze znevýhodněných skupin, jako jsou například matky samoživitelky nebo senioři.
LN Z čeho jste měl zatím největší radost?
Potěšilo mě už to, že se náš obor sjednotil a všichni táhneme za jeden provaz. Podařilo se nám uskutečnit asi 2000 virtuálních sezení, mnohá z nich byla nezapomenutelná. Pamatuji si například na Češku, která musela během první koronavirové vlny zůstat v anglické nemocnici. Už jen slyšet češtinu bylo pro ni uklidňující.
