Lidovky.cz: S bolestí ostatních pracujete každý den. Jak jste na tom s bolestí vy?
Vnímám ji, když na sebe nemám čas. Čas, který mám jen pro sebe, je pro mě čím dál důležitější a příležitost ho mít hledám kdykoli. V autě, doma, ale i jinde. Posledních roky jsem vnímal jako náročnější. Musel jsem skloubit práci, stavbu domu a máme s manželkou dohromady pět dětí. Aby to fungovalo, bylo náročné, nyní už máme dostavěno. Vnímal jsem bolest častěji než normálně.
Lidovky.cz: Za kolik z toho, co nás trápí, může podle vás naše psychické rozpoložení?
Myslím, že naše vnímání reality a toho, co si interpretujeme jako stres nebo něco nepříjemného, dělá mnoho. Vidíte to na tom, jak lidé mluví, o čem mluví, jakým tónem, jaké mají emoce a jak „mluví“ jejich tělo. Snažím se to vnímat i na sobě. Zejména v době, kdy nemám tolik času ani sil na cvičení. Práce s prožitky uvolňuje napětí i ve mně. Síla uvědomění svých prožitků je neskutečná. Moc mi pomáhá. Člověk musí sám sebou komunikovat každý den. To učím i své klienty.
Tomáš RychnovskýVystudoval fyzioterapii na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde působil deset let. Specializuje se na léčbu a prevenci bolesti v pohybovém systému. Od roku 2001 provozuje soukromou fyzioterapeutickou praxi pro dospělé a děti od kojeneckého věku. Pořádá speciální semináře, které se zabývají předáváním zkušeností v péči o tělo. Prakticky učí cvičení na stabilizaci a rozhýbání páteře. Přednáší o tom, jak se zbavit bolesti v těle a předcházet jí. Jak zlepšovat vztah k sobě, jak najít rovnováhu a stabilitu mysli, naučit se zacházet se stresem, ale i jak mu předcházet a být v životní pohodě. Je spoluautorem knihy Každá bolest má svou příčinu. |
Lidovky.cz: Jak je těžké se toho s pacienty dopátrat, zjistit, co je trápí?
Někdy přijdou už s tím, že jim stres zhoršuje bolesti. To jsou ti, kteří to vnímají. Pak jsou ti, kteří tomu úplně moc nevěří nebo si to nespojují vědomě. Ale jejich tělo mi to řekne. Proto se jich pak mohu ptát cíleně na témata, která ovlivňují prožívání jejich života. To má samozřejmě vliv na napětí ve svalech a kombinaci blokád žeber a páteře. A na jejich celkové zdraví. Tak to pro mě tak obtížné není.
Lidovky.cz: Nejčastěji lidi trápí bolesti zad, krční páteře či bolesti hlavy. Mnoho z těchto bolestí je způsobeno nejen tím, jak se cítíme, ale také sedavým zaměstnáním. Co byste lidem poradil, když musí trávit osm hodin v kanceláři?
Během dne se nějak hýbat. Schody, protáhnout se nebo si zacvičit cílené cviky na zemi. I to se u někoho dá. Bez toho je sezení velmi destruktivní. Hodina na kole po práci to pak zcela nezachrání. U kola je navíc problém i to, že svaly, které rovnají páteř, se při jízdě na kole nezapojí. Musejí se cíleně cvičit.
Lidovky.cz: Jak se třeba efektivně protáhnout v omezeném prostoru?
Základním tématem je uvolnění míst na hrudníku, které brání správnému dýchání. Prsní svaly, svaly kolem boků, strany hrudníku. Stehna, předloktí. To lze určitě na pracovišti udělat. Lidem, kteří se o sebe chtějí starat lépe, však připomínám, že pokud fungují svaly na trupu, tak se vám tolik nestahují ani zadní stehna, prsní svaly či dolní záda. K tomu je dobré se naučit vnitřně uvolnit, relaxovat. To je dovednost, která se musí trénovat.
Lidovky.cz: Jaro je typické období, kdy vznikají bolesti, či dokonce úrazy z toho, že se lidé po „zimním spánku“ aktivně vrhnou na sport. Jak začít, abychom si spíše neublížili?
Všem doporučuji dobře cvičit svaly trupu. Opírat se o končetiny a pohybovat páteří. Je to cvičení, které vychází z vývoje stability páteře a kloubů u kojence. Všemu se detailně věnuji ve své praxi nebo ve svém online kurzu Žít bez bolesti.
Škodit může i běh a cyklistika. Fyzioterapeutka vysvětluje, co děláme špatně a jak se vyvarovat zranění |
Lidovky.cz: Co je podle vás nejefektivnějším cvičením, které tělo nezatíží, ale poskytne mu to, co potřebuje? Chůze, běh či třeba jízda na kole?
Vše je možné. Chůze je nejméně zatěžující. Ale ta příprava páteře a kloubů na jakoukoli zátěž je velmi často podobná u všech – s přihlédnutím k individuálním detailům.
Lidovky.cz: Základem všeho je dýchání. Jak bychom měli dýchat správně, abychom si nezpůsobili blokace?
Zapojení bránice a břišních svalů je zásadní trénovat bez síly a tlaku. Abychom dokázali břicho tlakovat během nádechu nebo i při zádrži dechu. Ale to už je náročnější situace, kterou si nemůže dovolit každý ihned používat a trénovat. Při nádechu je nutné vnímat postavení dolních žeber a tlak v břišní dutině. Když jsem na toto téma dělal dizertaci, bylo při vyšetření na magnetické rezonanci v mé studii jasně vidět, jak tyto detaily absolutně rozhodují o přínosu nebo „škodlivosti“ dechu v prevenci i péči o páteř bez bolesti.
Lidovky.cz: Je podle vás psychosomatika v Česku stále trochu přehlíženou disciplínou, nebo se situace mění?
Nevnímám ji jako módní hit nebo jako něco extra. Zacházím s ní od roku 2007, vnímal jsem ji jako automatickou složku své práce a péče o lidi. Myslím, že je zásadní, aby terapeut vycházel ze své zkušenosti, která mu dá možnost prožít své emoce a bolesti. V pokoře, naslouchání, schopnosti pacienta podpořit a nabízet mu cesty. Pak může přispívat ke zdraví lidí. Motivační hesla, povrchní soudy a řešení mnohdy nefungují do hloubky a dlouhodobě. Proto se tomu vyhýbám a učím lidi, aby oni byli v pozici, že je okolnosti kolem nich nezraňují a nekazí jim zdraví.
Lidovky.cz: U autoimunitních onemocnění lékaři často tápou a neví, kde se berou, jak vznikají. Máte na to teorii?
Podle mé zkušenosti je to tělesný projev boje sama se sebou. Mnohdy si tito lidé stanovují hodnotu hlavně na základě svých výsledků. Nebudu paušalizovat, nicméně nepřijetí je u těchto lidí zásadní téma.
Seďte s kyčlemi výš než koleny a nebojte se hýbat. I s náhradním kloubem můžete na kolo, radí fyzioterapeutka |
Lidovky.cz: V dubnu pořádáte svůj první online kongres Žít bez bolesti, na kterém vystoupí desítky odborníků včetně gynekoložky Heleny Máslové či psychiatra Radkina Honzáka. Jak těžké bylo jej zorganizovat a co posluchačům nabízí?
Těch jmen je tam hodně a jsou úžasná. Cítím velkou vděčnost i radost. Povedlo se nám bez nadsázky vytvořit psychosomatickou akci roku. Myslím, že to bude velmi příjemná akce. S mojí ženou jsme si dali za cíl hlavně otevření velkého prostoru pro lidi, kteří se chtějí zastavit, pohodově poslouchat zajímavé lidi, jejich zkušenosti, vědomosti. Mít možnost se zamyslet nad tím, jak člověk žije a chce žít. Vzalo mi to hodně volného času, myšlenek, ale výsledek bude stát za to. Všechny srdečně zvu. Přihlásit se je možné na mém Facebooku nebo ve skupině Žít bez bolesti. Své ženě děkuji za zázemí, které mi vytváří. Velmi ho oceňuji, bez něj by to nešlo.
Lidovky.cz: Co je podle vás prvním krokem, jak z bludného kruhu bolavé mysli a bolavého těla vystoupit?
Začít si uvědomovat, co mi vadí, co „nežiji podle sebe“. Jak na mě doléhají negativní myšlenky a jak mě ruší. Je důležité vnímat sám sebe a mít k sobě vztah. Dokonce přijmout, že se ten vztah může měnit. Je to krásná cesta, není na dny, ale přináší v životě viditelné změny, které každý ocení.
