Úterý 26. října 2021, svátek má Erik
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Zdraví

Vir mění běžné obavy v nemoc. Ekonomická nejistota a strach o zdraví mohou vyvolat úzkosti

Deprese (ilustrační foto) foto: Shutterstock

Bát se je přirozené. Musí jít ovšem o strach ovladatelný. Dlouhotrvající covidové nebezpečí nahrává tomu, že se z „běžné“ úzkosti stává diagnostikovaná úzkostná porucha.
  5:00

V patnácti letech se začala sebepoškozovat a nesnášet, pomohli jí lékaři Dětské psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Motol v Praze. Deset let žila v klidu. A dnes? „Od jara visím na telefonní lince svého psychiatra. Mám úzkostné stavy, kdy nemůžu dýchat, jít ven, nespím, jsem nervózní, brečím. Bojím se dalších nařízení, už se v těch příkazech ani nevyznám,“ popisuje sedmadvacetiletá Tereza. Spouštěčem jejích trablů bylo opětovné omezení práce; jako kadeřnice se stala „ohroženým“ druhem.

K TÉMATU:

„Vrátil se pocit, že je všechno proti mně a já k ničemu. Mám léky i terapii, navíc mi pomáhají rodiče, bez nich bych ten stav nedala ani ekonomicky,“ říká s tím, že vyjít z domu ji nutí jen pes. Je schovaná před světem a zčásti jí vládní nařízení paradoxně pomáhají, tedy v bodě omezení pohybu. Ta, dle slov části psychiatrů, mírně ochraňují řadu úzkostných pacientů.

Duše národa trpí

V první i druhé vlně pandemie covidu-19 stoupl u Čechů počet duševních onemocnění na 30 procent, trpí jimi každý třetí dospělý našinec. Výskyt deprese a rizika sebevražednosti stoupl trojnásobně, úzkostných poruch dvojnásobně. „Vysoký výskyt duševních onemocnění je zřejmý u mladých dospělých a u lidí, kteří jsou na tom hůř ekonomicky: přišli o práci, museli si zkrátit úvazek, mají minimální příjem,“ vysvětluje PhDr. Petr Winkler, vedoucí střediska sociální psychiatrie Národního ústavu duševního zdraví.

Předseda České psychiatrické společnosti prof. MUDr. Pavel Mohr dodává: „Větší riziko tento stav představuje pro lidi mající zvýšený strach o zdraví nebo kteří v minulosti prodělali traumatické zážitky.“

Dlužno dodat, že traumatický zážitek může představovat i osobní účast u složitého průběhu nemoci covid-19. To je případ zdravotnice Dany, která byla od prvních okamžiků konfrontována s lidmi nakaženými virem SARS-CoV-2 a posléze je viděla v nejhorším stadiu nemoci.

„Napřed jsme o všem, co se dělo u ní v nemocnici, mluvily. Sestra chodila do práce bez obav, není slaboch,“ přibližuje Jana Malá peripetie svého sourozence. „Časem byla frustrovaná z pomalé vakcinace, pak mi přestala zážitky sdělovat, neozývala se… Zhruba před měsícem se u ní začaly projevovat deprese, poruchy spánku, chorobné obavy z nákazy. Snad jde jen o druh vyhoření,“ doufá inženýrka chemie, která nechce sestru jmenovat z etických důvodů – zdravotnice skončila v dočasné ambulantní péči psychiatra.

Omezit tok negativních zpráv

Zesílený stres pociťují skoro všichni, ne všichni ho ale zvládají. Mnoho lidí se v první řadě neumí „popasovat“ s tím, že mnoho věcí nezmění, neovlivní, neurychlí… „Jde o problém sebekontroly, který je dnes více zřetelný; nutnost naučit se řešit situaci tak, jak je v mých silách,“ vysvětluje sociolog Petr Freiman. Konkrétně? Nedokážu-li covid-19 medicínsky zničit a zajistit, aby nezabíjel, pak ho v rámci vlastní duševní hygieny nepustím škodit do své mysli. Dodržím zdravotní opatření, ale…

„Rozumné je ovlivnit množství a kvalitu informací na dané téma, které na sebe člověk nechá působit. Kupříkladu si ordinovat ,informační půst‘: omezit čas pro zprávy, vybrat seriózní zdroj informací, udržet si kritický odstup,“ dává příklad očistné cesty profesor Mohr.

Někdy je rada jednodušší než realizace. „Ráno vstanu a hned si jdu mýt ruce. Než vyjdu z bytu, postříkám kliku dezinfekcí a v roušce odcházím,“ popsala ekonomka Miluše začátky svých dnů psychologovi. Na první pohled zodpovědné chování, jenže má pokračování.

„Chodím po Praze pěšky, nosím lehké rukavice a manžela se nedotýkám, protože jezdí MHD,“ vyjmenovává. „Mám strach se o něj doma i otřít, udržujeme odstup a poprosila jsem ho, aby spal v obýváku… Stále všechno oblečení peru. Je mi do breku, když poslouchám zprávy, kolik lidí zemřelo. Já zemřít nechci.“ Do toho stavu dostal ženu covid-19, do psychologické péče pak její syn. Nejde o ojedinělý případ.

Strach jako magnet?

Pane doktore, kdy to skončí? Chci být zase v pohodě… I takové dotazy míří k psychiatrům v online diskusích. Ani odborník nezná odpověď. Lékaři radí rozptýlení, jímž je sport a pohyb v přírodě, což v čase omezení pohybu není lehké. Leč účinné!

Často se říká, že bojí-li se člověk něčeho nadměrně, to „něco“ si sám přivolá. Nadnesené, ale… Studie odborníků Oxfordské univerzity a NIHR Centra zdravotnického biomedicínského výzkumu tamtéž naznačila: u lidí s diagnózou duševní onemocnění je o 65 procent vyšší pravděpodobnost nákazy virem způsobujícím covid-19 než u ostatních.

Údajně může být příčinou to, že tito jedinci jsou náchylnější k zánětům, trpí metabolickými potížemi, dělá jim psychický problém nosit roušku a dodržet fyzický odstup. Jde však zatím spíše o orientační výzkum.

„Bude přibývat těch, kteří měli covid a objeví se u nich postcovidové psychické následky,“ zmínil docent MUDr. Martin Anders, přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Nezřídka začínají poruchami spánku, na které navazuje nesoustředěnost a únava. Nemoc se totiž dotýká i metabolismu neurotransmiterů (chemická látka sloužící k přenášení nervových vzruchů).

Poradny a linky s pomocí

Duševní pohodu lidí dnes ze všeho nejvíc ohrožují obavy o život blízkých, ekonomická nejistota, existenční tíseň či vztahové problémy. Své o tom ví sedmdesátiletý Karel Sič z Brna. Od loňského listopadu nebyl pořádně mezi lidmi; je kardiak, a navíc mu funguje jen jedna a půl plíce. Byl zvyklý chodit do parku, jezdit na zahrádku za město.

„Bojím se jít ven, abych to nechytil, jsem ohrožený senior, a ještě ty moje nemoci! V každém vidím bacilonosiče a mám už strach z lidí, na druhé straně bych si rád s někým popovídal,“ dí sklesle muž, který se u lékaře dožadoval prášků na spaní a úzkost. „Až jsem si říkal, že by bylo lepší, kdybych nebyl…“ naznačí.

Podobné myšlenky už mohou být důvodem k vyhledání odborné pomoci. „Nemusí mít hned formu osobního setkání. Může být telefonická, e-mailová, s podporou jiné komunikační technologie. Při urgentních psychických stavech lze využít krizových linek,“ radí PhDr. Ing. Martin Pospíchal z Katedry psychologie UK.

Autor:

Otužování podle Wima Hofa je nebezpečné. Hrozí zástava, říká kardiolog Táborský

Premium Otužování je nejlepší prevence proti těžkému průběhu nemoci covid-19. Lidé mají větší šanci, že neskončí v nemocnici,...

Dětem, kterým pomáháte moc, mozek nepracuje správně, říká speciální pedagožka

Premium „Kdybychom k dětem v batolecím a předškolním věku přistupovali v některých oblastech víc ,postaru‘, měli bychom méně...

Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...

Děti zabalené do merina. Redakce testovala oblečení Crawler
Děti zabalené do merina. Redakce testovala oblečení Crawler

Redakce se pustila do testování oblečení od značky Crawler, která vše šije ručně a z merino vlny. Zajímají vás názory našich maminek?

Právě čtete

      Mohlo by vás zajímat