Je to trochu jinak...
Není pravdou, že "prodávají nižší kvalitu za vyšší cenu než kvalitu jinde"...
Koneckonců - oni nám nic neprodávají! Prodávají nám různé řetězce - a v tom vězí část problému...
Dochází zde ke kumulaci hned dvou "molochoidních krizí", dvou přebujelých molochů, které potřebují horentní sumy na svůj vlastní administrativní provoz a na reálnou produkci už potom nemají tolik kapacit.
Na jedné straně tak jsou výrobci potravin, kteří jsou sice schopni vyrábět za cca stejnou cenu materiálů, nicméně s rostoucím počtem top manažerů jim dramaticky rostou náklady - což se promítá do potřeby vyšších prodejních cen i při vysoké produkci (a tím značných úspor z rozsahu)
Na straně druhé pak jsou obchody, které - opět s rostoucím počtem top manažerů - potřebují zvyšovat podíl své marže na pokrytí provozních nákladů a ztrát daných nevhodným obchodním modelem, který má u všech řetězců jedno společné: celodenní plnost regálů. Ano, prázdné "socialistické regály" nevypadají nejlépe, ale opak nutně vede v mnoha případech k tomu, že tu a tam je potřeba řešit Nerudovskou otázku. Především se to týká drahého zboží.V různých řetězcích se k tomu staví různě.. Někde použijí nástroj "výprodej" - cena se srazí na půlku, nebo i méně a třeba se to prodá. Ztráta při slevě se pak počítá třeba jako rozdíl mezi slevovou a nákupní cenou (Tesco). Jinde zase preferují nástroj "popelnice", kdy systém ztrát je nastaven tak, že se s ohledem na vnitropodnikové ekonomické ukazatele prodejny nevyplatí dělat slevy a je lepší zboží hodit do popelnice - výpočet ztráty při slevě je pak třeba počítán jako rozdíl slevové a plné ceny (Albert) - pokud pak například máte výrobek za 100 CZK, s nákupkou 40 CZK, tak z pohledu interních hospodářských výsledků je identické, jestli se hodí do popelnice čekajícím freeganům a bezďákům, nebo jestli se prodá za 60 CZK - obojí je 40 CZK ztráta... Oba modely generují velké množství ztrát - ať už v podobě podnákupních slev, nebo hor odpadu - a to je rovněž potřeba pokrýt z marží... Třeba v případě ovoce a zeleniny v Albertu platilo, že si moji zákazníci kupovali "1+1" - kilo zeleniny koupili a v marži zaplatili i to kilo co skončilo v popelnici... Stejně tak mají řetězce problém s centralizovaným plánováním regálů.. Svého času mne tak svým způsobem pobavila PhDr. Jana Duffková CSc. (FF UK), která žije v bludu, že si regály upravují samotné prodejny a že o tom rozhoduje vedoucí. Nic není vzdálenějšího realitě. Plán regálů je dán centrálně a to tak, že na základě toho, kolik který dodavatel zaplatí. Ano, za umístění v regálu se platí ! Nevím jak je to teď, ale pár let zpět se hovořilo o cca 500 tisíc za pozici na regálu ve výšce 1,7 m (výše očí) až 250 tisíc za horní a dolní regály ( nevím, jestli to bylo jen za skupinu daného formátu obcodu, nebo za všechny prodejny)
Tak například dojde k tomu, že se Fidorka ocitne na regálu ve výši cca 2 metry a ke svým dětským zákazníkům se dostane maximálně až jako výprodejová položka, k tomu, že na prodejnu, kde 70% klientely je ve věku 50+, navezou na akci 3 palety dětských plenek, nebo k tomu, že se v akcích točí 4 druhy výrobků, nepatřících do denní spotřeby, s předpokladem, že budou pořád skvěle prodávat...
Za těchto okolností pak není divu, že obě strany tlačí na vysokou marži (nebo alespoň velký objem prodejů), aby alespoň trochu zahojily své ztráty - a pak to končí tím, že výrobce snižuje kvalitu až na mez danou legislativou a prodejce zvyšuje cenu až na mez danou (podobně paralyzovanou) konkurencí....