re:
Se státními agenturami nemáte pravdu, Fannie Mae i Freddie Mac nebyly zřízeny přímo pro poskytování hypoték, ale pro operace na tzv. sekundárním trhu, tzn. pro skupování hypoték vydaných jinými bankami a jejich další přeprodávání. Účel byl poskytnout těmto bankám dodatečnou likviditu na poskytování většího objemu půjček. Paradoxně to fungovalo, dokud byly pod státní kontrolou a dokud měly na sekundárním trhu monopol (70. léta). Jakmile totiž danou činnost začnete provozovat za účelem zisku, vede to dříve či později k šachování s ratingem přeprodávaných balíků (ve spolupráci s ratingovými agenturami). Jediný zásah ze strany státu spočíval v tom, že v roce 1999 byly zákonem FM+FM přinuceny, aby zvýšili své portfolio úvěrů ze znevýhodněných lokalit = program CRA. Jenže jak jsem napsal, defaulty u těhto úvěrů byly na stejné úrovni jako u jiných. To co vedlo z velké části k problémům na sekundárním trhu a potažmo celého hypotéčního odvětví přišlo v roce 2004 - deregulace vysoce rizikových (a tedy vysoce ziskových, pokud se splatí) hypoték. A zatímco FM+FM nadále udržovali standarty pro nákup s ohledem na dlouhodobou udržitelnost úvěrů, privátní sektor přišel s agresivnějšími a absolutně nečitelnými produkty. Příkladem byly například "teaser rates" = úvěry, kde jste na počátku neplatili takřka žádné úroky a po pár měsících se razantně zvedli (akce ve stylu první tři měsíce máte TV zdarma) či úvěry se splátkami nižšími než úroky v daném období. Tupí spotřebitelé na to samozřejmě skočili. A teď si představte, že máte oceňovat balík, v kterém jsou části hypoték, u kterých se mění úroková sazba, u jiných není dostatek dokumentace či jsou mezi nimi dokonce i ty s vyššími úroky než splátkami. Všechno vhodně promícháte, nějakou korunku pošlete do S&P a máte rating AAA. A takhle pracovaly privátní společnosti na sekundárním trhu. Státní agentury dané praktiky neužívaly, měly jasně dané standardy, a naopak "koupily" dopady krize až jako druhé, po tom co začaly spirálovým efektem padat ceny.Peníze poskytnuté bankám z velké části dary jsou. Přečtěte si něco o Troubled Asset Relief Programu (TARP). Nalití peněz do bank spočívalo v odkupu rizikových "aktiv" (úvozovky jsou na místě) a jejich následném přeprodání se státními garancemi. Samozřejmě, že většina "aktiv" byla absolutně nedobytná a stát skončil v těžkých ztrátách (dostal zpět asi polovinu peněz).SEC se sice opravdu snaží, ale Madoff to za sebou rozhodně rychle neměl. Jeho letadlový byznys mu fungoval padesát let!To jste optimista, jestli si myslíte, že dluhy Řecka splatí Řekové. Udržitelná situace u státních rozpočtů je, když se úrokové sazby státních dluhopisů pohybují více méně na hranici růstu HDP (jsou tu i jiné faktory jako úroveň investic, ale tam je na tom Řecko jen hůř). Řecká ekonomika loni klesala a úroková sazba na dlouhodobé dluhopisy je přes 6 procent. Vysoký úrok znamená vysoké riziko nesplacení. A co se stane při nesplacení? Buďto tratí banky. Pokud tratí málo, zaplatí daňový poplatník pouze vyšší úrokové sazby či poplatky za služby, na kterých se banky zahojí. Pokud tratí tak moc, že hrozí jejich pád, zaplatí to daňový poplatník (buď celou sanaci nebo pojištěné vklady). A nebo může někdo nedobytná aktiva odkoupit (třeba ECB) a pak tratí daňový poplatník.Řecko všechny dluhy ani fyzicky splatit nemůže, i kdybyste z tamních obyvatel vyždímal poslední euro. To by musel přijít nějaký zázračný obrat a ten nevím, kdy by se vzal, když tamní ekonomiku škrtíte vysokými daněmi a zároveň snižujete státní výdaje. Já osobně se bojím, že Řecko skončí jako diktatura (s vojenskou juntou už tam mají zkušenosti) a pak můžeme jenom hádat, kolik čeho se splatí.Se Španělskem máte bod, vůbec by byla zajímavá analýza jednotlivých EU zemí. Každopádně kdo poskytuje stoprocentní hypotéky nezaslouží si nic jiného než krach. Bohužel se ukazuje, že vidina krátkodobého zisku je natolik lákavá, že dokáže překonat základní pud sebezáchovy. Evropa, hlavně východní (včetně nás), ale částečně i západní, zatím těží stabilitu z konzervativních střadatelů - jsme ochotni platit za bankovní služby vyšší poplatky a tak jsou banky ziskové i bez rizikových investic (což z nás na druhou stranu dělá trochu hlupáky :-)) a nabídka složitých (a skrytě rizikových) produktů u nás není na takové úrovni jako v USA. Výjimkou je UK a také koupili dopady krize z USA nejvíc. Samozřejmě, že proaktivní obchodníci z Evropy také investovali do zaoceánských AAA hypotéčních produktů. Obchodník z Evropy se od toho z USA absolutně neliší, to bych nikdy netvrdil. A to souvisí s problémem oddělení investičního bankovnictví. Já rozhodně nechci, aby takoví idioti používali mé uložené peníze ke svým casino pokusům a jinak než striktním oddělením investičního bankovnictví to nejde.V Evropě mají většinou finanční společnosti investiční bankovnictví vyčleněné jako dceřiné firmy, což samozřejmě nestačí. Jak jsem psal, důvod proč jsme dopadli o něco lépe je, že u nás zatím banky efektivněji tahají peníze z klientů a tak nemusí jít pro dosažení zisku do tak velkého rizika. Regulace investic řeší částečně BASEL I - III, které zvýhodňují méně rizikové investice. Zjednodušeně řečeno na investici 100 Kč do státního dluhopis potřebujete mít likviditu 2Kč, na investici do privátního dluhopisu 4 a na investici do akcií 20 (ilustrační čísla). A ano, ty 2 Kč platily i pro Řecké dluhopisy :-))) Na čemž je vidět, že tenhle přístup má i své vady na kráse. Mimochodem s implementací obdoby BASEL III začaly letos i Spojené státy a bude zajímavé sledovat, kdo bude rychlejší (sázím na US).