O ocenění filmu Zlatý podraz čtěte ZDE |
Nerozumějí? Vždyť kritiky na film od českých recenzentů byly většinou velmi pozitivní.
To ano, ale myslím si, že Zlatý podraz měl proměnit některé z devíti nominací na Českého lva. Ale dramatům se u nás prostě tolik nepřeje. Vezměte si i Tomana, Palacha. Také tyto snímky vyšly naprázdno.
Zlatý podraz nyní získal prestižní ocenění Guirlande d´Honneur (Věnec cti) na festivalové soutěži FICTS v Miláně. Jako sportovní film. Do českých kin ale nešel jako sportovní. Proč?
Distributor nás už na začátku přesvědčoval, že v české distrubuci se daří hlavně jednoduchým komediím. Sportovní film, že má jen malou šanci.
  |
Když se díváte s odstupem. Změnil byste na filmu něco?
Ne, určitě ne. Režisér Radim Špaček, Vladimír Smutný za kamerou, prostě všichni, celý štáb, odvedli vynikající práci. Jsem rád, že Jiří Sternwald byl oceněn za výpravu na evropském artovém festivalu. Jeho stavby pro film by obstály v jakékoli světové produkci. Když jsme museli rozebrat haly, které jsme pro natáčení postavili v Průmyslovém paláci na pražském Výstavišti, tak basketbalisté, kteří byli s filmem spojeni, říkali, jaká je to škoda. Kdo film viděl, tak ten povzdech pochopí. Byly to skvělé repliky ve všech detailech a rekvizitách.
Většina filmů prolétne kinem a pak končí. Zlatý podraz se ale promítal celé léto na mnoha basketbalových kempech, někde byli i jeho tvůrci diskutovat. Dostal se tak i k mladšímu publiku…
Zlatý podraz ukazuje zrůdnost totalit. Ne explicitním zobrazováním násilí, ale na osudech mladých baskeťáků. Filmem se prolíná jak první totalita - nacismus, kluky sjednotil k odporu k němu, ale ta komunistická už je někdy i rozdělila, přestože na ně udeřila stejně. Byl bych rád, kdyby se film takhle promítal i dál, protože ukazuje přesvědčivým způsobem to, co je někdy jen nudně vykládáno a mladé to nezajímá. Nechci mluvit jako mentor, ale naše dějiny musíme znát. Třeba prostřednictvím filmu.
Tak vypadá Guirlande d´Honneur (Věnec cti), "sportovní Oscar".
Díval jste se na MS v basketbalu v Číně? Jste fanouškem české reprezentace?
Sledoval jsem s vnučkou každý zápas, moje vnučka basket hraje, já také kdysi hrával. Národnímu týmu jsem samozřejmě fandil. Byli jsme třeba i s Radimem Špačkem a dalšími aktéry ze Zlatého podrazu na kvalifikačním utkání proti Rusům v Pardubicích. Kluci zahráli výborně. Mimochodem náš film i podpořili. Jiří Welsch, který si ve filmu zahrál italskou hvězdu, je opravdová osobnost. A fandím i Tomášovi Satoranskému, který se ve Zlatém podrazu sice jen mihnul, ale poznal jsem ho jako sympatického, pokorného a inteligentního mladého muže, s kterým se těším na další setkání. Českému basketu, doufám tenhle úspěch pomůže získat další mladé hráče, snad k tomu přispěje i film. Konec konců Miroslav Jansta, předseda basketbalové federace je jeho hlavním koproducentem.
Zmínil jste se o jednoduchých komediích, které zabírají. Nechcete si takovou po Sekalovi, Babím létě, Václavovi, Zlatém podrazu, zkusit?
Určitě ne. To rád přenechám mladým kolegům producentům. Pro mě je důležité, aby za dvacet, třicet let říkala moje vnoučata, že děda točil krásné filmy.
