Jedničkou můžeme být oba. Jak Bryanovi dosáhli cíle, který si napsali na ledničku

Úspěšní bratři původně plánovali rozloučit se na letošním US Open, domácí grandslam ale nakonec vynechají. Odradila je absence fanoušků.

„Diváci jsou tím, co v našich očích dělá US Open kouzelným,“ vysvětluje Bob Bryan v rozhovoru pro New York Times, prostřednictvím kterého dvojice oznámila konec kariéry.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

„Opravdu oceňujeme, že se US Open uskuteční, stejně jako práci všech, kteří přispěli k tomu, že fanoušci uvidí tenis alespoň v televizi a že hráči budou moct opět soutěžit a vydělávat peníze. Ale pro nás to zkrátka nebylo to pravé.“

Posledním duelem, který společně odehráli, tak zůstane kvalifikace Davis Cupu na Havaji ze začátku března, v níž Bryanovi vítězstvím ve čtyřhře přispěli k postupu USA přes Uzbekistán.

Následně tenisové dění ochromila koronavirová pandemie, po které už se hvězdní deblisté na okruh nevrátí. Kariéru končí ve 42 letech s rekordním počtem 119 turnajových triumfů, z toho 16 grandslamových.

„Uvnitř zkrátka cítíme, že nastal ten správný moment. Stále soutěžit i v tomto věku obnáší spoustu práce, hraní sice pořád milujeme, ale připravovat naše těla a zotavovat se je stále obtížnější,“ přiznává Mike Bryan.

„Cítíme, že jsme letos, loni i rok předtím byli konkurenceschopní. Chceme odejít právě teď, kdy nám zbyl ještě nějaký dobrý tenis.“

Kromě zmíněného utkání v prestižní týmové soutěži letos Bryanovi ovládli menší podnik ATP na Floridě, na Australian Open vypadli v osmifinále.

„Nechtěli jsme letos jen hrát a získávat peníze nebo body. Naším záměrem bylo vyjádřit díky všem, a ještě naposledy pocítit tu atmosféru,“ říká Bob.

„Ten elán, který jsme měli po mnoho let a který nás dostával z postele do posilovny a nutil nás neustále přemýšlet o tenisu, už zkrátka nemáme,“ nezastírá Mike.

Zrozeni pro čtyřhru

Od okamžiku, kdy v kalifornském Camarillu přišli na svět, byli bratři nerozluční. Proto také nedávalo smysl stavět je na kurtu na opačnou stranu sítě.

„Nikdy jsme nechtěli, ať hrají a soutěží proti sobě. Byli zrozeni, aby hráli čtyřhru,“ vzpomíná otec deblových ikon Wayne Bryan, který se, stejně jako jeho žena Kathy, tenisu také věnoval.

„Hodně dětí sní o tom, že budou světovou jedničkou ve dvouhře. Ale když máte naprosto stejná dvojčata se stejnou DNA, stejnými rodiči, stejným trenérským vedení i klubem, pak je to opravdu složitá soutěž. Jak můžete být číslo jedna na světě, když jste doma v pokoji číslo 2?“ nastiňuje Wayne Bryan důvody, proč ze svých ratolestí od začátku formoval raději pár, místo toho, aby se dvojčata střetávala jako soupeři.

Bryanovi kromě tenisu při výchově chlapců dále kladli důraz na studium, osobní vztahy a hudbu, v domácnosti proto chyběla televize.

KOMENTÁŘ: Chaos kolem boje proti rasismu. Otočka hrdé černé ženy Ósakaové budiž důkazem

Když dvojčata jako nováčci nastoupili na univerzitu ve Stanfordu, kde dostali různé pokoje, Bob si raději ustlal na matraci u bratra v pokoji, než aby nocovali odděleně. Ještě dlouho v dospělosti sdíleli i bankovní účet.

„Stále jsme nejlepší přátelé a máme silnější spojení než kdy dřív,“ říká Mike. „Asi si dokážete představit, jak může být pro bratry náročné, když jsou pořád spolu. Ale my to zvládli po tak dlouhou dobu, navíc plnou momentů, kdy jsme byli pod velkým tlakem. Pokaždé jsme jedli spolu, každý trénink jsme strávili společně,“ vyjmenovává.

I proto si na kurtu tak skvěle rozuměli. Levoruký Bob s razantním servisem i údery a pravák Mike s přesnými zásahy na síti, kteří prosluli oslavným gestem, při němž do sebe ve výskoku narazili hruďmi.

Poprvé slavili na grandslamu v Paříži v roce 2003, tehdy jim bylo 25 let, Nejúspěšnější období zažili mezi lety 2012 a 2013, v tomto období zkompletovali sbírku trofejí ze všech čtyř majorů, dobyli také zlaté medaile na olympijských hrách v Londýně.

„Tehdy jsme byli nezastavitelní. Prohrávali jsme o brejk a stejně jsme se smáli, do naší hry nepronikla ani špetka negativity,“ vzpomíná Bob.

Pro důkaz o jejich výjimečnosti stačí nakouknout do statistik: 438 týdnů na pozici světových jedniček, 1 108 vyhraných zápasů, 178 finále na okruhu ATP, z toho 119 titulů, 30 soubojů o grandslamovou trofej, z toho 16 vítězných.

Všechny tyto údaje jsou v otevřené éře suverénními rekordy.

Přestože se bratři na čas rozdělili, Bob v roce 2018 musel na operaci s kyčlí a po Mikeově boku jej nahradil krajan Jack Sock, v následujícím roce opět spojili síly. A společně také z tenisového světa odcházejí.

„Hodně lidem se to omrzí, ale my jsme naše partnerství pořád udržovali silné,“ zdůrazňuje Mike „Občas jsme sice potřebovali malou terapii, ale nakonec to fungovalo. A když se ohlížíme na naši dlouhověkost, můžeme být velmi pyšní.“