Poté, co mistryně světa i vítězka Světového poháru svoji knihu pokřtila, je postupně k dispozici také samostatně médiím. A že je o ni zájem, o tom není třeba pochybovat. Už zítra, 3. května vyjde s Koukalovou velké povídání v příloze LN – Pátek.
V rámci povídání s redaktorkou Terezou Willoughby došlo i na ryze sportovní témata pro naši redakci. „Kdy jsem stála naposledy na lyžích? Tedy, já nevím, jestli to budu schopná říct přesně, ale možná to bylo během nějakého jarního nebo únorového zájezdu na Kaprun,“ odpověděla mimo jiné na otázku, kterou v současném kolotoči zpovědí týkající se své knihy nejspíše moc nečekala.
„Co se týče sportování, tak jsem si nyní oblíbila takové, které jsem předtím neměla úplně možnost dělat. Hrozně mě baví latinské tance, konkrétně salsa. To mě hrozně chytlo, i když jsem koordinačně docela antitalent. Ale baví mě to,“ usmívá se.
Kdo ví, třeba zlepšuje koordinaci u kickboxu a boxu, kterým se také momentálně věnuje. Ostatně, není výjimkou, když bojovníky jejich trenéři naženou do tanečních, aby zlepšili práci nohou a právě pohybovou koordinaci.
„Je to takové humorné, my tam chodíme taková parta kamarádek, které mají při tréninku obrovské záchvaty smíchu z toho, jak jim to nejde. Děláme to pro zábavu, rozhodně nemáme žádné sportovní ambice. Jde o kopání i ruce, prostě vybití do pytle,“ vypráví.
Zároveň jedním dechem dodává, že je pro ni sportování dobíjející i uvolňující zároveň. Stejně jako umění. Vždyť také její manžel Petr Koukal nedávno v rozhovoru pro deník Sport pronesl: „Pořád něco tvoří. Podezírám ji z toho, že je v srdci víc umělec než sportovec. Vůbec bych se nedivil, kdyby se nakonec našla v jiném oboru.“
CO SE JEŠTĚ DO ROZHOVORU PRO PŘÍLOHU DENÍKU LN – PÁTEK NEVEŠLOZmínila jste, že jste si teď s mámou blízká. Co na vaši zpověď říkala? Vždyť před vámi v posledních týdnech nejde uniknout. Spíš mě zajímalo, jestli věděla dopředu, co chystáte, nebo s ní vedete dialog přes knihu a média. Myslíte, že to jiné holky dělají? Když píšete o nesnázích v týmu, zarazila mě jedna, jak vy říkáte, negativní věc. Moment, kdy vám trenér rozšteluje měřidlo. Proč by vám záměrně škodil? Není hodnocený podle vašich výsledků? To je ta vaše lenost, že? Do jaké míry mohlo tyto neshody v týmu způsobit to, že se český biatlon z poloamatérského sportu dostal během čtyř let na naprosto jinou úroveň? Byli na to biatlonisté připravení? |